31/07/2024
V minulém příspěvku jsem psal o mém plánu navštívit další „golfové letiště“ – Bítozeves. No a „jak řekli, tak udělali“.
Plocha je registrovaná a v databázi, a tak nebyl problém dovolat se na provozovatele, který je shodou okolností bývalý kolega z Českých aerolinií. Sice jsme se osobně dlouho neviděli (a před tím možná taky nikdy 😊), ale „personál ČSA všude bratry a sestry má“, i když firma už prakticky neexistuje. V Žatci mi kolegové vzduchoplavci říkali, že je plocha krátká a na „normální éro“ to není. Kolega provozovatel, který tam sám létá s vírníkem, ale potvrdil, že tam jeden Zenair byl, dokonce i poslal fotku. No a to už byla výzva, které se težko odolává 😊. Vzhledem k tomu, že mám pevnou vrtuli od fabriky nastavenou spíš na „cestování“ než na stoupání, byl jsem lehce na pochybách, prohlížel jsem si ji ze vzduchu, na Google Earth měřil délku, sklon, dráty atd. Překážkové roviny a charakter předpolí se z Google zjišťují poměrně obtížně, a tak jsem vyžebral i odkazy na nějaké videa, aspoň z toho vírníku. Už jsem na podobně krátkých plochách sice sedal (napr. Dolínek v Odolené vodě), ale opatrnosti fakt není nikdy dost. Protože je poblíž hodně stromů a lesíků, ptal jsem se i na zvěř, ale prý nic...
A tak jsem na místo „spolujezdce“ naložil svůj golfový bag, zavolal, jestli bude T-time a vyrazil. Jak víte, bylo nádherně, do cca 10h bezvětří, na Windy zase „nekecali“ a obloha bez mráčku. Cesta tam trvala nějakých 20 minut i s dalšími „kontrolními průlety“. Normální člověk si položí otázku: „No a když to autem trvá 40min, něco zabere vytažení éra z hangáru a příprava, proč to vlasně děláš?“. No ale my vzduchoplavci asi nejsme úplně normální lidi 😊. Nebudu se raději pokoušet to analyzovat do hloubky, jen jsem si přitom vzpomněl, jak jsme s bývalým kolegou Petrem v Colombu na Srí Lance přijeli do Royal Colombo Golf Club tou malou motorovou tříkolkou „Tuc Tuc“. Ty pohledy místní pánské a dámské honorace v luxusních autech, jak „bílý muž“ vystupuje z takového vehiklu s golfovou výbavou za to fakt stojí 😊. Recese? Težko říct jestli jen, v každém případě jsme se dobře bavili.
Letiště leží v dolíku obklopené ze 3 stran stromy a lesy, takže jsem si zkusil ještě odhadnout výšku ze které už opravdu musím už jen přistát, protože nic jiného prostě nejde. Při tom po očku kouknout, jestli osoba dole mává, nebo hrozí zaťatou pěstí, kouknout na už dost vysokou kukuřici v předpolí, a konečně na přistání. Na poprve jsem držel katolicky rychlost (kdyby náhodou blbě fouklo), ale na velkých klapkách tohle problém nebyl. Co shora vidět fakt není, jsou terénní vlny. Nebylo to sice „jak na divoké krávě“, ale cítit to bylo. Dobrždění celkem v pohodě, ale nebylo by dobré „zaspat“.
