22/07/2012
zde máme hodnocení trenéra:
Zdravím tuhle zase vítěznou partu.
Přidávám malé hodnocení ze svého trenérského pohledu. Možná bude poslední, páč jsem už touto dobou možná odvolán. Ale co, tak nějak jsme si zvykli, že každý odehraný rok v Krkonoších se hodnotí vždycky pozitivně, jelikož náš tým je takový malý stroj na úspěchy. V kostce lze říct, že od minulé Rtyně jsme více přibrali, méně trénovali, více pili a tak nějak jsme se cítili marně. Zkrátka žádná známka toho, že bychom měli nějak výrazněji uspět a i ta obava historického propadáku se nám vkrádala do myslí. Dva příklady vystihnou naše rozpoložení úplně nejlíp. 1) Předposlední trénink dopadl tragicky po herní stránce pro všechny zúčastněné a navíc byl umocněn hádkou mezi mnou a pírsem, kdy jsme se vzájemně počastovali pohlavními údy… Zkrátka paráda. 2) no a na poslední trenink před odjezdem jsme se podle tradice celého roku pro jistotu ani nesešli. Vyhlídky tedy geniální zvlášť, když den před odjezdem odřekl účast Marek Hadrava, který se měl stát černým koněm sestavy…
Na druhou stranu je potřeba říci, že jsme zkušený mančaft, který se už s nejednou patálií po dobu své existence dokázal vyrovnat a tak jsme vyráželi v celkem dobré pohodě s očekáváním co sami dokážeme ,uvařit,.
Teď s odstupem mohu říct možná trochu trofalé moudro, že porazit se můžeme pouze a jedině sami, nebo to dokážou ještě Krtečci.
Zde nabízím svůj pohled na celý hvězdný mančaft, který se nesmazatelně podepsal pod druhé nejlepší umístění v šestileté historii rtyňského dobrodružství:
MICHAL HOMOLKA-HOUMYS: 3 nuly vychytané v základní části, nejméně obdržených branek po zákl. skupinách a výborný výkon v zápase o 5. Místo. Jeho hájemství akorát narušilo sedm krtků, kteří nadělali v naší hře pěknou paseku. Jinak před tímto synkem klobouk dolů, výborně zapadl.
MILAN DUŠEK-MILÁNEK: Tento bek názorně ukázal jak se vzepřít svému věku a našetřeným kilům. Velmi obětavý výkon podpořen morousovitou náladou v nočních hodinách a zábavnou vložkou v podobě hlavičkového souboje, kdy uchránil strávníky místních klobás od karambolu s děravým míčkem a nám zavdal důvod zanadávat mu do ču..ků myslím si, že týmu má stále co dát, jelikož je na výpravách za úspěchy jedinej, kdo se dá ve 2 ráno spolehlivě vytočit.
MÍRA DUŠEK-PÍRS: nejproduktivnější bek, který dovede dát gol, i když nemíří na branku. Spolehlivá zeď, kterou by i hasič Vajo přelézal s velkýma obtížema. A taky překřtěnej kapitán Šnek, pro nějž jsou silniční pravidla nedotknutelnou biblí. Víkend mu možná malinko zkazilo společné nocování s kloučkem, který se ho pokoušel každou noc nečím překvapit.
MICHAL PAĎOUREK-MIČL: Ten ať mi nechodí na oči…pomyslel jsem si po jeho prvním večeru, kdy mi přijel ukázat jak to vypadá, když je Tullamorka za čtyři pětky. V jeho 32 letech to vypadalo jako by poprvé přijel na TULLAMORE FEST 2012 a ne na fllorbalovej turnaj. Nicméně po dočasném vyřazení z týmu (trvalo asi celých 6 hodin) si starší z bratrů tellamůrových uvědomil, že věk nezastaví a přehodnotil své priority a 13.7. v 16.20 se hlásil ve druhé lajně vzdorovat (o)sudu. Musím uznat, že 0+0 na turnaji jeho výkonu neodpovídá. Mičl ukázal, že je turnajový hráč se vším všudy.
