28/05/2024
Týmové vs. Individuální prostředí
Spousta trenérů, kteří pracují nebo chtějí pracovat se sportovci stojí před otázkou, jestli pracovat sami na sebe, tedy na individuální bázi, anebo se upsat týmu a pracovat v klubovém prostředí.
Mně osobně týmové prostředí nikdy nelákalo. Vyhovovalo mi být pánem svého času, pracovat jenom se sportovci, kteří se chtějí zlepšovat, mít volné víkendy a upřímně i více peněz.
Moje zkušenost z loňských stáží ve West Hamu a uvědomění si pocitu vlastního komfortu však tenhle myšlenkový stereotyp nabourala. Chtěl jsem začít pracovat v kolektivu, mít možnost na dennodenní bázi posouvat hráče a v dlouhodobém měřítku celý klub. Emoce spojené s prohrou a výhrou sami v posilovně se sportovcem nikdy nezažijete.
Myslím si, že každý trenér pracující se sportovci z týmových sportů by měl zažít klubovou zkušenost. Na druhou stranu si nedokážu představit skočit do tohoto koloběhu bez předchozích zkušeností. V týmu totiž nejde dělat věci na 100 %, není na to čas, prostor ani energie. Pokud zvládneš dělat většinu věcí na 80 %, tak je to za mě úspěch.
Považuju tak za nezbytné, aby každý trenér prošel individuální dráhou, kdy stál s atletem jeden na jednoho a mohl tak do každého plánu dát 100 % - na hřišti i v posilovně. Musíš vidět tisíce dřepů, abys dokázal reagovat ve skupině, otestovat stovky lidí, abys mohl výsledky interpretovat do praxe, potkat se s desítkami bolístek, abys zjistil, co reálně pomáhá.
Jenom pak těch 80 % bude za něco stát 🤛