15/07/2026
13.-14.7.2026
Zdravíme všechny rodiče!
Včerejší den byl pro naše družstvo ve znamení dlouho očekávaného puťáku. Po klasickém budíčku v 7:30 za doprovodu písniček a vydatné snídani přišla první změna oproti běžnému programu. Naši táborníci se vydali za kuchyň, kde si vyzvedli zásoby jídla na svačinu, oběd i večeři. Aby nikomu nic nechybělo a vše se spravedlivě rozdělilo, rozlosovali jsme zásoby pomocí kola štěstí. Poté už jsme sbalili batohy a společně s nejstaršími holkami vyrazili vstříc dobrodružství.
Nadšení nám vydrželo… přibližně pět minut. Pak už se začaly ozývat tradiční otázky: „Už tam budeme?“, „Kolik ještě kilometrů?“ nebo „Kdy bude přestávka? Mě už bolí nohy.“ Naštěstí první zastávka na sebe nenechala dlouho čekat. V kempu Stvořidla jsme si dali malou svačinu, doplnili síly a mohli pokračovat dál.
Naše cesta vedla podél řeky Sázavy až k vlakové zastávce Mrzkovice. Tam jsme přešli přes známý kývající most a udělali si zaslouženou obědovou pauzu. Po motivační řeči jednoho z našich táborníků se morálka celé výpravy výrazně zvedla. Dětem jsme oznámili, že nás čekají už jen přibližně dvě a půl hodiny cesty. To by také platilo… kdybychom nezapomněli pokračovat po žluté turistické značce a neodbočili špatným směrem.
Místo pohodlné stezky nás čekalo menší dobrodružství v ne zrovna prošlapaném terénu plném kopřiv, vysoké trávy a trnitých keřů. Nakonec se ale ukázalo, že jsme si vlastně cestu zkrátili, takže na celý „terénní výlet“ budeme ještě dlouho vzpomínat.
Po několika hodinách jsme konečně dorazili do cíle – na krásné místo Holý Vrch, lom s molem, který je jako stvořený pro větší skupinu táborníků. Po příjezdu jsme děti seznámili s areálem, vysvětlili základní pravidla a protože bylo opravdu horko, dlouho jsme neváhali a zamířili rovnou do vody.
Po osvěžení přišla na řadu příprava večeře. Rozdělili jsme si úkoly a každý přiložil ruku k dílu. Někdo vařil, jiný krájel, další nosil dřevo na oheň nebo pomáhal s přípravou tábořiště. Nikdo nezahálel, a díky skvělé spolupráci bylo vše hotové během chvilky.
Když se začalo stmívat a slunce zmizelo za obzorem, jediným zdrojem světla zůstal táborový oheň. Děti si zahrály Městečko Palermo, opekly si buřty a za jejich skvělé chování jsme je odměnili i našimi zásobami maršmelnounů. Společně jsme si tak připravili oblíbený americko-skautský dezert – opečené maršmelnouny v polomáčenách
Jak oheň pomalu dohoříval, nastal čas zalézt do spacáků pod širým nebem a načerpat síly na další den plný nových zážitků.
Zdraví Tonda, vedoucí družstva č.1
I my zdravíme všechny rodiče
V úterý ráno jsme se vzbudili u lomu.
Poté co jsme se probrali a vyškrábali z našich spacáků, tak jsme šli k ohništi a dali jsme si spolu snídani.
Po snídani jsme si postupně zabalili všechny naše věci, uklidili tábořiště, aby po nás nezůstal žádný nepořádek a vyrazili jsme na cestu směrem do Světlé nad Sázavou.
Po cestě do Světlé jsme si dali pauzu na oběd a po krátkém odpočinu jsme se vypravili na zbytek cesty.
Když jsme dorazili do naší cílové destinace, tak jsme dostali rozchod, abychom si mohli koupit něco dobrého a nějaké dárky pro rodiče a sourozence, či nějaké věci pro nás na památku.
Po rozchodu jsme se vydali na vlak a dojeli spokojeně vlakem zpátky do tábora.
Honza a družstvo číslo 3
