27/10/2025
Ahoj všem kolem nás..O víkendu jsme se opět po roce zúčastnili mého srdcového závodu na 66,6 km "Ördögi Kör", který se jede v krásném městě Vác cca 30 km nad Budapeští. Po dvou bronzových příčkách, jsem letos tajně doufal, že bychom mohli toto umístění v letošním roce alespoň o stupínek vylepšit. Že z toho bude nakonec ale příčka nejvyšší, mě ani ve snu nenapadlo. Zvláště, když letošní start byl absolutně chaotický a díky hromadnému startu s kanoisty, kajakáři a loděmi, které jely jen 20 kilometrovou vzdálenost se stalo, že i díky přívozu a domnění, že troubení lodě je již start, tak lodě vyrazily směr Budapešť. Bohužel my v omylu, že start se bude opakovat, jsme oproti všem ostatním jeli zpět nahoru ke startovní linii, kde jsme ale v zápětí i my pochopili, že ostatní lodě už v tom proudu nikdo nevrátí. V tu chvíli jsme se tedy otočili a s obrovskou ztrátou, která byla na první Slovenskou loď asi kilometr, jsme vyrazili vpřed. Hlavou mi proběhlo vše a nic z toho nebylo hezké. Člověk se na tento závod hlavně mentálně připravuje minimálně měsíc dopředu a fyzicky celou sezónu a teď nám takhle ten závod má utéct hned na startu ? Ty myšlenky byly docela skličující, neboť již ze čtyřleté zkušenosti vím, že jakmile Vám loď odjede na vzdálenost dvou, tří délek lodi, tak je opravdu už velmi těžké tuto ztrátu dohnat. Natožpak dohánět kilometrovou ztrátu. Co navíc nezvládnete na 22 kilometrech po proudu dolů už na zbývajících 44 kilometrech nedoženete. Spíše už jen ztrácíte.
Přesto jsme se pokusili o téměř nemožné a i díky skvělému kormidelníkovi Zsolt Szabó, který zná Dunaj v těchto místech jako málo kdo, tak za dalších deset kilometrů, jsme nejen dotáhli první loď Slovenské Légie Trenčín, ale dokázali jsme je i předjet a do obrátky na 22 kilometru si i vybudovat luxusní náskok cca 300 metrů. Po obrátce se nám navíc velmi ulevilo, neboť silný protivítr a vlny, které nám několikrát zalily loď i díky projíždějícím parníkům se nám otočil do zad a i 8°C zimu vystřídalo oteplení až ke 13°C, což bylo malé vysvobození hlavně pro nás na háčku, protože jsme byli od pasu dolů úplně mokří a zmrzlí. Během hodiny navíc vyšlo sluníčko, a to nám do žil vlilo novou energii, neboť i Slovenská posádka včetně dalších dvou lodí se i díky nižší váze začala malinko přibližovat. V následujících 10 kilometrech, se nám ale podařilo vybudovat takový náskok, že jsme už nemuseli jet na úplnou krev a v cíli jsme nakonec byli o téměř 20 minut a cca 5 km nejrychlejší. Závěrem bych chtěl velmi poděkovat celé posádce, která byla letos složena z osmi členů Žíznivých saní, čtyř členů RK Dragons Jablonec, tří členů AZUMY Dragons a jedné členky Dragonclubu Brno, jednoho ze Zdravé výživy a DB Ostrava. Všem členům letošního týmu, bych chtěl ještě jednou složit obrovskou poklonu za to, s jakou pokorou a disciplínou celý závod zvládli. A to i přesto, že bylo tentokrát v týmu hned šest úplných nováčků, kteří jen potvrdili, že můj výběr byl správný a jejich obavy zbytečné.. Za rok v lodi na viděnou..
