Běhej srdcem

24/10/2026

PÁTÁ V KOREJI. ČTVRTÁ NA SVĚTĚ. BARBORA BUKOVJAN ZAKONČILA ŽIVOTNÍ SEZONU!

Tak tohle už opravdu není žádná náhoda ani jeden povedený závod. Barbora Bukovjan dnes doběhla pátá ve velkém finále Golden Trail World Series v korejském Muju – a celou sezonu GTWS zakončuje na fantastickém 4. místě celkově se 974 body.

Od pódia ji přitom dělilo pouhých 8 bodů. Ruth Gitonga končí třetí s 982. Před Bárou už jsou jen Caroline Kimutai a vítězka celé série Madalina Florea.

A připomeňme si jednu věc: tohle byla Bářina první kompletní sezona v Golden Trail World Series. Do finále už přijížděla jako čtvrtá žena průběžného pořadí.

Dnešní Muju rozhodně nebylo místo, kde by se body rozdávaly zadarmo. Závod měl zhruba 28,7 km a přes 2300 metrů převýšení, technické seběhy, prudká stoupání a kvůli dešti i hodně kluzký terén. Organizátoři ho předem označovali za jeden z nejtěžších závodů celé sezony.

Vyhrála Islanďanka Andrea Kolbeinsdóttir, druhá doběhla Madalina Florea, která tím zároveň obhájila celkové prvenství v GTWS, a třetí Mexičanka Miriam Morales. (u-Trail⁠)

A Bářina sezona?

7. Zegama.
4. Québec.
4. Pitztal.
3. Myoko.
4. Velká čínská zeď.
5. Muju.
4. místo celkově v Golden Trail World Series.

Na Myoku se poprvé dostala na pódium, v Číně byla znovu čtvrtá a do finále přijížděla mezi ženami, které stále mohly reálně bojovat o celkové stupně vítězů. Obrovská gratulace, Báro!

23/10/2026

831 KILOMETRŮ. PĚT DNÍ. A NAKONEC ŽÁDNÝ VÍTĚZ.

Backyard Ultra je závod, u kterého člověk postupně přestává řešit tempo a začne přemýšlet, co všechno ještě lidské tělo a hlava dokážou snést.

Belgičané Merijn Geerts a Ivo Steyaert vyběhli v sobotu na první okruh dlouhý 6,706 km. Pak znovu. A znovu. Každou celou hodinu. Skončili až ve čtvrtek. 124 kol. 831,5 kilometru. 5 dní a 4 hodiny.

A nejbizarnější na tom je, že podle pravidel Backyard Ultra ani jeden nevyhrál. Aby měl závod vítěze, musí poslední zbývající běžec dokončit ještě jeden okruh sám. Na 125. yard už ale nevyšel ani Geerts, ani Steyaert. Skončili společně. Možná to ale byla po 124 hodinách ta nejrozumnější věc, kterou mohli udělat.

Poslední tři okruhy jim zabraly 57:14, 57:03 a 57:12. To znamená méně než tři minuty na jídlo, záchod, převlečení, ošetření a případný spánek. Organizátoři už kolem 120. hodiny mluvili o tom, že spali minimálně nebo prakticky vůbec.

A tady se Backyard mění z ultraběhu v něco mnohem podivnějšího. Tempo není nijak závratné. Jenže tělo nedostane šanci závod ukončit, najíst se, vyspat se a začít regenerovat. Každou hodinu přijde další zvonek.

Po pěti nocích bez pořádného spánku už se nebavíme jen o bolavých nohách. Zhoršuje se reakční doba, koordinace, orientace i vnímání času. U extrémní spánkové deprivace mohou přijít halucinace a stavy podobné akutní psychóze. A někteří závodníci letos skutečně padali, ztráceli koordinaci nebo halucinovali.

Do toho svalové poškození, obrovský energetický deficit a ledviny, které musí zpracovávat následky více než osmi set kilometrů běhu. Jen samotný pohyb může u 75kg člověka představovat přes 60 000 kcal.

