03/06/2023
Každý den nám do života přichází díl ''obsahu'' z naší minulosti ke zpracování dle ''pokročilosti'' a kolik si vnitřně vpustíme.
Proto pravidelná praxe je naprosto klíčovou.
Přijde mi moudré tento denní příděl s pokorou přijmout, vyslechnout bez hodnocení a zpracovat a případně o malý kousek navíc, abychom se dostávali pomyslně do plusu.
Když tento příděl nezpracujeme, vzniká dluh a ten se den za dnem bude hromadit v případě pasivity.
Poznáme to nejsnáze na fyzickém těle, pokud zažíváme bolest, stres, diskomfort a náš pohyb postrádá svobodu máme v sobě značný díl nezpracovaného obsahu minulosti jakožto signál po probuzení a obnově praxe.
V momentě kdy příděl zpracujeme přichází díl uvolnění, prostoru a svobody v těle i v pohybu často doprovázené úlevou a jemnou blažeností.
Tím naše tělo může opět fungovat trochu efektivněji, úsporněji a nespotřebovává tolik energie.
Blokády, jsou jako jízda na kole, které má zablokované brzdy v sevření a jízda není příliš příjemná, vyžaduje více energie a vyčerpává nás a nedojedeme tak daleko kam bychom mohli.
Tím, že toto opakujeme zvykáme si pozvolna na ''negativní'' a přestává být toliko nepřítelem ba opak spojencem.
Z angličtiny je pro to krásný termín ''Eating Bitter'', v překladu něco jako ''Jíst hořkost'', kde věřím, že původně leží význam v důležitosti samoléčebného přirozeného procesu v každém z nás, pochopení tohoto procesu a praktikovat jej, aby se tyto bloky hořké mohli sami ''pojídat''.
Ze zkušenosti vnímám obecné nepochopení tohoto procesu, kde jde spíše o určité nastavení, vnitřní postoj a samozřejmě mechanismy a techniky, které nás učí jak tento proces v nás opět nastartovat a udržovat v chodu.
Původní Buddhistické tradice (ne moderní náboženské deriváty, ale původní, bez pobožnost směřované hlavně na čistou nezkreslenou uzemněnou praxi bez nesmyslů okolo) májí několik stádií vývoje, kde jedno z klíčových je překonání utrpení z Bolesti.
Pochopení našeho vztahu a představám o bolesti, stresu a diskomfortu a reálným vnitřním prožitkem se od nich osvobodit.
Tím, že utíkáme před bolestí zažíváme bolest, když se úplně zastavíme a usedneme do meditace, bolest nás může dostihnout a může začít přátelský dialog, kde postupně zjišťujeme, že je to úplně něco jiného a že to není nepřítel ani strašák, ale naopak chybějící část nás samotných, ta nejčistší láska co přišla na pomoc, kde to může být občas trochu nepříjemné a bolestivé, ale daleko méně a kratší dobu než, bychom před tím prchali a neměli tak nikdy klid. Jakmile nám řekne co potřebuje říci, přichází mír a do konce života a dál se změní náš vztah a už nikdy se bolesti nebudeme bát to ani nejde. Sice dál bolest existuje a můžeme ji do jisté míry i tak zažívat, ale vnitřní prožitek je dramaticky odlišný.
U indiánů se překonáním této rituální iniciace říká vstup do světa ''dospělých'' těch skutečných.
Cesta tu jistě nekončí je to jen jedno z mnoha stádií, jen pro příklad uvedu jedno z velmi důležitých stádií, které by mělo také následovat, ale řadí se možná k těm pokročilejším je kompletní překonání strachu ze smrti.
To jen jako určitý zjednodušený náhled procesu vývoje. I tady to nekončí, někteří říkají, že tady to teprve začíná záleží na pokročilosti a přísnosti učení-učitele? :-D :-)
Krásné červnování spolucestovatelé...
(Na obrázku Taoistická mapa Nei Jing Tu transformačního procesu od počátku inkarnačního cyklu, až po jeho završení s vyobrazením důležitých stupňů stádia vývoje, kterým budeme čelit údajně mohu mluvit jen z vlastních omezených zkušeností)
