15/06/2026
Minulý rok byl kvůli zranění, krom pár boxerských zápasů, dost ve znamení ticha. Navenek se toho moc nedělo, ale v pozadí jsem makal dál a připravoval si půdu na to, co mělo přijít.
A letos se to rozjelo naplno. Nový gym, první galavečer Tornado Fight Night, výpověď a nová práce, do toho dva profi MMA zápasy. Tohle měla být poslední tečka za půl rokem, kdy jsem jel v podstatě pořád na plný plyn.
A vyšlo to.
Když zhodnotím tento půl rok mám radost hlavně z toho, že se mi podařilo všechny ty věci nějak ustát a skloubit dohromady. Ještě pár let zpět bych si sám sebe v takové pozici nedokázal představit. Načerpal jsem ohromné zkušenosti, jak se sebou pracovat.
Život v tlaku a nekomfortní zóně nese svoje ovoce, jen je potřeba se z toho neposrat.
Mým snem je motivovat další generaci sportovců, každý nemusí být profík, ale co sport umí je, že tě naučí prohrávat ale nevzdávat se. Postavit se znovu a zkusit to. Tohle už pak většinou v člověku zůstane i do života.
Nevím, asi to není disciplína, protože disciplína bez motivace za mě nefunguje.
Disciplína je přijít od pondělí do pátku do práce a odvést si svoje. To není nic výjimečného, to zvládne spousta lidí.
Rozdíl ale dělá to, jestli máš nějakou vizi, cíl nebo důvod, proč to všechno děláš.
Já to říkám furt, já jsem jenom snílek, co pořád jde a nezastavuje. Sny se pořád mění, zvětšují, ale důležité je, že mám pořád chuť nezastavovat.
Už dlouho jsem měl chuť něco napsat o motivaci. Všude furt dokola vyskakuje disciplína, disciplína, disciplína, ale přece pokud první není správná motivace, tak nemůžeš s opravdovou disciplínou začít.
Moje další velká motivace je na cestě. 🧑🧑🧒