Přitom ještě v roce 2011 skončil první Backyard po 18 kolech. Dnes jsme na 124. A Phil Gore letos při Project 168 zvládl dokonce 152 hodin a přes 1 000 kilometrů.

Kam až se tohle může posunout?

V novém článku tentokrát neřešíme jen výsledky. Zajímalo nás hlavně, co pět dní téměř nepřetržitého běhu a spánkové deprivace dělá s mozkem, svaly, srdcem a ledvinami – a proč je Backyard možná jedním z nejdestruktivnějších formátů běžeckého sportu vůbec

Ve čtvrtek 22. října 2026 v belgickém Retie doběhli 2 muži okruh a na další už nevyšli. Merijn Geerts (52) a Ivo Steyaert (56) od soboty 17. října každou celou hodinu vyráželi na stejný okruh v lesích kolem Beverdonku. Mají jich za sebou 124, tedy 831,5 kilometru. Trvalo to 5 ...

22/10/2026

107 HODIN. 107 KOL. 717 KILOMETRŮ. A POŘÁD KAŽDOU HODINU ZNOVU NA START.

Američan Mark Dowdle právě předvedl jeden z nejšílenějších výkonů letošní ultraběžecké sezony!

Na Big’s Backyard Ultra World Team Championship 2026 se stal posledním stojícím členem Team USA. Dokončil 107 yardů, tedy přibližně 717 kilometrů za 107 hodin. To jsou více než čtyři dny a čtyři noci, během kterých každou hodinu musel znovu vyběhnout na 6,706 km dlouhé kolo.

A právě v tom je backyard tak brutální.

Nezáleží, jestli jedno kolo zvládnete za 40 nebo 59 minut. V celou se znovu zazvoní a musíte stát na startu dalšího. Čas, který vám zbude, je všechno dohromady: jídlo, převlékání, toaleta, ošetření… a pokud máte štěstí, pár minut spánku.

Dowdle měl průměr jednoho kola 54:05. Za 107 hodin tak strávil přibližně 96,5 hodiny v pohybu a jen něco přes deset hodin mu zbylo na všechny pauzy dohromady.

A chvílemi už to bylo opravdu na hraně.

A teď malá vsuvka. V eposu o Gilgamešovi měl hlavní hrdina vydržet bez spánku 6 dní a 7 nocí.
Tuto zkoušku mu uložil Utanapištim (jediný člověk, který získal nesmrtelnost), aby Gilgamešovi dokázal, že nedokáže překonat spánek – „bratra smrti“ –, a proto nemůže pomýšlet ani na věčný život. Gilgameš však zkoušku nezvládl a usnul hned první den...

Na 102. kole dorazil do cíle za 59:44. Po více než čtyřech dnech běhu tedy musel v závěru sprintovat, aby vůbec stihl limit – a za pár sekund už vyrážel znovu. Následující yard zvládl za 57:20.

Vedle něj zůstával Jon Noll, který loni na individuálním MS zvládl 111 yardů. Tentokrát dokončil 106, ale 107. už v limitu nedal.

Dowdle ano. A tím se stal americkým šampionem.

Přitom ještě v srpnu měl osobní maximum „jen“ 94 yardů / zhruba 630 km, když vyhrál německý Last Soul Ultra. Za dva měsíce tedy svůj rekord posunul o dalších 13 hodin a téměř 90 kilometrů. 

A rok 2026 má tenhle 29letý Američan ze St. Paul opravdu absurdní:

• vítěz zimního Arrowhead 135
•.vítěz BPN Go One More Ultra – 306 mil
• vítěz Last Soul Ultra – 94 yardů
• a teď 107 yardů na Team World Championship. (Bare Performance Nutrition⁠)

Ještě před pár lety přitom Dowdle závodil ve footballu a lakrosu na University of St. Thomas. Do backyardů vstoupil v roce 2021 výkonem 21 kol.

21 → 107.

To je na tom možná stejně fascinující jako těch 717 kilometrů.

A teď pozor: celé mistrovství světa ještě nekončí.

