No_Way 2K17

09/01/2018

Pokud jste ještě neslyšeli povídání z naší cesty napříč Norskem, tak jednu z posledních možností budete mít tento čtvrtek od 18 hodin v Lučanech nad Nisou. Přednáška se uskuteční v Kaisrově vile ( sídlo firmy Cyklo Žitný). Těšíme se na Vás !

30/10/2017

!!!PŘEČTI MĚ!!!
Víte, jak jsme včera slibovali horu srandy v sobotu? No tak jsme právě zjistili, že naše prezentace skončila v jiným hrníčku a zatímco v tom hrníčku, kde měla být, bude koncert.
Stručně a jasně - zatím ukládáme snímky k podzimnímu spánku, nejspíš je vytáhneme 2.12. Ale víte, jak to chodí, takže stay tuned.
Sorry jako a vážně se omlouváme všem, co si na sobotu půjčili večerní róbu, vezměte přítele/přiltelkyni/psa místo prezentace třeba do divadla.
Díks.
Vaši sympaťáci

29/10/2017

Nespíte ještě? A máte už plán na týden to come? Co si třeba v sobotu od osmi střihnout naši humoriádu?

https://www.facebook.com/events/1148641711937153/?ti=icl

28/09/2017

Ruličky do ručky a máme tu pečenou kachnu! 🦆

Rovných 2 630 kilometrů má v nohách trojice studentů z Jablonce nad Nisou. Dominik Liška, Jiří Kočíb a Marek Cón během prázdnin pěšky zdolali trasu od nejjižnějšího bodu Norska v Lindesnes po nejsevernější cíp země, mys Nordkapp.

04/09/2017

Díky, díky za vřelá slova, díky za všechno. Pomalu se vzpamatováváme z toho, že už nechodíme pěšky daleko ale maximálně na přehradu na pivo. Je to super pocit. Slibujeme, že dáme dohromady fotky a s dojmy a kůží vyrazíme na prezentace. O všem se dovíte, pokud na nás ovšem do té doby budete poctívat svou internetovou pozorností.
No a do té doby si nás můžete pustit třeba dnes večer od šesti na Česká televize

26/08/2017

Oficiálně zahajujeme oslavy a přípitky! Po šedesáti sedmi dnech a 2630 kilometrech jsme stanuli totálně promočeni na Nordkappu. Stovky turistů nevěřícně koukali, jak jsme se dokázali za pět minut vybalit, zabrat většinu židlí a bez jakýchkoli překážek začali sušit.

Pak přišla ta otázka. "Tak jsme tady a co teď?" Napíšeme pár pohledů a začneme se shánět po odvozu někam, kde je alespoň trochu k žití. Potkáváme Čechy. Poslední naděje, jinak pojedeme za dvacet minut autobusem (Jediným za celý den. To jako vážně. Obří turistická atrakce a jede odtamtud jeden autobus denně. Ve 13:45) ale.... jsou to fakt v pohodě Zlíňáci, co přijeli karavanem (na který jsme včera večer velenadšeně mávali) a hodí nás nejdříve z Nordkappu do Honningsvågu. A pak? Pak nás vyzvednou a odvezou až do Alty. Prostě lambáda. Dáváme si s nimi v karavanu panáka slivovičky a taky pěkně teplou polívku jako od maminky. Prostě a jednoduše jsme si udělali v bříšku jako v pokojíčku A po šedesát sedm dnů dlouhé cestě na sever se začínáme pomalu, ale jistě vracet na jih do velkých širých rodných lánů.

Všem mnohokrát děkujeme za podporu, dobrá slova a lajky, které nás drželi vždy nad vodou. A to doslova, protože vody je tu dost.

