20/05/2026
Odpoledne jsem mohl udělat DOBRÝ SKUTEK, ale... dnes trochu vážněji. 📚
Je to taková věc: Občas jsem tu pomohl starším zákazníkům tím, že jsem jim knihy, které u mě sháněli a já je neměl, sehnal jinde, objednal je u mých kolegů (jiných antikvářů), nechal si je poslat sem a oni si pro ně potom přišli. Důvody jsou jednoduché - to objednávání je pro ty starší lidi složité, nebo to vůbec neumí, nebo si to potřebují koupit tajně, nebo, nebo, nebo, ale ty důvody jsou vlastně úplně jedno. Neměl jsem s tím problém, i když je to pro mě výdělek nula, naopak práce navíc.
Ale teď přichází ta pointa - oni si o mé pomoci navzájem řekli, a hlavně to řekli dalším svým vrstevníkům. Doposud není problém. Ale pak se například stalo, že na mě nastoupila ženská - přijde, na papírku má seznam knih, který přede mne položí: "A to mi sežeňte, objednejte, Jarušce jste to tak udělal, já si pak přijdu, zaplatím vám to až potom." Slova PROSÍM a DĚKUJI pro ni byly cizí, chovala se povýšeně, neurvale, chytrá byla až na půdu, a v nejhorším případě si pro to potom ani nepřišla, a mně tu zůstaly ležet knihy za několik stovek. Stalo se to několikrát, a vždy to byly podobní neurvalci. Peníze předem žádat nemůžu, to se jich velmi dotkne: "No, to ne, a co když mi to neseženete!" Tuto svou pomoc jsem tedy stopnul a to všem bez výjimek. Jenže...
Dnes tu byla starší paní, sháněla knihu. Když jsem jí řekl, že ji nemám, poděkovala a už chtěla odcházet. Ale říkám jí: "Počkejte chviličku, já se vám podívám, jestli by se dala sehnat..." - "To byste byl moc laskavý." Odpověděla. Knihu mělo v nabídce hafo antikvariátů, cenově do 100 Kč, plus poštovné. Říkám jí, že to mají na mnoha místech, za pár kaček, že si to může kdekoliv jednoduše sama objednat. Opět děkuje a říká mi, že je to kniha, kterou měla jako dítě, tak že by si ji chtěla připomenout. A já na jejím výraze vidím, jak už jí šrotuje v té nešťastné hlavince, jak to udělá, kde to má objednat, jak to má objednat, kdo jí to popřípadě objedná, kdo jí to zaplatí, komu si bude muset říct, protože třeba ani nemá i-banking, nechápe jak funguje Zásilkovna a tak dále, a tak dále, prostě samé překážky. Tuto milou paní to ani nenapadne, mě požádat o to, abych jí to vše zařídil já, a klidně by mi to třeba zaplatila předem a slova PROSÍM a DĚKUJI by pro jistotu řekla třikrát. Ale ona neví, že taková možnost existuje - o této možnosti vím jenom já, který jsem se ale zařekl, že už to dělat nebudu, bez výjimky, kvůli těm neurvalým supům, co toho zenužili.
Opravdu jsem to neudělal ani dnes a nechal tu paní odejít. Po jejím odchodu jsem tady v tom debilním rozpoložení vydržel sedět a č***t do blba asi minutu, možná minutu a půl, a bylo mi jí tak líto, že jsem se rychle zvedl, vyšel před krámek a rozhlížel se, kde ta paní je, abych jí zavolal zpět, že to pro ní udělám, že jí to objednám a vše zařídím. Ale už jsem ji nikde neviděl...
Dnes jsem mohl udělat DOBRÝ SKUTEK, ale já ho NEUDĚLAL. 😔