USA uzavřely soutěž s fantastickými 1 120 týmovými yardy, jenže v Belgii stále pokračují Ivo Steyaert a Merijn Geerts. Oba se už dostali přes 110 hodin a kromě týmového pořadí útočí na absolutní světový rekord 119 yardů / 798 km, který od roku 2025 drží Australan Phil Gore.

Takže zatímco Mark Dowdle může konečně sedět…

dva lidé v Belgii pořád každou celou hodinu vstávají a jdou znovu běžet 6,7 kilometru.

Backyard Ultra je opravdu jiný sport!

📸 / .dowdle

20/10/2026

JEDNOU BUDEM DOBRÝ. JENŽE ZA JAKOU CENU? MILAN JANOUŠEK NASTAVUJE BĚŽCŮM ZRCADLO

Dočetli jsme nový román Milana Janouška. A čekali jsme dobrou knihu z prostředí atletiky. Nečekali jsme, že nám v závěru ukápne i slza.

Jednou budem dobrý totiž není další běžecká knížka o kilometrech, tréninkových plánech a osobácích. Přestože je jich tam požehnaně. Je to hlavně příběh o posedlosti výkonem, nenaplněných snech a o tom, co všechno jsme někdy ochotni obětovat za několik sekund na výsledkové tabuli.

Janoušek propojuje dva světy.

Československo 80. let – sportovní střediska, politické rozhodování, státem organizovaný doping, psychotronika a olympijský sen, který může skončit úplně jinak než na dráze.

Současnost – americká univerzitní atletika, chytré hodinky, sociální sítě, běžečtí influenceři, karbonky, zázračné doplňky a věčná potřeba být zase o něco rychlejší.

Mezi nimi stojí Gejza Bakoš. Drsný trenér ze staré školy, který umí být nesnesitelný, vulgární i necitlivý – ale zároveň dokonale chápe něco, na co se někdy v době dat, algoritmů a univerzálních tréninkových systémů zapomíná:

„Beh nie je kolektívny šport. Je to chémia medzi trénerom a atlétom.“

Pak je tu Tea Šumská. Talentovaná běžkyně, které postupně přestává stačit prakticky cokoli. Více tréninku. Nižší váha. Další výsledek. Další potvrzení vlastní hodnoty. Její příběh velmi přesně otevírá přetížení, problematický vztah k jídlu i symptomy připomínající RED-S. A zazní v něm jedna jednoduchá věta, kterou by si měl občas připomenout skoro každý ambiciózní sportovec:

„Nohy jste dostala na celý život pouze dvě.“

A Dominik Lamač, který odchází za americkým snem, aby zjistil, že špičkové zázemí, silná tréninková skupina a nejlepší technologie ještě automaticky neznamenají nejlepší prostředí pro konkrétního člověka.

Janoušek si přitom skvěle utahuje i z nás současných běžců. Z fiktivního Runholicu, influencerů, honby za spolupracemi, nosních pásek, doplňků a přesvědčení, že nás další technologická novinka konečně udělá rychlými. A některé pasáže jsou až nepříjemně povědomé.

Kniha není dokonalá. Občas chce autor do 232 stran dostat možná až příliš mnoho témat a některé dějové souběhy už působí téměř filmově.

Jenže funguje. A závěr funguje zatraceně dobře.

Protože nakonec přestane být podstatné, kdo zaběhl jaký rekord nebo splnil jaký limit. Najednou jde mnohem víc o čas, který nám zbývá, o lidi kolem nás a o otázku, jestli sportovní úspěch může být skutečně vítězstvím, když kvůli němu ztratíme všechno ostatní.

A právě tehdy začne název Jednou budem dobrý znamenat něco úplně jiného

Dvě generace, jeden olympijský sen, státem řízený doping, trenér ze staré školy, sociální sítě, posedlost výkonem a svět, ve kterém se běhá stále rychleji, ale ne vždy správným směrem. Milan Janoušek napsal román, který se na první pohled tváří jako příběh o atletice...

