01/07/2026
S jógou jsem začala kvůli skolióze. Jako všichni jsem chodila na lekce, kde bylo hodně lidí naráz.
A vždycky to bylo stejné. Instruktor prostě nemohl vidět všechny. Nemohl vidět mě. Cvičila jsem roky jen intuitivně, protože mi nikdo neřekl, jestli dělám pozici správně, nebo si jí vlastně ubližuji. Nikdo si nevšiml, že dýchám mělce, že mě něco bolí, že bych potřebovala jinak.
Ne proto, že by jim na tom nezáleželo. Ale ve větším počtu lidí to prostě nejde.
Proto dnes učím jinak.
Zůstávám u počtu lidí, které dokážu skutečně vidět — jejich dech, jejich váhání, jejich tělo, které dnes nese něco jiného než včera. Vím, kdo má dnes špatný den, kdo má bolesti v zádech, kdo dýchá mělce, koho je potřeba zpomalit, i kdyby chtěl makat dál.
Tohle se nedá naučit z jmenovky na podložce. Dá se to jen sledovat, lekci po lekci, člověka po člověku.
Pokud hledáš prostor, kde tě někdo skutečně zná — ne jen tvoje jméno v rezervačním systému — vím, kde ho najdeš. 🤍