25/08/2017

Dnes měl být den D, den kdy zaklepeme na nebeskou bránu sportu z nejušlechtilejších - chůze pěsky daleko. Místo toho jsme si sáhli na dno.
Nejdřív na to mořské, a to když jsme se krásných sedm kilometrů plížili podmořským tunelem na ostrov, kde leží Nordkapp. Tunel byl super do té chvíle, dokud jsme klesali. Až na dno - do 212 m.p.m. Pak ale, jak jistě všichni na rozdíl od nás čekáte, nastalo stoupání zpátky do nuly. Což by ještě nebylo tak zlé, kdyby na nás na nule nečekala teplota držíci se proklatě blízko nuly, severní vítr krutý a déšť kam vítr, tam pláštěnka. Voda vesele tekla horem dolem, do nosních dírek, do Márou bedlivě střežených vloček a vůbec všude tam, kam se podívám, trochu vody mám.
Řeknete si:"Oukej budu mít všechno durch, ale za třicet kilometrů už bude celé té mokré srandy konec." Nebude. Té srandy bude ještě kopec. Dominik opět předvedl, proč právě on je vůdcem výpravy, když odhadl, že nejproblematičtější úsek budou čtyři kilometry trailem. Pak už to měla být lahůdka a dlouhej kouř. Kdyby ale ten trail byl značený. A nebo kdyby vám vítr nebral nohy, a vy se tak nepotáceli, jak Jirka při návratu z plesu. Pak se totiž silnice, na níž máte dojít dost těžko hledá. A vůbec, když po čtyřech hodinách bloudění - na čtyřkilometrové zkratce - konečně spatříte Ten hřeben, za kterým už by měla bylt spása, najdete co? No? Výhled na moře. A loď. Tu samou loď, od níž jste ještě v celkem dobré náladě vyráželi. To jako fakt. Tady přišlo to druhé dno. Zařvali jsme si pár nehezkých slov, pořádně od plic, protože nás široko daleko stejně nikdo neuslyší. A pak? Pak jsme začali klepat kosu, hodili flintu do trailu a začali klesat zpět k lodi s tím, že možná bude lepší ty kopce obejít. O dvacet kilometrů jsme si to sice prodloužili, ale proč si v dešti a Petrovi Nečasovi neudělat menší sightseeing, že?
Takže o jeden další nekonečně dlouhý tunel, felení a sušení v něm jsme se vypravili zpět do kopců, kde jsme o šest hodin později oproti původnímu plánu protli dříve hledanou silnici. To by pro dnešek stačilo. Házíme stany do větru a doufáme, že nedojde v noci k jejich samosložení. Mohli bychom si po poslední večeři hezky zarozjímat, jaké to byly dva měsíce na cestě, jak jsme se změnili a že už víme, kudy vede naše životní highway, ale jsme na to skoro dost unavený, mokrý a vůbec. Třeba příště. A Nordkapp? Zítra. Za sedmnáct kilometrů.

22/08/2017

E6 aneb po dálnici vzhůru do nekonečna a ještě dál! Před začátkem obcházení dalších předlouhých fjordů pršelo. Potom, co déšť celou noc smáčel náš stan připomínající nemocného dromedára, se rozhodujeme odložit opuštění spacáků a vyčkat na lepší podmínky, které nám takříkajíc "sednou do konceptu". Z čekání se vyklubalo krásných šestnáct hodin spánku, po nichž se kupodivu celkem začínáme těšit na pohyb. Vyrážíme až okolo páté hodiny odpoledne, kdy sice stále prší, ale jak říká náš vůdce:"Předtím pršelo víc" Dočasný úkryt nám poskytují tunely. Dominik tvrdil, že jsou na cestě pouze dva. Proto jsme jich prošli šest! Asi tam stihli čtyři nové přistavět. Nikdo však nebyl a ani nemohl být na našeho jediného a nesesaditelného vůdce naštván, protože v tunelech co? V tunelech neprší!
Do cíle etapy - Alty přicházíme o půlnoci. Oddáme se pětihodinovému spánku abychom mohli ráno, chvilku i bez deště, pokračovat. Chvilka ovšem neměla mít dlouhého trvání. Někteří z nás (čti Mára) se nestihli převléknout do nepromoku a jsou náramně promočení. Stav durch nakonec přeci jen dostihl i ostatní členy výpravy, kteří se samozřejmě předtím nikomu nesmáli a ta částka taky nesedí.
Díky dešti a výraznému zkrácení všech přestávek stavíme stany rekordně brzo - v sedm hodin. Snad se nám podaří alespoň trochu dospat deficit, který byl po celý den na všech členech výpravy znát.
Pokud máte doma šampus a nevíte co s ním nebo
jakýkoli přípitkuhodný alkohol (ne zelenou), doporučujeme ho dát pomalu ale jistě nachladit. Do cíle nám totiž zbývá jedno sto a padesát osm kilometrů, tak abychom vás nezastihli nepřipravené.