20/10/2026

CO JSME SI ODNESLI Z HEALTH & LONGEVITY SUMMITU 2026

Dnes bylo ve Slovanském domě plno. Hospodářské noviny a EliteMedical tam na celý den sezvaly lékaře, vědce a lidi, kteří o zdraví rozhodují. Přečtěte si v článku co stálo za pozornost.

Například:
* Proč ledová vana do 4 hodin po silovém tréninku brzdí růst svalu
* Proč jídelníček u většiny lidí hladinu LDL skoro nepohne a proč se dnes dívá hlavně na ApoB a Lp(a)
* Dvě vlny stárnutí (kolem 44 a kolem 60 let) a proč stárnutí neběží lineárně
* Co říkají aktuální data o mikroplastech v mozku, játrech a ledvinách a proč voda z kohoutku vychází lépe než z láhve
* Proč nejlepší probiotikum není kapsle, ale rodina, přátelé a společný stůl
* Jak zahradničení v pozdním věku souvisí s delšími telomerami a nižším rizikem úmrtí
* Co opravdu víme (a nevíme) o kreatinu, hořčíku, taurinu a dalších doplňcích

V Empire Hall ve Slovanském domě bylo 20. října plno dřív, než Michaela Ryšavá pustila na pódium první hosty. Hospodářské noviny a Elite Medical tam na celý den sezvaly lékaře, vědce a lidi, kteří o zdraví rozhodují v úřadu nebo ve firmě. V předsálí se mezi bloky mě....

19/10/2026

Jsou závody, které běžíte kvůli výsledkům. A pak jsou závody, které běžíte kvůli příběhu, který za nimi stojí. Psotkův memoriál je právě jedním z těch, kde se běhání propojuje s úctou k horám, historii a lidem, kteří v nich našli věčný klid.

Už od roku 1984 tento závod nese jméno slavného slovenského horolezce Jozefa Psotky, který tragicky zahynul při sestupu z Mount Everestu. Tato akce v sobě skrývá daleko víc než jen kilometry a převýšení – je to závod s duší, který by měl alespoň jednou za život zažít každý, kdo miluje hory. A letos se konal v právě uplynulém víkendu a my jsme byli u toho!

Štrbské Pleso, 17. října 2026. 41. ročník Psotkova memoriálu, nejstaršího vysokohorského krosového běhu ve střední Evropě. Už jsme o něm psali, teď přinášíme i reportáž z letošního ročníku, který se tento víkend konal ve Vysokých Tatrách. Chvíli před startem se ...

18/10/2026

Plán je plán. Hoří nehoří. Zóna 2 se totiž neptá, co se děje kolem!

16/10/2026

MÁTE „ŠPATNÉ“ LEDVINOVÉ TESTY? TADY JE, NA CO SE DÍVAT A JAK POZNAT, ZDA TO JE OPRAVDU PROBLÉM.

Je venku 6. díl seriálu o laboratorních testech – tentokrát o ledvinách a hydrataci. I tady vzniká dost zbytečných obav, na druhou stranu mohou testy odhalit i vážné problémy.

Po tvrdém tréninku nebo těžkém závodě bývá kreatinin vyšší a eGFR (rychlost filtrace) nižší. Často jen proto, že máte víc svalů, berete kreatin, málo jste pili nebo jste den předtím jedli hodně masa. U svalnatých lidí je klidový kreatinin běžně v horní polovině normy a eGFR 60–89 může být úplně v pořádku. Skutečný problém ukáže až opakovaný klidový odběr a hlavně cystatin C, který sval ani kreatin téměř neovlivní.

V článku rozebíráme:
* co vlastně znamenají kreatinin, urea, eGFR a cystatin C
* proč svalnatí lidé a uživatelé kreatinu mají často „horší“ eGFR, i když ledviny fungují skvěle
* jak poznat, jestli vyšší kreatinin je ze svalu, dehydratace, nebo skutečný problém s ledvinami
* proč ibuprofen před závodem (obzvlášť v horku) je fakt špatný nápad, který vám může ledviny vážně poškodit
* jak správně hodnotit specifickou hmotnost moči a pití

Jedno pravidlo stojí za zapamatování: V případě problému počkejte 2–3 dny v klidu, zopakujte odběr a podívejte se, jestli v moči není bílkovina. Když se hodnota vrátí a moč je v pořádku, většinou o problém s ledvinami nejde.