PAVEL CÍSAŘ-CÍSA: Pavel ukázal, jak s přicházejícími kristovými lety roste moudrost člověka. Hrál chytře, byl produktivní, málo pil, věnoval se přítelkyni a hodně fotil. Ideální muž do turnaje. Takový napůl japonec. Jeho doktor Šlefr se stal lidovým heslem, na které jen tak nezapomeneme. Císo, díky!
MILOŠ CEPÁK-TUŽŠKA: Další opora, která protihráče vyvede z míry tím, že než aby mu nasadil vtipnou kličku, tak ho zbourá způsobem, o kterým si budou vyprávět ještě dotyčného děti. Opět prokázal, že mu to ve Rtyni svědčí a jeho góly měly cenu zlata. Za úspěch zaplatila jeho nová hokejka, která by si zasloužila důstojnou rozlučku se svým krátkým životem. Kromě gólů nám zajistil i celoživotní přízeň rozhodčích, protože to dojemné objímání záviděla i jeho přítelkyně.
MILAN ŠLEFR-MLÁNEK: Tenhle příběh je námět na Hollywood… Je to o neznámem klukovi, který dostal opuš´ták z kasáren, aby vyjel na turnaj, kde rozhodl pár zápasů, dal si pár piv, řekl pár nezapomenutelných vtipů, pomotal hlavu pár holkám a stal se božím. Zkrátka za málo peněz hodně muziky.
MARTIN BLAFKA-BLAFíN: Kde jsou ty časy, kdy jsme říkali co tu chce ten Vejr? Vejrem sice zůstal, ale už ví co chce. Aspoň při hře ho je plné hřiště. Výbornej při netradičních řešení herních situací a proměńování šancí v důležité body při méně přesných přihrávkách od kamarádů. . I když jeho pan otec po prvních zápasech nevěřil, že jel na turnaj s námi. tento cyklistický nadšenec plánuje příští Rtyni na kole… Noooo, hodně štěstí.
JIŘÍ KALÁT-KALI: Druhý z nováčků na turnaji. To úsilí, které nás stálo ho dokopat do Rtyně doceníme asi až časem. Nicméně stálo pro obě strany za to. Nikdy se nezapomene na jeho otevřenou hubu a vyvalené oči při premiérovém pohledu z ochozů v Orlovně. Takhle naposledy čuměl, když mu spadla v hospodě pěna dřív, než se napil.. Svoje očekávání naplnil dřív než bys řekl švec a v čase 7.59 ve druhé půlce prvního zápasu nás nakopnul ke smrtící jízdě turnajem. Turnaj si užil on i jeho rodina, která patřila k příjemným rozptýlením mezi zápasama. Kali, díky!
PETR HANU(Š)-NEGR: To nejlepší nakonec. Takovýho kapitána neměl v týmu nikdo. Jeho památná cesta vlakem z Polska přes Brno, Olomouc, Ostravu, přes nadávky z úst mé přítelkyně a já nevím přes co všechno až za náma do dějiště turnaje, aby na jeho konci mohl pozvednout trofej pro téměř vítěze je nezapomenutelná. Takovou cestu neměl za Stanley cupem ani Ray Bourque v NHL. Ten určitě nejel přes Ostravu. Ve 33 letech vyhrát navíc bodování týmu… Co víc na jeho osobu dodat. Snad jen: Negře, ještě neodcházej!
6. ročník jsme tedy zakončili nad očekávání úspěšně a mě se nabízí taková otázka. Jak je možné, že v takových podmínkách dokážeme na takovém turnaji vždy odevzdat a předvést něco mimořádného. Ať už je to při hře nebo mimo ní. To jak jsme zase otáčeli nepříznivě se vyvíjející zápas s Kobylisama, kdy nám to herně nešlo, nebo jak jsme udolali Baviče, když jsme se rovněž herně trápili a přesto jsme vyhráli anebo zápas jak jsme po jednoznačném debaklu od krtečků okamžitě zmobilizovali síly a ,přejeli, jsme Růžový pežotky to jsou úkazy, na které si odpovíme sami.
Já za sebe můžu říct, že díky takovýmhle zápasům si hrdě rád zahraju na turnaji vždy za Nippers.
Díky tedy všem řidičům, fanouškům, přítelkyním, ženám, milenkám, dětem, otcům i rodinám a při jubilejním desátém ročníku, snad, PIC.