Když jsem to vypnul a vylezl z toho, už se ke mně přiřítil na traktůrku tatínek toho kolegy provozovatele, aby mě přivítal. Tohle mám na těch letištích rád 😊. Už je to zaplaťpámbů i v Česku, nejen v „říši“. Řekl mi, že to můžu nechat tam, kde to je, že zavře závoru (aby tam nikdo nemohl s autem), a na vzlet že to jen otočím. Tak jsem vyndal bágl, zapnul zabezpečovačku, zakrytoval a vyrazil přes vesnici cca 500m na ten golf. V té malebné vesničce střediskové, s pěkným kostelíčkem (zapomněl jsem vyfotit) musí chodec s golfovým báglem na zádech působit trochu „nepatřičně“. Buď jako oběť ztráty orientace z hřiště, nebo jako někdo, koho právě z auta vykopala kvůli hádce manželka. Ale Češi už se dnes nediví takřka ničemu, a tak jsem žádné divné poznámky ani pohledy nezaznamenal. Jen od pár (5) snědých, na první pohled spoluobčanů, ale jen na ten první pohled. Šli stejným směrem a nemluvili česky, nechytil jsem ani „Gadžo“, ani „manuš svetoha phirel, kaj vareso te džanel“ ani nic jiného. Protože jsem na Srí Lance strávil přes 5 let, tipoval jsem je na Indy a zkusil to anglicky. Odpověděli velmi zdvořile, ale chyba lávky, NEPÁL 😊. V naší malé vesničce střediskové… Byli příjemní a usměvaví, ale šlapal jsem rychle a nechal je za sebou.
Když jsem přišel do recepce golfového klubu, slečny byly také velmi milé, jen podle zkoumavých pohledů asi nechápaly, proč na rozdíl od ostatních mám bag stále na zádech. „Příručka etikety sedláka ve městě“ mi napověděla, abych neříkal že „parkuji na letišti“. Napadlo mě, že by to mohlo ohrozit můj T-time, a možná nejen ten 😊. Ale jiný problém nebyl, a tak jsem mohl cca za 15min začít hrát…
Hrou se fakt chlubit nebudu, „slepá veverka“ nejen že nenašla oříšek, spíš to vypadalo, že už je půl roku úplně o hladu. Hřiště má 9 jamek a mě osobně se líbilo, a stejně jako místní honorace jsem si nemohl vynachválit krásně upravené greeny. A jelikož je dost sucho, ani jsem jim to tam moc nezryl 😊. Pár pěknými šlajsy jsem si zvednul tlak, 2 ztracenými míčky provětral hlasivky a slovní zásobu (emoce prý ke sporu patří – jsem slyšel), ale kupodivu i 5par se povedl. Na golfu mě přitahuje, že člověk hraje sice s ostatními, ale vlastně jen sám proto sobě. Já bych zatím asi měl (z obecně společenských důvodů) nějakou dobu hrát opravdu sám…
Po hře proběhlo občerstvení, odpuštění a doplnění tekutin, a vyrazil jsem na cestu zpátky. Čekala mě ta více vzrušující část cesty – odlet 😊. Ten dolík ve kterém je letiště, se ve 30C jevil pochopitelně ještě hlubší než byl, a tak mi ke klidu opět pomohlo že jsem měl tátu „práškaře“ (SlovAir) a vzpomněl si na ten správný fígl. Ale nakonec vůbec nebyl problém a letadlo bylo nakopnuto do vzduchu už v půlce dráhy (je tam ta správná terénní vlna) a snadno se tam i udrželo. Takže „v sóle“ to letiště použitelné je i pro „rychlejší brusy“, ovšem s dobrým podvozkem (určitě napoprvé). Po odletu jsem si udělal ještě pár záběrů hřiště shora a mazal domů.
Čekala mě tam malá školačka (prvňáček), jmenuje se Angelina, a kromě krásné češtiny na první pohled vůbec nevypadá jako Češka. Je tmavá mulatka, podobně jako stewardka Bára z Terrexu, ne jejíž nádhernou, znělou češtinu si pamatuju dodnes, a je to skoro 30let. Přijeli s mamkou autobusem z Prahy, protože si vzpomněla, že už se mnou letěla před rokem a znovu ji ukecala 😊. S dětmi a staršími lidmi lítám moc rád hlavně proto, že si to fakt užívají. Tak nějak intenzivněji… Chtěla zase vidět Hazmburk (prý tam i pojedou se školou), a já jí zase ukázal malebné letiště v Radovesicích. Nejvíc se jí samozřejmě líbili koně.
Pak jsem je odvezl na autobus, umyl letadlo a jel domů kouknout na ulovené záběry. Takže další krásný dezolátův prázdninový den 😊
