09/02/2026
"Michael Krčmář"
Konec jedné éry
Osmnáct let. Sto dvacet devět zápasů. Tisíce hodin strávených tréninkem. Nespočet tréninkových kempů. Hrdost reprezentovat Českou republiku po celém světě. Ale to všechno jednou končí. Dnes oficiálně ukončuji svoji aktivní kariéru v thajském boxu!
Tělo už mi dává jasně najevo, že tuhle kapitolu mám za sebou. Bohužel mi artróza v kyčli a s tím spojené problémy už neumožňují připravit se na další zápas. Trochu mě to mrzí, protože jsem chtěl do třetice obhájit titul v organizaci PML. Nehledě na to, že každá příprava spolkne spoustu času, který teď chci věnovat hlavně svým holčičkám. Kdysi dávno mi máma říkala, že na dětech člověk pozná, jak ten čas letí. Dnes už to chápu a chci dcerám věnovat veškerý možný čas.
Možná si říkáte, že bych si měl dát ještě jeden rozlučkový zápas – nechat si něco píchnout do kyčle a hecnout to. Ale nechci vstoupit do ringu bez toho, abych byl stoprocentně připravený, nehledě na to, že bych si zdravotní problémy jen prohloubil. Po celou dobu své sportovní kariéry jsem vše podřizoval tomu, abych byl do zápasu maximálně připraven. Do sportovního důchodu tak odcházím s čistým svědomím, že i v tom úplně posledním souboji jsem do ringu nastoupil ve své nejlepší formě.
Netušil jsem, že mi thajský box vezme tolik sil, ale zároveň mi vrátí tolik charakteru. Naučil jsem se jít za svou hranu, což pro mě bylo dřív nemyslitelné – třeba nastupovat do zápasu totálně rozbitý nebo s horečkami. A přesně v těchto chvílích jsem si vždycky vzpomněl na slova trenéra: „Nehledej důvody, proč to nejde, ale hledej cestu, jak to udělat.“
Díky boxu jsem se podíval do různých koutů světa, kam by mě v životě nenapadlo si jen tak zajet. Potkal jsem spoustu úžasných lidí po celém světě, kteří mi vždycky pomohli, když bylo potřeba. Byla to neskutečná cesta bojovníka.
Na téhle cestě mi pomáhalo obrovské množství lidí. Nebudu je vypisovat jmenovitě, protože by ten seznam byl nekonečný, ale oni vědí. Každopádně musím vyzdvihnout pár osob, které byly nedílnou součástí téhle šílené jízdy: Viktor Petrlík, můj hlavní a nejlepší kouč, a Jiří Mejstřík, který byl tím správným elementem, co mě uměl naladit do boje. A samozřejmě děkuju tátovi,
