06/02/2026
Toto je malý test. A víte proč? Protože máme nově Instagram! Sice tam ještě nic není, ale bude! A kde nás najdete? Tady:
https://www.instagram.com/pinec_v_nezvesticich
A protože by se to teoreticky mělo propojit, tak by se tento článek měl ukázat i tam. Proto toho malinko využiju. Sice to není úplně běžné, ale protože v minulosti nebyla sledovanost této stránky zdaleka taková, oživím starší příspěvek z "dávné" minulosti, konkrétně ze soutěžní sezóny 2018/2019. Tehdá to byl, i mezi pár lidmi, docela hit. Tak uvidíme, jaké reakce vzbudí dnes. Tak pojďme na to...
Milý deníčku, včera to byl opravdu zvláštní den. Ráno mě probudila máma se slovy: „Zlato, honem obléct, nasnídat a sbalit. Jedeš hrát.“ Běžím do koupelny, pak rychle něco na sebe a ještě snídani. Zvládám to ve čtvrt hodině a venku na mě už čeká auto. Pak mi to dochází, jedu hrát za Ačko! Poprvé v životě. Trochu se mi klepou ruce, ale určitě to bude v pohodě.
Jedeme ještě pro Vášu s Hodem. Nervózně postávají před bytovkou a vypadají tak, že bych se jich i bál. Hodo skoro vůbec nemluví, Váša má roztržený batoh a k tomu nese papírový pytel. Vypadá jako bezdomovec.
Jedeme do Plzně, na Union. Přijíždíme tam a jdeme dovnitř. Je tam hodně lidí a hraje se tam ještě jeden zápas. Je tu hodně hlučno, vůbec se mi tu nelíbí. Po každém míčku se strašně řve. Všichni tu jsou asi nedoslýchaví Slováci. Pořád na sebe křičí „ČO?“ a občas někdo zvolá „ŠATY“. Přijde mi to jako hrozná kravina, protože šaty tu vůbec nikdo nemá. Už začínám chápat, jak mi táta jednou říkal, že „Orient začíná za řekou Moravou“. Na Slovensko určitě nikdy nepojedu. Začínáme hrát. Kluci mi radí, co mám dělat. Hraje proti nám holka. Ty rady vlastně vůbec nechápu. Nejlepší prý totiž bude, když to s ní odehraju ve sprše. A když ne, tak jí mám aspoň trefit míčkem do oka. Ať prý z toho aspoň něco má.
Po rychlé kontrole zjišťuji, že ve sprše není žádný stůl a tak jdeme normálně hrát. Zkouším jí aspoň trefit do hlavy, ale ani jednou jsem se netrefil. Čtyřhra nám docela šla, ale stejně jsme prohráli. Všichni tu hrajou až moc dobře. Sice jsem prohrál 3 zápasy, ale 2x jsem neměl k setu daleko! Dostávám pochvalu. Klukům se docela daří, vyhrávají skoro všechno. Akorát Hodo prohrává 2:3 s tou holkou. Docela si divím, protože mi kluci řekli, že Hodo páté sety neprohrává. Po zápase ho pak slyším, jak říká: „Musim chytit začátek!!! A prohrávám 6:0.“ Nevadí, vítězíme nakonec 10:5.
Všichni jsou v dobré náladě. Jenom se mě ptají, kde mam flašku rumu. Zase to nechápu, ale pak zjišťuju, že to je hlavně mámina chyba. Tu flašku mi měla do batůžku přece přibalit, při prvním startu za Ačko se musí dát zápisné. A pak mám ještě zaplatit pokutu nebo co, protože jsem sám snědl ty 4 tousty, co mi máma udělala. Trochu mě kvůli tomu štvou. Ale snad to bude dobrý.
Jdeme na jídlo do restaurace. Dávám si burger. Je až moc velkej. Kluci si dávají pivo a hodnotí zápas. Jejich řeči zase skoro nerozumím, nejslušnější slovo co řeknou je „vole“. Během oběda vypijou asi 10 kořalek a pořád chodí kouřit. Jestli je tohle svět dospělých, tak doufám, že nikdy nedospěju. Je to hrůza. Najednou mě nutí něco vypít. Nakonec poslechnu, nechci je naštvat. Je to hořký a vůbec to neznám. Nechutná mi to a nejradši bych to vyzvracel, ale vydržím to. Po chvíli je mi najednou krásně. Od hlavy až k patě cítím příjemné teplo a všechno je hned sranda. Všechno je sice trochu rozmazaný, ale ani mi to nevadí. Vlastně mi teď taky nevadí, že kluci pořád mluví sprostě jako dlaždiči.
Co bylo dál, už nevím. Prý jsme ještě hráli na SKUŘi, ale na to si nevzpomínám. Ale asi jsem hrál dobře! Sice jsem zase nic nevyhrál, ale všichni si mě prý budou pamatovat. Máma vypadá trochu ustaraně a říká mi pořád, že jí Váša slíbil, že mě vrátí v pořádku a v jednom kuse. Sice mě malinko bolí hlava, ale určitě bylo všechno v pohodě. Cítím se fajn, co se mohlo stát? Nic! Po obědě jdeme na procházku. Před bytovkou muselo řádit nějaký hovado, protože jsou poblitý dveře a vysypaný popelnice. Policie by s bezpečností v naší obci měla něco dělat. Po návratu z procházky mi máma říká, že jí Váša psal. Prý jsem hrál úplně stejně jako ten kluk, co včera nemohl hrát. Docela mě to těší. Jo!!! Budu zase hrát za Ačko. Máma má ale něco proti. Říká, že si příště radši vypne telefon. Ach jo…
Tvůj Kubík
EDIT: Na ten Instagram se to stejně nevložilo, ale na tom zapracujeme. 🙂