Laboratorní testy pro sportovceLaboratorní testy pro sportovce (1) – Proč jim rozumět Laboratorní testy pro sportovce (2) – Jak správně načasovat testy a připravit se na ně Laboratorní testy pro sportovce (3) – Červené krvinky a kyslíkový transport Laboratorní testy pro sportov...

15/10/2026

111 KM KOLEM LIPNA ZA 10:07. A PŘITOM LETOS BĚHÁ V PRŮMĚRU „JEN“ 60 KM TÝDNĚ.

Ondra nám totiž detailně popsal, jak se takový závod skutečně vyhrává. A není to jen o tom mít silné nohy.

Na ultraběžce, který právě vyhrál 111 km, nic šíleného. Jenže za tím stojí něco, co se do reels o „12týdenní přípravě na ultra“ nevejde: téměř třicet let konzistentního běhání.

Ondra začínal v atletické přípravce, prošel orientačním během, první maraton absolvoval před patnácti lety a postupně přidával vzdálenosti. Má dokončené všechny hlavní World Finals tratě UTMB – OCC, CCC, TDS i UTMB. Loni na CCC zvládl 101 km / 6 000 m+ za 13:58:04 a skončil 111. celkově.

Zaběhnout dobře trailový závod dlouhý přes 100 kilometrů je trochu alchymie a musí se sejít hodně věcí. Ondrovi Pavlů se to na prvním ročníku Lipno.trail.run (Li.t.r.) podařilo. Závod s parametry 111 kilometrů a 2 500 metrů převýšení, během kterých závodníci obíhají L.....

14/10/2026

KDYŽ MARATONEC ZA 2:21 NAPÍŠE ROMÁN O TOM, KDE KONČÍ LÁSKA K BĚHÁNÍ A ZAČÍNÁ POSEDLOST…

Dnes nám do redakce dorazila novinka Jednou budem dobrý od Milana Janouška. A už podle tématu je jasné, že tohle nebude další knížka typu jak zaběhnout maraton za 12 týdnů.

Milan totiž běžecký svět zná hodně zblízka. Je ústavní právník, učitel, moderátor podcastu Štrekaři – a především velmi slušný vytrvalec s maratonským osobákem 2:21:56, který zaběhl v Košicích v roce 2023.

Jeho román propojuje dvě úplně odlišné epochy běhání.

Československo 80. let.

Mladý slovenský běžec Gejza Bakoš nastupuje do sportovní roty pražské Rudé hvězdy a sní o olympiádě. Jenže do vrcholového sportu vstupují věci, které v tréninkovém deníku nenajdete – řízený doping, politika a státní zájmy.

Současnost.

O čtyřicet let později je Bakoš trenérem. Vychovává talentovaného mílaře s výhledem na Los Angeles 2028 a mladou vytrvalkyni, jejíž touha po dokonalosti začíná být nebezpečná. Dopingový systém minulosti vystřídal trochu jiný tlak: Strava, lajky, chytré hodinky, čísla a permanentní porovnávání se s ostatními.

A právě to nás na knize zaujalo asi nejvíc.

Změnilo se běhání za čtyřicet let opravdu tolik? Nebo jsme jen vyměnili jeden druh tlaku za jiný?

Janoušek sám říká, že nechtěl napsat další běžeckou příručku ani romantickou ódu na ultramaratony. Sport bere zároveň jako hobby, showbyznys i politiku a do knihy promítl také vlastní vztah k běhání, který podle jeho slov někdy hraničil s posedlostí.

A to sedí i na podtitul:

„O posedlosti, která nekončí v cíli.“

Kniha má 232 stran, vydává ji nové nakladatelství RebelBooks jako svůj vůbec první titul a oficiálně vychází 15. října v rámci Velkého knižního čtvrtku.

My ji právě otevíráme. Recenze samozřejmě bude (velmi brzy)