24/07/2026
II. Ročník memoriálu Bořka Jiranka očima Kapacit. Děkujeme za report 🙂
Memoriál přinesl lepší výsledky, ale horší umístění
II. ročník Memoriálu Bořivoje Jiránka se nehrál na domovské půdě v Libici nad Cidlinou, ale na trávníku hlavního arcirivala v Odřepsech. Neměnný byl počet účastníků, tudíž osm mančaftů. V osudí toho bylo 18.07.2026 více. Tentokrát nejen cenné trofeje a radost z fotbalových zážitků. Turnaj v malé kopané měl nyní i charitativní podtext. V akci „Každý gól pomáhá“ šla každá branka na pomoc dcerce spoluhráče Jardy. Nakonec se vybralo velmi slušných 10 tisíc korun.
Samotný Jarda Vlasák a devět dalších Kapacit nechybělo na startu slunného rána. Z osvědčené sestavy scházel pouze vyhlášený chasník Petr Novák. „Dejte nám ten pohár rovnou,“ rozšafně vtipkoval Lukáš Zdražil. Parta veteránů obhajovala 6. místo. Na to v roce 2025 stačila pouze jedna výhra a hned čtyři porážky. Letos se situace obrátila. Ale o tom později.
První duel svedl Kapacity proti spolufavoritovi turnaje – Bombarďákům. Ti měli územní převahu, nakonec i dost šancí, ale Prokeš, který nazul fotbalové náčiní po 12 měsících, se překonával. Zrodil se tak nepopulární výsledek 0:0, který ale Kapacity brali všemi deseti. „Paráda kluci, z brejku jste mohli i udeřit,“ odtušil bývalý libický kormidelník Bedřích Šídlo. Byl to cenný výsledek, vždyť rok nazpět skončil stejný duel z našeho pohledu 0:5. Libický Vozinha se po zápase culil na všechny strany. Jen ti sledující na Instagramu tolik nenaskočili. Během soboty přibyl celý jeden follower. Mimochodem tým Bombarďáků nakonec celý turnaj opanoval.
Následovala remíza 1:1 se Zevl teamem, kde ale Kapacity spíše tahali za kratší konec. Gólovou radost odšpuntoval štírek Velechovský, který úspěšný zářez na pažbě hlasitě oslavil. Po dvou remízách přišel závěrečný duel ve skupině proti bandě svérázů s Aston Vylila, kteří měli už po dvou výhrách jistý postup. Mnoho hráčů z Vylily však nestačilo starým bardům z Kapacit, kteří po výhře 1:0 slavili možná překvapivou, ale o to zaslouženější výhru 1:0. Tu zařídil velmi chytrým pokusem Tomáš Zdražil, když zastihl v nedbalkách brankáře Technika. Lobem, ne nepodobným Patrika Schicka proti Skotsku z před pěti let. Hráčský doyen Faltýsek neunesl porážku a slovními výpady napadl několik (bývalých?) kamarádů. Bylo to tak jediné, na co se ale zmohl, zbyly mu tak jen oči pro pláč. „Hrajeme účelný fotbal,“ bránil sveřepou partu matador Vaněk.
Po skupinách nastaly dovednostní soutěže ve střelbě na zavěšené šampaňské v šibenici branky. Tuto soutěž ovládl nestor kapacitní sestavy Pavel Měchejř. Navázal tak na loňské vítězství již zmíněného technického středopolaře Zdražila.
Čtvrtfinálový zápas pravdy přinesl Kapacitám nevyzpytatelný tým Sršňů, kteří měli ve svém středu „12. kapacitu“ Petra Součka, kterému na vesnických kolbištích nikdo neřekne jinak než Tlustý Messi. Byl to nejslabší zápas Kapacit, a nakonec přišla zasloužená prohra 1:3. Na memoriální poměry to byl poměrně ostrý duel. Bitevní vřavu ještě vyhecoval Měchejř, který v 1. půli vydatně tvrdil muziku.
Vinou překvapivých výsledků si zahrály Kapacity bitvu až o 7. místo. Tento fakt byl pro Kapacity hořkou pilulkou. „Jak praví fotbalový žargon, tahle hra fakt nemá logiku,“ utrousil mnoha bitvami ošlehaný Zárybnický, který si nakonec jako jediný odnesl z týmu zranění. V bitvě o umístění mu vypověděl službu zadní stehenní sval. Zároveň ale zápas rozhodl, když odsoudil brankáře do role pouhého statisty. Druhá bitva proti Zevl teamu tak skončila výhrou 1:0 a nakonec smutnou 7. příčkou. Při bilanci dvou výher, dvou remíz, jedné porážky a hned tří čistých kont to bylo poměrně nefér umístění. Ale to bylo v sobotu vedlejší. Důležitá byla vzpomínka na otce libického fotbalu Bořivoje Jiránka, setkání starých známých, vybrání peněz na malou Viktorku a užít fajn počasí ve sportovní den. A to se vlastně všechno podařilo. Tak za rok – snad už opět v Libici – zdar!