15/07/2026
Soustředění Kohoutů Pržno – Lučina 2026 ❤️
Do malebného kempu Lučina jsme dorazili už ve středu v podvečer. Kelly měl náskok, vyrazil prozkoumat terén a po návratu nám vylíčil svůj výjezd na Velkou Javořinu tak barvitě, že bylo hned jasné, kam povedou naše první kilometry. A Kelly samozřejmě nebyl proti. 😄
Čtvrtek
Po vydatné snídani jsme vyrazili. Tempo bylo příjemné a okolní krajina přímo vybízela ke kochání. Přes Velkou nad Veličkou a Javorník jsme se postupně dostávali výš a výš. U studánky pod Megovkou nás pobavil myslivec s dalekohledem – tedy figurína, která vypadala až neuvěřitelně živě. Po doplnění vody přišla první pořádná stojka, kterou jsme místy zdolávali pěšky.
Pak už následovaly louky, Kubíkův vrch, Šibeničný vrch, Kašpariskův vrch a dlouhé stoupání po hřebeni až pod Velkou Javořinu. Sil postupně ubývalo a poslední zatáčky před vrcholem bolely. O to větší odměnou byly výhledy. Rozestoupily se stromy, začalo foukat a otevřela se panoramata, na která se nezapomíná.
Kelly slíbil krásný trailový sjezd a slovo dodržel. První technický úsek vystřídaly kilometry parádních zatáček po modré kolem hraničních kamenů. Po cestě nás čekala jediná studánka a pak dlouho nic. O to víc chutnal párek v rohlíku a vychlazený Radegast u větrného mlýna. Nikdy bych nevěřil, že po 45 kilometrech může být tahle kombinace tak výborná.
Jenže tím to nekončilo. Ještě jeden kopec směrem na Kuželov, kousek po hranici a nakonec krásný sjezd po loukách zpět do Lučiny. Celkem 59 km a 1 230 nastoupaných metrů. Večer jsme se odměnili haluškami s brynzou a postupně se začali sjíždět další Kohouti. Atmosféra byla hned zase o něco lepší.
Pátek
V deset hodin jsme vyrazili už v početnější skupině. Nejprve jsme si užili traily na Travičné a poté pokračovali přes Tvarožnou Lhotu a Radějov až do slovenské Bike arény Zlatnická dolina. Naštěstí tam brali české koruny, takže přišla vhod pizza, polévka i radler.
Při jednom výjezdu jsem si lehce ustlal v místní hlíně, naštěstí téměř v nulové rychlosti. Po trailu jsme pokračovali Záhoráckou magistrálou zpět na hraniční hřeben. Kilometry stále více do kopce daly zabrat, ale výhledy ze Zroubence, Žlastiné a vrchu Kobyla byly fantastické. Cestou jsme potkali dva závodníky legendárního závodu 1000 Miles – před nimi opravdu smekám.
Na závěr jsme si střihli černý trail Zmiják a den zakončili v hospůdce nad Lučinou. Odtud už jen krátký sjezd do kempu, kde jsme do pozdních hodin probírali zážitky z dalšího nádherného dne. Celkem 49 km a 1 121 výškových metrů.
Sobota
Po rozdělení do skupin jsme s Ludvou a Jarčou dostali na starost naše nejmladší Kohouty ve věku 5–7 let. Původní plán byl dojet až do Veselí nad Moravou, ale brzy jsme zjistili, že děti mají energie na rozdávání a zároveň je potřeba myslet na to, že už měly za sebou náročné předchozí dny.
Mladí Kohouti předvedli, co se za rok naučili. Sjezdy zvládali s přehledem, terén jim nedělal problém a ani rozorané pole je nezastavilo. Když jsme narazili na seník, bylo na chvíli po cyklistice – následovaly skoky do sena a spousta smíchu.
Po občerstvení a zastávce na dětském hřišti nás čekalo stoupání na Výzkum. Tady opět zazářila Jarča svým klidem a trpělivostí. Všichni to zvládli a odměnou byl technický sjezd až k občerstvení nad Lučinou. Celkem jsme ujeli přibližně 18 km a nastoupali kolem 350 metrů.
Cestou zpět do kempu ale přišel defekt na Jarčině kole, takže poslední kopec musela seběhnout po svých. I to ke kolu patří. Večer už následovalo vyhlášení, odměny pro děti, dlouhé povídání, sportovní přenosy i živá cimbálovka z nedalekého festivalu.
Neděle
Pak už jen sbalit věci, rozloučit se a vyrazit domů. Cestou jsem si uvědomil, jak skvělé je na pár dní vypnout od každodenních starostí a strávit čas s lidmi, které spojuje stejná vášeň.
Děkuji, že jsem mohl být součástí letošního soustředění. Byly to čtyři dny plné kilometrů, výškových metrů, krásných výhledů, dobré nálady a hlavně skvělých lidí.
Už teď se těším na další společnou akci. ❤️🚴
