08/06/2023
Zatáhni to břicho.😳 Podobné věty zažrané do těla i duše nás svazují… proč je nepotřebujeme poslouchat, natož podle nich žít?⬇️⬇️
A protože se blíží léto, odhaleného těla čas,
nedá mi to se nevytasit s každoročním vjem, jenž se mi v ordinaci tak nějak mihotá.
S vjemem jenž my ženy (pod nemilosrdnou masáží lukrativních časopisů, jež nabízejí pouze lukrativní pohled na věc) tak často, na ta svá těla aplikujem.
Na přetřes přichází téma - ZATÁHNI BŘICHO !
Jasně, že rozumím tomu, že si to občas trošku pohlídáme
To je přirozené a normální.
Ale myslím, že je dobré si dát pozor, aby se z toho “pohlídám si to” stal jen okamžik… a né rutina.
Nebo dokonce - ó Bože - zvyk.
A nemusí být člověk super odborník, aby se vžil do těla, které pořád někde něco musí držet.
Které pořád někde něco hlídá.
Kontroluje.
Zatahuje.
Vtahuje.
Stahuje.
A pokud se tedy bavíme o bříšku.
Pak za mě přichází na řadu hned za (nebo pod) ním pánevní dno.
Co ono asi tak na to ?
Jak se asi cítí, když je pod neustálou palbou zataženého břicha ?
Jak se asi cítí pod střechou, kde se nemá ani šanci uvolnit, zrelaxovat ?
Kde se musí být pořád v pozoru.
V napětí.
Rovné.
V lati..
Držet.
Hlavně nepovolit.
Hlavně nepustit.
Jen to ne….
A proč vlastně ne ??
Co by se stalo ?
Jaké by to pak bylo ?
Nebo mohlo být.....?
Co by s tím přišlo ?
Hm...?
Tedy tak moje milé..
Nechci tu chytračit.
Však to taky znám.. Moje tělo si určitě ještě pamatuje tu nekonečnou drezúru, kterou
jsem ho uměla dostat až na kolena.
Ale o tom třeba jindy.
Chtěla bych se v tuhle chvíli spíše jen přimluvit za to Vaše tělo.
Za Vaše pánevní dno.
Já vím, že ty naučený vzorce jsou jak okovy.
Svazují nás.
Naskakují dřív, než chceme..
Ale dá se to.
Vyhrát nad tím, co bylo a dát prostor tomu, co může být.
Naučit se, že jen v těle, které umí i zrelaxovat může proudit zdravá energie.
Neboť jen to, co je pružné, je funkční.
Je prokrvené.
Tam proudí lymfa.
Tam je život
Ten náš.
❤️
