13/04/2014
Dukovanské okruhy - Etapová poprava
V sobotu se tým na první závod sezóny rozdělil - někdo jel plnit svoje časovkářské povinnosti do Báště a druhá část týmu se vydala na 400 kilometrový výlet, kde nás jako odměna čekaly Dukovanské okruhy - tradiční etapový závod, kde jsme nechyběli ani loni.
Počasí jako malované, skoro bezvětří - jen teploměr ukazoval okolo 12°C. Nakonec chladnější počasí nebylo vůbec na škodu, protože teplo nám v balíku bylo i tak. Podstatně příznivější počasí než minulý rok přilákalo na start opravdu těžkou konkurenci a tak se Dukovan zúčastnila prakticky všechna známa jména amatérské cyklistiky východní části republiky.
Tomáš s Jonášem jeli kategorii Masters 1, takže celkem 3 kola po 21 kilometrech a s převýšením přibližně 300 metrů. Mladší balík měl o kolo navíc. Odpoledne nás potom čekalo dalších 16 kilometrů - tentokrát, ale při jízdě proti chronometru. Koncept závodu je díky bonifikacím zajímavý, takže se vrchaři snaží nabrat nějaké bonusové vteřiny do časovky a spurtéři mají také šanci něco ze svého celkového času ukrojit, díky odečteným vteřinám za prvních 5 míst v cíli. Takový závod tady u nás bohužel chybí.
Díky spolupráci se společností SpeedWeaponry jsem mohl závod sledovat i pečlivým okem wattmetru a poznatky jsou to vskutku zajímavé. Chvílemi jsem sice nestíhal obrazovku Garminu díky černu před očima číst, ale i tak jsem byl schopen doma data zpracovat.
Mladší balík rozhodně na nic nečekal a zběsilým tempem už od startu dal jasně najevo, že dneska se flákat nikdo nebude. První závod, nervozita, nerozježděnost a vysoké tepy, zatím tréninkem neotesané, pocitům z prvního kola moc nepomohli. Balík byl na začátku dost nervozní a navíc se jelo o dost víc “natěsno” než je zvykem v UACu.
První kolo sem tedy odjel průměrem 230 wattů, kdy normalizovaný výkon byl 300 wattů. Na okruhu jsou dva důležité kopce - jeden po sjezdu k Dalešické přehradě na Kramolín a druhý směrem od Mohelna na Dukovany. První kopec se jezdil na pohodových 310-320 wattech. Druhý kopec byl takticky důležitější kvůli vrcharšké prémii - průměrně tedy na 350 wattech. Tady veškerá pohoda skončila.
Uprostřed závodu se zvedl lehce vítr a tak začala klasická selekce na dlouhé a houpavé rovince do cíle. Z týmu sem byl v balíku sám a tak sem “netahal” a naopak se snažil šetřit, co nejvíce sem mohl. Waťták krásně ukazoval, kdy se vezu v balíku zadarmo a kdy sem naopak zalezl na špatné místo. Rozdíl byl klidně i přes 100 wattů.
V předposledním kole už sem se ve sjezdech držel na předních místech a odměnou byl podstatně nižší výkon, který sem musel produkovat - 285 wattů první kopec a druhý za 330. Průměrný výkon za celé kolo je stále stejný, pouze normalizovaný klesá a to díky tomu, že nemusím zbytečně lepit díry a svoje chyby.
Poslední kolo se většina šetří na poslední selekci, která nastává v nájezdu na rovinku z posledního kopce závodu. Z minulého roku vím, že kopec opticky končí prémií, opak je ale pravdou a pokračuje dalších 800 metrů nepříjemným magnetem, kde se navíc přidává boční vítr. Kdo svěsí nohy na prémii, tak se do balíku už nepodívá.
Od paty kopce do cíle je to přibližně 5.7 kilometru, tedy asi 10 minut, a můj wattový průměr byl 294 wattů (324 normalizovaných). Právě v nájezdu na silnici sem si “sáhl" na svoje fyzické maximum 180 tepů. Abych zachytil poslední nástup před spurtem, přišlápl sem si na 925 wattů a potom už se dovezl do cíle na 8 místě.
Před odpolední časovkou jsem si opakoval mantru “Nepřepal to, nepřepal to, nepřepal to…”, protože přesně to se mi stalo minulý rok. Pro mě osobně je časovka v Dukovanech vysloveně nejezdivá a jen těžko si na ní hledám svoje tempo. Předchozích 84 kilometrů příjemným pocitům z jízdy proti chronometru také výrazně nepomáhá. Wattmetr se právě může výrazně hodit časovkářům, kteří podle něj mohou přesněji řídit své tempo. Speciálně pokud je terén členitý nebo vítr hodně proměnlivý.
Já se snažil držet hodnoty okolo 300 wattů, vyjímkou byly momenty, kdy sem šel v drdkách ze sedla a výkon pak výrazně překročil 400 wattů - je neuvěřitelné, jak těžké je poté ze sebe znovu vymačkat “standardní” prahový výkon. Disciplinovanost se tedy rozhodně vyplácí.
Díky mizerné časovce jsem nakonec skončil na 20. místě. Tomáš sice neobhájil svoje loňské prvenství, ale to ho v mnohem kvalitnější konkurenci nemusí mrzet - 9. místo s minimální ztrátou na bednu je pro začátek sezóny skvělý výsledek. Jony časovku sice neodjel, ale na pásce znovu ukázal, že v něm roste nový týmový spurtér.
Čísla z “hladového oka wattmetru” jsou tedy věc rozhodně zajímavá a vysloveně tedy potvrdila pocity, které jsme si z Brna odvezli všichni tři - byli jsme totálně na plech! Na východě rozhodně závodit umí a soupeři tam dokáží být tak nepříjemní jako panelová D1. Takže za rok zase!