18/08/2017

Notně vyfoukaní a trochu zmrzlí z kopců jsme seběhli rovnou k moři, kde sice nejsou teploty o moc lepší, ale přeci jen je to moře, a tak se teplo odněkud z Chorvatska přimýšlí snáze. Výlet podél celé severonorské riviéry si užíváme tolik, že si po pár kilometrech na sever zase dopřejeme kilometry na jih, to abychom se k cíli neblížili zbytečně rychle. A takhle se to má vlastně se vším. Do kopců se táhneme jen proto, abychom mohli zase vesele sklesat dolů k moři. A takhle pořád dál a dál. I přes všechny naše fjordové zacházky, obcházky a vycházky se ale pomalinku blížíme do cíle. A jak to velevtipně glosoval jeden Brňák, se kterým Mára prohodil pár slov, my se "tím Norskem vlastně jen tak potulujem." Vyloženě. Zevlíme a samým potulováním nemáme co na práci.
Další hodnocení naší dosavadní výpravy bylo o poznání sympatičtější. A bylo dokonce tak sympatické, že si zaslouží celý odstavec. Dominik jako obvykle bedlivě střeží batohy, zatímco vrchní utráceči Mára s Jirkou vezmou útokem obchod. Ze zadního vchodu, který jsme si podrobili, jak to jenom umíme, vyleze prodavačka. Na Dominika se smíchem navalí několik vět norsky, a když po automaticky nahozeném úsměvu "nerozumím ani slovo, ale určitě souhlasím" pochopí, že její vtipy nepadly na úrodnou půdu, a switchne do angličtiny. Tady je Dominik přeci jen o něco málo schopnější, a dá se tedy s paní do řeči. Hodnocení "už to nemáte daleko", nás docela potěšilo. Ale to co pozvedlo toto setkání na reportováníhodnou událost bylo, že na ten kousek na Nordkapp nás paní vybavila "starým" - včerejším pečivem (sladké houstičky v celkové hodnotě asi 200 NOK) a kilem al dente banánů. Labůžo. Dominik opět zvládl sehnat jídlo, neutratit přitom ani korunu a tentokrát ani nemusel vybírat koš.
Ale aby většinu reportu nezabíralo jídlo, doplníme ještě krátký popis krajiny. Hory. Sráz. Sobi s ohromným parožím. Silnice. My. Břeh. Moře. Druhý břeh. Sráz. Hory. Zapadající slunce. Prostě kýče - vždyť to znáte.

