07/10/2021
https://www.youtube.com/watch?v=c6Xa6PPqo8s
I když jsou tyhle stránky už delší dobu nepoužívané, řekl jsem si, že bych mohl zdejší prostor využít a poskytnout pár tipů na závody, které se mi podařilo letos navštívit….
Poskládal jsem to dle mého uvážení od nejlepšího po nejslabší. Popravdě to asi nejspíš nikdo číst nebude, kromě mé manželky, která je na moje bláboly zvyklá :-)
1/ Iron Bike 2021 – The legend (Itálie) 8 dní / 648 km / 27 122m převýšení
1. etapa 21km / 1104m
2. etapa 94km / 4500m
3. etapa 123km / 3200m
4. etapa 108km / 4250m
5. etapa 54km / 3000m
6. etapa 91km / 4396m
7. etapa 117km / 4259km
8. etapa 40km / 2413m
Začnu závodem, který ve mně zanechal asi největší stopu za dobu co se věnuji sportu. Narazil jsem na něj úplnou náhodou, když jsem uvažoval jak strávit dovolenou. Vyskočil na mě na stránkách Redbullu v seznamu nejtěžších etapových závodů na světě v kategorii MTB na druhém místě. Těžko říct, jaká jsou kritéria sestavování tohoto žebříčku, ale s autory mohu souhlasit, že se nejedná o nic lehkého.
Nebudu zde popisovat jednotlivé tratě, protože ty se stejně v průběhu let mění a navíc by to zabralo hodně prostoru. Uvedu jen to, co jsem chtěl znát před začátkem já. Oficiální stránky jsou poněkud strohé, tak jsem se snažil dohledat praktické informace na blogách a reportech. Bohužel většina už byla pár let stará, takže skutečnost byla pak na místě trochu odlišná než jsem se dočetl. Navíc se většinou jednalo o reporty profi sportovců nebo reportérů z magazínů….tedy všech, kteří jsou na tom trochu jinak než já. Jediné co se pravidelně opakovalo bylo, že se nejedná o lehký závod a že je třeba mít natrénováno….což v mém případě tak nebylo. Nicméně jsem to vzal jako dobrou výzvu vyzkoušet si, jak si s tím poradím při mém tréninkovém výčtu - 2x do měsíce kolo, jinak běh, TRX a bicáky v posilce, které jsou dle mého v cyklistice důležité, protože hezky ladí k dresu. Navíc, člověk si má stanovovat určité výzvy, které může překonávat a cíle, kterých může dosahovat i když se může na první pohled zdát, že jejich dosažení je nereálné. Komfort a stereotyp je nuda.
Na oficiálních stránkách se dozvíte jen počet dní, města, cca celkový počet nastoupaných metrů a ujetých km. Žádné popisky jednotlivých tratí, vše se dozvíte až na místě. Kapacita závodů je 100 účastníků a každý závodník musí spát ve stanu, tak hovoří pravidla. Závod se jede na italsko francouském pomezí. Cesta z Prahy autem mi trvala přes 11hodin. Když pojedete sami jako já - pořadatel Vám dá možnost odstavit auto na vyčleněném parkovišti v cílovém městě a z něho Vás stáhne shutlle bus zdarma do města, kde se začíná (cca další 3h). Ačkoliv jsem z toho byl trochu nervozní, jedeš sám, dlouhá cesta, navíc auto v cíli – daleko od Vás...co když se zraním atd….žádný support….apod., není se čeho obávat. V případě zranění, nebo pokud to vzdáte, tak buď si zaplatíte dopravu zpátky ke svému vozu, nebo budete každý den jezdit s pořadateli a posouvat se den za dnem na další a další místo až do cíle.
Na závod potřebujete lékařské potvrzení a mít cyklistickou licenci. Pokud ji nemáte, musíte si koupit italskou, která má platnost jeden rok (cca 40 eur).
Dá se říci, že zaplacením startovního poplatku Vám odpadají další investice, jelikož veškeré jídlo (snídaně, oběd, večere) zajistí pořadatel. Jak jsem se dočetl na jednom blogu, super rada od Borce, který již závod absolvoval. „Jídlo si brát nemusíte, jeho požehnaně (od A do Z), je však dobré být milovníkem těstovin“, což já sem, pecka. Uposlechl jsem jeho radu a vzal minimum, také proto, že bágl pro přesun pořadatelem musel mít max 30kg + stan. Musím říct, že to byla rada nad zlato
Pasta, pasta a zase pasta…..těstoviny prostě všude….kdybych celé noci neproplakal a měl sny, určitě by byly o těstovinách. Těstoviny po závodě OK, těstoviny k večeři budiž, ale těstoviny s olejem ke snídani….dal jsem to tři dny a pak už se mi při jakékoli zmínce o těstovinách zvedal kufr. Další varianta chleba s nutellou, ale ten už byl po pár dnech trochu tvrdší. Možnost nákupu je minimální, jelikož jste převážně v přírodě nebo v opravdu malých vesnicích.
