23/05/2026
PŘÁTELÉ !!!
Třináctý ročník Rakovnické 60 je za námi. Na start v Rakovníku před kostelem a na Krakovci se vás postavilo dohromady 947. Děkujeme za takovou účast i za všechny příznivé ohlasy. Těší nás, že jste si opět našli cestu do Rakovníka z celé republiky a že i u prezence bylo letos více místních než v předchozích letech.
Jako každý rok jsme se snažili posunout naše služby o kousek dál – tedy to, jak o vás pečujeme před samotným dnem D i v jeho průběhu. Asi největší změnu jste zaznamenali v naší aplikaci. Stala se velmi oblíbenou, stáhlo si ji přes 700 z vás a my ji budeme dál vyvíjet. Až bude druhá verze hotová, rádi vám představíme všechna vylepšení. Myslíme si, že právě i tímto jsme unikátní – každým rokem se vám snažíme přinést něco nového a staráme se o vás jako o vlastní.
Na celé té péči se každoročně podílí více než 30 členů našeho týmu. Tvoří ho jednak jádro, které se vrací rok co rok, jednak dobrovolníci, kteří se přidají, když mohou nebo když potřebujeme posílit stavy tak, abychom zvládli vše důležité.
A kdo se o vás na třináctém ročníku na jednotlivých kontrolách staral?
Senecká hora – Slávek, Helča, Markéta, Alena, Jindra – ráno trošku poprchávalo a na rozhledně lehce foukal větřík, ale za zvuků DJ Milana Parsleyho a trumpetisty Shuplika šlo všechno jak po másle.
Krakovec – Michal, Radka, Anna, Eva, Lenka, Katka, Míša, Tereza, Petr. Vymazlená a prozpěvující občerstvovačka, letos s originálními tematickými songy o naplňujícím životě mazaček chlebů a pípaček kódů.
Ústí Javornice – Kristýna, Marek, Soňa, Markéta, Lucka, Honza K., Filip a Honza L. Tradičně nejnáročnější stanoviště, protože se na něm v krátkém časovém úseku objeví celé startovní pole. Je třeba mít vše dobře zorganizované, předmazané a rozdělené tak, aby na všechny něco zbylo – a to se opět povedlo dokonale.
Skryje – Jana, Vašek, Jindřiška, Honza – kontrola u Trilobita potřebuje řádnou péči, rozdává se tu plný sortiment občerstvení a navíc polévka. Sehraná parta pravidelných účastníků a organizátorů v jednom přesně ví, co je pro vás nejlepší, a navíc umí improvizovat ve chvílích, kdy je to potřeba.
Sv. Vojtěch – Helča, Alena – oáza uprostřed lesů, která čeká na všechny stovkaře a dlouhé cyklisty. Po skoro 20 kilometrech bez občerstvení je toto pohlazení na duši přesně na tom správném místě a v tu pravou chvíli.
Křiniště – Jirka, Zbyšek, Magda, Jana, Jana, Klárka, Janek, Markéta. Jako už tradičně s pípou a Bakalářem, gin-tonicem, živou hudbou a šachovým koutkem. Komplexní zastávka, ideální odpočinek po největším krpálu trasy.
Prachárna – Olaf – jako vždy dá vlídné slovo a povzbuzení do náročné části trasy pro obě dlouhé varianty.
Velká Buková – Katka, Vojta, Filip, Maruška a Jirka – tento vídrholec je otevřený až do tří do rána a je tu potřeba výdrž a zapálení pro akci. A to tady každý rok pro vás je.
Pustověty – Slávek, Katka, Michal, Radka, Vojta, Honza, Jirka, Míša. Poslední stanoviště na trase musí poskytnout podporu po celých 22 hodin. Od rychlých cyklistů po poslední stovkaře – postarají se tu s radostí a zápalem o všechny.
Cíl – Marek, Kristýna, Martin, Petra, Olaf, Míša – letos bez velkých front a s úsměvem na tváři pro všechny finišery až do rána.
A kdo nám pomáhal dál? Martin pomáhal se zvučením. Adam fotil po celé trase. Miguel s Petrem a Markem zaváželi občerstvovačky, Jana s Kristýnou komunikovaly s vlastníky pozemků a Michal s Radkou a Petrem značili – společně s Terkou pak i odznačovali.
Jak vidíte, na celém tom několikadenním cirkuse se podílí skoro 40 nadšenců, kteří to dělají pro radost, nezištně a s úsměvem na tváři. A když to mám napsat na rovinu – máme prostě nejlepší tým, jaký si organizátor může přát. Nejen že odvedou perfektní práci, ale dělají to s lehkostí a s humorem, který drží partu pohromadě i ve čtyři ráno na Velké Bukové nebo v šest v Pustovětech, kdy by jiní dávno balili. Některé z nich znám už přes třicet let a pořád mě dokáží překvapit – tím, s jakým nasazením se na akci připravují, jak vymýšlejí vlastní vychytávky pro účastníky, jak se umí podržet mezi sebou, když je něco potřeba dotáhnout na poslední chvíli.
Nikdy jsem nikoho nemusel přemlouvat. Nikdo se nikdy neptal, co z toho bude mít. Když se blíží den D, jen píšou, kdy mají dorazit a co mají přivézt. A přesně tohle je něco, co se nedá koupit ani naplánovat – buď to v lidech je, nebo není. A v téhle partě to je. Spolehnout se na ně můžu úplně se vším – od značení trasy přes zavážení občerstvovaček, komunikaci s vlastníky pozemků, řešení krizovek v půlce noci, až po to, že prostě někdo vstane ve čtyři ráno, sedne do auta a jede, protože ví, že je to potřeba.
A co mě těší nejvíc – pořád se k jádru přidávají noví lidé, kteří do toho zapadnou, jako by tam byli odjakživa. Letos jsme si zase párkrát řekli, že se to celé povedlo právě proto, že každý věděl, co má dělat, a navíc měl chuť udělat ještě o kus víc.
Vážím si toho moc. Volného času je v dnešním světě stále méně, povinností a důvodů říct "letos ne, mám toho moc" každý rok přibývá. O to víc mě fakt dojímá, že se ti lidé pořád vracejí.
Doufám, že tohle nadšení neopadne a že budeme moci vás všechny účastníky přivítat zase brzy na další akci z dílny Rakovnické 60.
Týme, díky. Jste úžasní.
Za organizační tým,
Petr
