31/03/2026
Tohle by chtělo pořádnou bombu. Tento článek by měl mít grády. Od neděle ale čekám na spásný nápad. I když se to vlastně povedlo (spoiler alert), tak z hlediska inspirace nic moc. Nebudu si ale na sebe klást zbytečné nároky. Prostě napíšu, jak to bylo.
Do poslední chvíle nebylo nic jisté a hrálo se do úplného konce. Kvůli zápasu v Boru jsme týden hráli červenými Joolami, protože ty míče, to je zlo. Modrá Joola je dobrá, ale proč se téměř všude preferuje ta červená? Těžko říct. Každopádně v Boru s tím hrají a my jsme nechtěli nic podcenit. Že to bereme vážně, bylo znát hned od začátku výjezdu. Víte proč? Protože to bylo suchý! Ani pivák, nic. Jelo se na čas, v 8:40 na místě.
V herně prakticky ihned Sláveček oznámil: „Tady nevidim.“ A podle toho pak vypadalo i jeho hra. Sice jsme nějak vyhráli čtyřhru (Váša a Hodo taky) a tím se naše série zastavila na 6, slovy šesti, výhrách v řadě. Jak a proč, to ví jen bůh. Uklidněni vyhranými čtyřhrami jsme si drželi dvoubodové vedení, přičemž od druhého kola singlů jsme začali vedení postupně navyšovat. Sláveček se rozhodl, že bude hrát jako z pohádky. Ta pohádka se jmenovala „O opatrném Honzovi.“ Honza se bál, bál a bál. Bál se ještě víc, až se bál úplně nejvíc. A pak se pos*al. Přesně takhle to v té pohádce bylo. Naštěstí má Honza kamarády, na které se může spolehnout. A ti nakonec uhráli zbylých 8 bodů do 10. Takže následně porazili draka, osvobodili princezny, vzali si je a žili šťastně až do smrti. Krása.
Jenže tady pohádka ještě končit nemůže! Před Honzou a jeho kamarády jsou totiž ještě 2 překážky. Tou první je oběd a tou druhou je další čtyřhlavá saň v Klabavě.
Těžko říct, které překážky jsme se báli víc. Nedílnou součástí oběda jsou totiž trpaslíci, kteří se jmenují Fernet, Vodka a Rum. Naštěstí je Honza se svou družinou dokázali opět porazit a vypadalo to, že jim to nevzalo ani moc sil. Síly ale docházely mě, protože už v Boru se ozvalo stáří a poslalo mi rýpanec do zad. Naštěstí jsem 4. zápas dohrávat nemusel a mimo hru se to netvářilo tak zle.
V Klabavě se objevila známá čtyřhlavá saň a zkusila naší družinu přemoci magickými lektvary. Ty se jmenovaly Tomanovice, Hájkovice, Zbytkovice, Jabkovice... Možná ještě něco, těžko říct. Naštěstí magické lektvary neměly až takovou sílu a na mě to chvíli dokonce působilo jako anestezie. Opět jsme vyhráli oba debly a drželi jsme si od začátku 2-3 bodový odstup. Byl to pravý rytířský souboj, kde si nikdo nic nedaroval. Teda až na Slávka, který se rozdal komplet. V mém 3. zápase mě rytíř (nebo kouzelník?) D. Šauer rozebral tak, že přestala fungovat anestezie a muselo dojít na nějakou, ne až tak pohádkovou chiropraxi. Naštěstí kombinace magických mastí a lektvarů zafungovala, takže jsme to nějak dotáhli do vítězného konce. Pak tradičně Kouba odzvonil konec sezóny a my sledovali rituál hostů s převléknutím do bílých, tematických hábitů. Pak následovaly lektvary, pokrmy (za ty moc děkujeme) a rokování. Za mě úspěch, protože jsem se nepoblil. Moc děkujeme klabavským, zakončení sezóny jak se patří!
A to je konec pohádky. Pohádka to byla dlouhá a napínavá. I když to princové v průběhu několikrát pos*ali, nakonec to dotáhli do zdárného konce. KP1 zůstává u nás.
Děkujeme všem našim příznivcům. Povedlo se to i díky Vám.
Pic M.
