01/09/2026
📝 | Jak Arsenal plánoval velkou ofenzivní posilu – a proč nakonec nepřišla
HandOfArsenal popsal zákulisí letního hledání rozdílového ofenzivního hráče. Arsenal podle jeho informací během několika měsíců pracoval na Juliánu Álvarezovi, Kenanu Yıldızovi, Morganu Rogersovi i Viníciusovi Júniorovi, později prověřoval také Bradleyho Barcolu, Codyho Gakpa, Ilimana Ndiayeho či Malicka Fofanu.
Výsledkem ale podle něj není okno, které si klub původně představoval.
Únor/březen: první kontakt s Álvarezem
Jedním z prvních velkých jmen byl Julián Álvarez. Arsenal s jeho stranou podle HandOfArsenal komunikoval už v únoru či březnu. Argentinec tehdy nebyl proti jednotlivým variantám uzavřený.
Současně existoval vážný zájem o Kenana Yıldıze. Arsenal kontaktoval Juventus ještě před létem, ale odpověď byla jednoznačná: turecký reprezentant není na prodej.
Tím se pozornost přesunula jinam.
Morgan Rogers jako Artetova hlavní volba
Po odmítnutí Juventusu se měl hlavním Artetovým cílem stát Morgan Rogers.
Arsenal na možnosti jeho příchodu podle HandOfArsenal pracoval několik měsíců, měl pozitivní signály od hráče a původně počítal s tím, že by se obchod mohl pohybovat přibližně mezi £85–100m.
Místo rychlého dokončení ale klub pokračoval v prověřování dalších možností.
Mezitím se dramaticky změnil trh. Manchester City koupil Elliota Andersona z Nottinghamu Forest za £116m, což výrazně ovlivnilo ocenění elitních mladých anglických hráčů.
Villa následně požadovala za Rogerse přes £115m.
Do situace vstoupila Chelsea. Podle HandOfArsenal s Rogersem mluvil Xabi Alonso a vedení Chelsea navázalo kontakt s Aston Villou. Několikaměsíční práce Arsenalu tak měla být během velmi krátké doby převrácena.
Veřejně dostupné informace potvrzují výsledek: Chelsea získala Rogerse za £117m, tehdy nový britský rekord. Arsenal měl o hráče rovněž zájem a kontaktoval Villu, ale nabídku nedorovnal.
Rogers přitom přicházel po sezoně s 14 góly a 12 asistencemi ve všech soutěžích a patřil mezi nejžádanější mladé ofenzivní hráče na trhu.
Barcola a následný pokus o Viníciuse
Arsenal měl současně prověřovat Bradleyho Barcolu, jehož cenová hladina byla podobně vysoká.
Francouz nakonec zamířil z PSG do Liverpoolu za částku okolo £106m, která může s bonusy vystoupat až na £123m.
Po Rogersovi se ale Arsenal podle HandOfArsenal rozhodl zkusit ještě mnohem ambicióznější variantu – Viníciuse Júniora.
Uvnitř klubu měl panovat názor, že jde o výjimečnou příležitost získat hráče, kvůli kterému má smysl překročit běžné mantinely. Arsenal měl dosáhnout dohody na osobních podmínkách a konečné rozhodnutí ponechat na hráči.
Vinícius se nakonec rozhodl pokračovat v Realu Madrid.
Z pohledu Arsenalu šlo podle HandOfArsenal o neúspěšný výsledek, ale klub měl být spokojený alespoň s tím, kam až dokázal jednání posunout.
Druhý pokus o Yıldıze
Po Viníciusově rozhodnutí se Arsenal znovu obrátil na Juventus.
Tentokrát měl hledat kreativnější způsob, jak Kenana Yıldıze získat, včetně možného zapojení Gabriela Martinelliho do konstrukce obchodu.
Postoj Juventusu se ale nezměnil:
Yıldız nebyl na prodej.
Álvarez zůstával ve hře celé léto
Arsenal se mezitím nepřestal informovat o situaci Juliána Álvareze.
Problémem byla preference samotného hráče. Argentinec dlouhodobě směřoval své představy k Barceloně a podle HandOfArsenal nebyl dlouho přesvědčený, že tato možnost definitivně padla.
Jak postupně mizely ostatní varianty, Arsenal začal Álvareze vnímat jako posledního dostupného hráče, který by mohl okamžitě výrazně zvýšit úroveň útoku.
Proto se tlak na jeho získání v závěru okna zvýšil.
Gakpo, Ndiaye a Fofana
Současně Arsenal prověřoval další možnosti.
Jedním ze jmen byl Cody Gakpo. K přestupu ale nedošlo a Liverpool nizozemského reprezentanta udržel.
Z okolí Ilimana Ndiayeho měl Arsenal dostávat velmi pozitivní signály. Nakonec ale zamířil do Manchesteru City.