Povinná výbava na do každé etapy – nabitý mobil, píšťalka, termofolie, nějaký druh bundy. Samotný závod probíhá tak, že první den se jede prolog, kde startují všichni společně a dle výsledků se stanoví startovní pořadí pro další dny. Nejhorší vyrážejí do boje jako první. Na každou etapu máte stanovené dva limity (příklad limit 8h a 12h) – to znamená, že pokud zdoláte etapu do osmi hodin neobdržíte žádné záporné body. Mezi 8h a 12h získáváte záporné body za každou minutu. Navíc jsou v průběhu etap stanovené erzety – zpravidla brutální nekonečnej krpál do nebes a dangerous sjezd z druhé strany – to se také hodnotí zápornými body. Vcelku je vítěz ten, jenž má nejmenší počet trestných bodů. Kdo dosáhne za den 10 000 záporných bodů je out, kdo nedodrží limit je out. Takový závodník může pokračovat i v následujících dnech, ale již nebude klasifikován a nebude finisher. Mně se podařilo dostat pod limit bez záporných bodů první den, kdy jsem byl plný energie a poslední den, kdy už mě hnala vidina gauče, brambůrek a Coly.
Průběh je následující. Ráno vstanete, sklidíte stan, zabalíte věci, předáte pořadateli, snídaně a startujete. Do cíle cca po 9ti hodinách, někdo dříve, někdo později. Postavit stan, vybalit, dát dohromady kolo, sebe, najíst se a spát...Takhle každý den. Zde je samozřejmě velká výhoda supportu, pokud ho máte. Příště bych si určitě připlatil za mechanika, jemuž po závodě dáte kolo a o nic se nestaráte. Ráno si ho vyzvednete připravené.
Opravdu těžko se tento závod popisuje a těžko si to může někdo představit, pokud to nezažije. Je to takový „syrový“ poctivý biking. Komfort tu nehledejte, protože tu není. Svůj protějšek bych sem jako support určitě nevzal (maximálně v případě obytného vozu). Spí se po různu - v kempech, na sportovním hřišti (kde borci ještě ve 2h ráno hrají tenis) na polích ve 3000metrech. Na mikro plácech před školou. Kdo dřív přijede má lepší flek…..Jednou jsem spal ve výběhu krav, jelikož už na mě nezbylo místo před (pak jsem měl hodně neklidný spánek, protože jsem se bál, že mi v noci krávy rozšlapou kolo. (Kola si hlídáte sami, je dobré mít zámek sebou)…..Častokrát byla jedna až dvě sprchy pro všechny. Někdy pouze plachta a studená vody ze střechy,y navíc metr od Vás bučící krávy …..nejspíš asi taky ve frontě do sprch...Nejednou kvalitní a čistá toaleta afgánského stylu…..
Pořadatelé určitě nepořádají tenhle závod za účelem zisku, ale od srdce.. každý den vrták, 601 Toyot v terénu, zdravotníci na motorkách, kameramani na elektro kolech. Všici jsou sympatičtí, usměvavý, fandí, povzbuzují. Po pár dnech Vás oslovují jménem….Jeden pořadatel mi dal ve 3000m sám od sebe svojí svačinu (nejspíš protože mu došlo, že je lepší mě nakrmit než mě odtamtud tahat v bezvědomí).
A jak vypadají tratě...Uff...až na jednu etapu, která mě nebavila jsou všechny moc pěkné, rozmanité, technické výjezdy, technické sjezdy. Krásná příroda, odlehlá krajina, kam bych se ani pěšky nevydal...ale tady mám sebou kolo….na kterém šlapu, které tahám, které nesu. Kdo nerad tlačí kolo, tak sem nejezděte. Je tam mnoho míst, kde taháte kolo na zádech, protože dosažení některých vrcholů (3x 3000m) není na kole možné a musíte se tam vyškrábat pěšky (dobré poslouchat pořadatele, kdy radí na danou etapu vzít do báglu náhradní obuv, ve které se jde po kamenech lépe – je to výšlap s kolem na zádech cca 2h a více). Nikdy jsem nic takového neabsolvoval a nejsem si jist, jestli někdy v budoucnu ještě budu. Mým cílem bylo dokončit a být klasifikován (ale jelikož jsem doposavad jel maximálně 4 dny nebyl jsem si jist, jestli to úspěchem skončí a dosáhnu svého cíle nebo pojedu s brekotem domů. Nicméně jsem si předem stanovil, že domu pojedu maximálně v sanitce a to buď zraněný nebo v bezvědomí s totálním vyčerpáním, ale nestalo se tak. Úspěšně jsem dokončil svoji cyklo misi a z dovolené jsem se vrátil v pořádku domů, kde jsem byl pak dalších 8 dní KO..Pocity, těžké, těžké….ale lidské tělo je stroj, který umí s minima a s trochou silné vůle udělat maximum. Určitě doporučuji každému bajkerovi, který miluje přírodu, technické ježdění, nebojí se vzdát na pár dní komfortu...tohle je syrový biking. Sem důkazem toho, že to zvládne i průměrný cyklista a sportovec...a i profi cyklista se supportem může pohořet. Takže směle do toho.
A pár věcí bez kterých bych to nezvládl….síla vůle, prázdná hlava (kterou mám standardně, ale tady se to hodí, protože pří těch hodinách strávených na kole a šlapáním do nebe už fakt člověk neví o čem má přemýšlet. Vysoce kvalitní hudba – děkuji všem interpretům, kteří mě svými agresivními hudebními výkony v mp3 přehrávači hnali dál. Suplementy Winforce, Sponser, Volchem. Elektrostimulátor. Manželce a kolegům z práce za podporu, na kterou jsem si nejednou vzpomněl, když jsem bojoval se svojí hlavou. Klobouk dolů před všemi, kteří to absolvovali ať už se klasifikovaní či nikoli.
The full video of the incredible 2021 Iron bike!www.ironbike.it
