20/09/2018
Karla Štěpánová referuje: "Tak už jsem se konečně dala trochu dohromady po té víkendové sodě... V sobotu jsem si dosyta užila premiéry na mistráku světa v maratonu. Super těžká trať v italských Dolomitech, nádherná panoramata, dobré jídlo a víno. Neznám lepší destinaci! Po slibném začátku se mi na čtvrté hodině trochu zadřel motor. Sice s křečkama, ale do cíle jsem dorazila. 89 km / 3400 m nastoupáno v čase 5:40 h. To neberu jako ostudu. Byl to docela masakr... Po startu dobrý, pod první kopec se mi podařilo dojet do desítky, takže jsem se nemusela s nikým loktovat. První kopec byl asi nejdrsnější, průměrné stoupání 15%, ale místy stěna, jako bys jel proti zdi. Přišlo mi, že ale trpí všechny kolem, nejen já. V noci pršelo a spousta holek se bála, ve sjezdu jsem jela celkem svižně a předjížděla. V nejtěžším sjezdu z Tre Cime jsem sekla pět holek, ale bohužel když jsme se míjely s Estonkou, vyjela jsem z ideální stopy a píchla zadek. Naštěstí do depa kousek, tak jsem tam dojela na prázdném. Pak ale přišlo čisté utrpení, v posledním těžkém výjezdu už jsem chytala jednu křeč za druhou. Tvrdý boj o přežití, asi nejtěžší v mém životě. Pomalu mě zpět předjížděla jedna holka za druhou. Nejhorší pak byla finálová 10 km dlouhá šotolina do cíle, kde jsem zůstala sama a příšerně foukalo proti. Nakonec v cíli 28. místo... mrzí mě alespoň ta pětadvacítka, holky mi ujely právě na tý rovině a já s tím nedokázala nic udělat. Jinak to byl asi nejhezčí zážitek v mém životě!" Foto: michal cerveny photography