29/03/2023
Zápas číslo 54 – tentokrát to nebyla čočka
Šance, kterou dostane zápasník možná jednou za život. Titulový zápas o pás Mistryně světa WMC proti Martyne Kierczyńske. Jdeme do toho. Byla to asi zatím jedna z nejzapeklitějších příprav, motivace do tréninku byla veliká. Hned na startu se mi povedlo podvrtnou si kotník (rozcházet mravence v noze není dobrý nápad), takže příprava se musela nechat převážně na rukách. Když vše začalo vypadat velice dobře, tak mě na deset dní sundal covid a do tréninku jsem se vrátila 2 týdny před zápasem. Na závěr přípravy mi dojely na pomoc i holky z Olomouce a Prahy. I přes všechny tyto peripetie jsem se cítila dobře připravená a věřila si na výhru. V rámci svých fyzických možností jsem udělala maximum a svědomí tak měla čisté.
Cesta na vážení byla dlouhá, zápas se odehrával v Polském Glogówě. Po 6 hodinách jízdy jsme byli s Peťou v cíli, ubytovali se na hotelu a jeli na vážení do haly. Byl to takový příjemný staredown, navážily jsme shodně 53,7kg a žádné hroty, spíš úsměvy. Bylo již po sedmé hodině večer, takže nebyl čas na nějaké veliké doplňování. O vše se postaraly iontové nápoje, ovocná kapsička, gely a dupetky. Podívala jsem se na film a kolem jedenácté upadla do krásného spánku a vzbudila se až někdy před devátou (samozřejmě to bylo tím posunem času :D).
Den začal lehkou snídaní, pospáváním na pokoji a potom jsme se vydali na procházku do města. Bylo to příjemné vyčištění hlavy, Glogów je krásné město. Kolem poledne dojely holky Maruška a Anička skrz natáčení jednoho projektu. Byla to taková příjemná copingová činnost, kdy jsem nemusela myslet na zápas. Poté jsem ještě na dvě hodinky usnula a najednou už byl čas vyrazit, takže mě celá nervozita doběhla až na hale, paráda. Úkol byl jasný, přežít tři hodiny čekání, než se budu moct začít rozcvičova. Přijeli mě podpořit i lidi z klubu na zápas (za to jim patří veliké poděkování), bylo to příjemné rozptýlení a čas ubíhal rychleji.
Najednou už byl čas na předzápasovou masáž, zahřátí, stínovku a lapy. Jak se to stalo, že už to bylo tady? Rozcvička mi sedla nádherně, nechala jsem se vtáhnout přítomným okamžikem a nezatěžovala hlavu zbytečnými myšlenkami.
Stála jsem u ringu a slyšela své jméno, byl čas nástupu. Atmosféra v hale byla nádherná. Nastoupila ještě Martyna, a protože se jednalo o titulový zápas, hrály se hymny. Normálně jsem už nevěděla, kam se dívat. Martyna mě celou dobu propalovala pohledem. Přísahám, že jsem ji neviděla normálně mrknout. Střídavě mi to přišlo vtipné a pak takový ten pocit, kdy polykáte knedlík v krku. Zatancovaly jsme waikru a mohlo se jít na věc.
První kolo začalo a já se cítila dobře. Martyna měla dobré nástupy, ale snažila jsem se hodně chodit do stran, což docela vycházelo. Do kombinací jsem vstupovala jednotlivými údery. Pocitově to bylo hodně vyrovnané kolo. Snažila jsem se poslouchat roh, ale v hale byl neskutečný randál, že nebylo slyšet ani slovo.
Druhé kolo bylo hodně podobné prvnímu. Tempo jsme držely od začátku velice svižné. Naštěstí jsem držela ruce poctivě u hlavy, protože ty high-kicky tam docela nebezpečně lítaly. V klinči jsem trošku bojovala, Martyna si tvořila pevný zámek a stačilo na vteřinu zaspat a už to bylo složité řekněme. Úsměv na tváři mi ale nechyběl.
Už je trapný psát, že třetí kolo bylo podobný první dvěma, ale je to tak.
Jestli jsem chtěla zápas vyhrát, tak jsem ve čtvrtém musela zabrat. Očividně jsme obě cítily, že je to těsný zápas, tak Martyna začala větším tlakem na začátku kola. Myslím si, že se mi to povedlo docela dobře ubránit a odskákat. Jak ubíhalo kolo, cítila jsem, že se dostávám čím dál více do zápasu a mírně začínám průběh otáčet na svoji stranu. A v tom se to všechno pokazilo, stačila chvilka nepozornost v klinči. Takový nevinný loket. První myšlenky byly, „sakra, zase jsem přišla o čočku“ které najednou přešly v „to je divný, nějak dobře vidím, proč je to mokrý… d*prdele“. Takže byl break a rozhodčí nechal zkontrolovat cut lékařem. Hlavou mi proletěly dvě myšlenky: první – mamka mě zabije, druhá – ať prosím kvůli tomu neukončí zápas. Dobouchaly jsme zbytek kola.
Páté kolo byl boj v hlavě. Měla jsem strach, aby se ten cut víc neotevřel a boxovala kvůli tomu opatrně. Zpětně si za to sypu p***l na hlavu, ale v ten okamžik jsem to prostě nedokázala správně zpracovat. Byl to můj první cut v zápase. Martyna samozřejmě cítila krev, tak rovnou nastoupila a já se to snažila držet na dlouhé ruce, místo toho, abych to zkusila vytáhnout do nějaké přestřelky a loktovačky. Konec zápasu.
Pás zůstává v Polsku. V ringu na mě pomalu začínají doléhat emoce, jsem na sebe hrozně naštvaná, že jsem si nepohlídala ten loket. Kdyby, chyby…
Nyní již sedím doma a měla jsem čas si pocity trošku v hlavě srovnat. Zápas jsem si užila, atmosféra v hale a všechny věci kolem. Je pro mě neskutečné, že se můžu měřit se světovou špičkou a dokážu jim zavařit. Už „jenom“ je začít porážet. Věřím, že když vydržím, všechno bude. Zápas mi zase odhalil nějaké mezery, ale ukázal i progres. Jizvička pod okem mi bude připomínat moji nedbalou chybu. Co mě teď čeká nejblíže? Nevím. Těším se zpátky do tréninku a budu si užívat cestu.
Veliké poděkování patří trenérovi Petrovi Kuchaříkovi, který se mnou žije můj sportovní sen a všem lidem z klubu Valetudo RK Znojmo. Samozřejmě nemůžu zapomenout na rodinu, kamarády a všechny lidi, co mě podporují. 🙏
Děkuji za pomoc v přípravě: Gladork Gym, KLUDI Armaturen CZ, eValue.cz, Inženýrské Stavby Jebáček, Ivo Mlátilík, obci Dobšice a Jana Logrová. 👍