16/08/2017

Máloco si užíváme tolik jako poslední kilometry trailem. Dominik řikal, že nás čeká výborná zkratka. Podle toho, jak ji náš führer vynachválil jsme si mysleli, že nám ušetří nejméně 168 kilometrů. Všechna slova chvály ale měla jednu drobnou chybu. Trail existoval pouze na mapě, ale nikoli ve skutečnosti. Celé krácení se tak řídilo starým východotimorským přislovím:"Věř vůdci svému, že zná cestu tvou." A tak jsme věřili. Nezbývalo, než doufat, že Dominik umí s azimutem. A jak to dopadlo... Po půl hodinách jsme zastavovali aby Dominik mohl pronést své oblíbené "asi tudy ne?" Načež po padesáti ujitých metrech odsouhlaseným směrem z ničeho nic ostře změnil směr, asi aby zmátl případné pronásledovatele, vydávaje se za zmatenou horskou lišku.
Vše dobře dopadlo, a my tedy scházíme do údolí, kde začíná náš asfaltový úsek. Asfalt a jemu příbuzní nás budou provázet až do cíle. Takže stará dobrá dálnice E6, která objíždí snad každý fjord a kopec - co by taky jiného dělala. Ideální volba pro vyhlídkové trasy Norskem.
Pohublí a unavení z kopců vítáme velké množství obchodů a nakupujeme ještě větší množství dobrůtek - ani norské ceny nás již nezastavují, protože už se není na co šetřit a není na co šetřit - a vesele nabíráme zpět ztacené kilogramy. Jak ale říká Mára:"Po cukru přece nemůžeš přibrat." Tak uvidíme.

13/08/2017

U tří korunek hned ráno zapnuli klimatizaci naplno, asi aby mohli začít trénovat na další mistrovství, takže jsme si oblékli všech pět vrstev a vydali se na cestu směr Suomi. Na trojzemí, něco jako to v Hrádku, ale jinak, se na nás usmálo slunce a troška signálu, a tak jsme nelenili, rozvalili se každý v jiné zemi a začali zahřívat sebe i své telefony. Naše rozmrzání, k velké rozmrzelosti celé výpravy, ukončil nekonečný had lidí dychtících spatřit věc tak nevídanou, jako je betonový komolý kužel uprostřed jezera. Wunderschön.
Jdeme tedy dál Finskem. Po třetí hodině SELČ se dostáváme do Kilpisjärvi - jediný finský název, který si asi kdy zapamatujem - kde začne hon na maso, dobrůtky a alkohol. Dva ze tří. Marek s Jirkou totiž při nákupní horečce zapomněli, že Finové dávají alkohol do jiného hrníčku a do úplně jiného obchodu. Když si pak po hodině hodování před jídelním obchodem svoji chybu uvědomili a vystřelili do toho správného lihového paláce, zjistili, že právě zavřel. V pět hodin. A teď přichází druhé zjištění dnešního dne - těch pět hodin našich bylo totiž ve skutečnosti šest hodin finských, protože kvůli tomu, jak nevídaně jsme se posunuli směrem k Moskvě, ukrojil se náš vzácný jídelní den o celou hodinu. Skvělé, že? Když vyrážíte na posledních osmnáct kilometrů denní etapy v půl sedmé. Celí rozhození z časových posunu, jelikož jsme během odpoledne ještě jednou přeskočili hranice tam a zpátky, tedy usínáme bůhvíkdy a bůhví v které zemi.

PS: do cíle to máme krásných 500km!

13/08/2017

Máme rádi Švédy. Proč? Protože mají rozumně upravené traily. Ale jelikož každá pohádka a každé volební období musí jednou skončit, vracíme se zpět k norské klasice. Náhodně značené cesty vedoucí přes bažiny a močály nám udržují vlhost v botech okolo příjemných 100%. S mosty přes řeky už ani nepočítáme, a tak alespoň třikrát denně okusíme teplotu vody zdejších řek.
Nicméně valíme směr trojzemí a následně do Finska. Mára zijstil, že ve Finsku mají levné dobrůtky, maso a alkohol takže téměř vše, co (ne)potřebujeme. Nejvíce ze všeho bychom potřebovali novou tyčku ke stanu, protože nevydržela nápor zdejších (nebo Jirkových) větrů a řekla si, že praskne. Jirka jako správný kutil má v děravých botech pár nápadů, jak nespat do konce výpravy venku společně s komáry, a doufáme proto, že jeho plán s použitím neomezeného množství tejpu vyjde.
Signálu a jídla není v Norsku dost a navíc jsme si špatně při posledním nákupu spočítali porce. A teď? Teď nám dochazí jídlo. Snad nás zachrání finské dobrůtky, maso a v neposlední řadě alkohol.