A v závěru okna se vážněji objevilo také jméno Malicka Fofany z Lyonu. Arsenal zjišťoval podmínky transferu a hráč měl být možnosti přesunu na Emirates otevřený.
Fofana představoval jiný typ řešení než Álvarez – spíše mladšího hráče s potenciálem dalšího růstu než okamžitou světovou hvězdu.
Co se mezitím stalo s trhem?
Právě vývoj trhu je pro celý příběh důležitý.
Arsenal na začátku léta pracoval s jinými cenovými představami, než kam se následně dostal trh s elitními hráči.
Elliot Anderson → Manchester City: £116m
Morgan Rogers → Chelsea: £117m
Bradley Barcola → Liverpool: £106m + bonusy až na £123m
Enzo Fernández → Manchester City: £125m
Jen City během léta investovalo £116m do Andersona, přibližně £86m do Ayyouba Bouaddiho a na Deadline Day podle aktuálních informací dohodlo Fernándeze za dalších £125m.
Najednou tak částka kolem £100m nepředstavovala výjimečný strop, ale prakticky vstupní cenu do boje o nejžádanější hráče trhu.
A právě tady leží jedna z hlavních otázek nad létem Arsenalu: měl klub své hlavní cíle uzavřít dříve, než se trh dostal na tuto úroveň?
Myles Lewis-Skelly
HandOfArsenal přidal ještě jednu důležitou zákulisní informaci, která s hledáním útočníka přímo nesouvisí.
Arsenal měl prostřednictvím Kia Joorabchiana prověřovat tržní hodnotu Mylese Lewis-Skellyho a možnosti případného prodeje.
Podle stejného zdroje ale Lewis-Skelly po celou dobu preferoval setrvání v Arsenalu. Situace je nyní uzavřená a hráč má v klubu pokračovat.
Je důležité zdůraznit, že informace o aktivním zjišťování možností jeho prodeje pochází z tohoto zákulisního reportu a veřejně nebyla potvrzena Arsenalem.
Proč v klubu podle zdroje panuje zklamání
HandOfArsenal tvrdí, že také uvnitř klubu existuje určité zklamání z toho, jak skončila ofenzivní část přestupového období.
Ne proto, že by Arsenal neposílil.
Mistrovský kádr prošel výraznou přestavbou a přišli mimo jiné Bruno Guimarães, Christos Tzolis, Ezri Konsa a Illan Meslier, zároveň byl dokončen permanentní přestup Piera Hincapiého.
Otázkou je spíše úplný vrchol sestavy.
Arsenal podle popsaného plánu chtěl přivést hráče kategorie Rogers / Vinícius / Yıldız / Álvarez – tedy fotbalistu, který by okamžitě změnil kvalitu a možnosti ofenzivy.
Právě to se zatím nepodařilo.
Širší pohled
HandOfArsenal jako příklad odlišného přístupu zmiňuje PSG a Désirého Douého. Paříž nekupovala hotovou globální superstar, ale mimořádně talentovaného hráče ještě před jeho definitivním průlomem.
Je to relevantní připomínka, protože alternativou k nákupům za £100–150m nemusí být pouze rezignace na posílení. Druhou cestou je identifikovat budoucího rozdílového hráče o krok dříve, než jeho cena exploduje.
Současně je vidět, jak agresivně dokázali své problémy řešit konkurenti. Manchester City během jediného léta prakticky přestavěl střed zálohy a investoval obrovské částky do Andersona, Bouaddiho a nyní Fernándeze.
Arsenal mezitím stále hledá ofenzivního hráče, který by představoval podobně jednoznačný skok v individuální kvalitě.
Výsledek léta
Arsenal vstupoval do léta jako mistr Premier League a finalista Ligy mistrů. Výchozí pozice tedy byla mimořádně silná.
Podle HandOfArsenal existoval plán přidat k již kvalitnímu kádru ještě jednoho skutečně elitního ofenzivního hráče. Klub postupně pracoval na Rogersovi, Viníciusovi, Yıldızovi a Álvarezovi a prověřoval řadu dalších variant.
Ani jednu z hlavních možností ale nedokázal dotáhnout.
To automaticky neznamená špatné přestupové období – Arsenal zároveň významně posílil jiné části mužstva a pročistil kádr. Oprávněná je však otázka, zda při hledání rozdílového útočného hráče neprověřoval příliš mnoho variant příliš dlouho, zatímco konkurence jednala rychleji.
A právě to je asi nejstřízlivější závěr celého HandOfArsenalova textu:
Arsenal měl velmi dobrý tým a během léta ho v několika oblastech ještě vylepšil. Ambicí ale nebylo pouze udržet jeho úroveň. Ambicí bylo využít pozice anglického mistra a finalisty Ligy mistrů k tomu, aby se z velmi dobrého útoku stal skutečně elitní.
Podle původního plánu měl posledním dílem této skládačky být jeden mimořádný ofenzivní hráč.
Ten nakonec nepřišel.
