Heja Hej Trail, Nesovice (2026)

03/10/2025

B7 (101km/5500m+) – 16h.27m.
Foto + videa zde: http://www.hejahejtrail.cz/DetailFotogalerie/12105

Po 4. letech jsem se jel podívat na B7. Trasa byla oproti poslední účasti změněna. Změna byla při cestě na Lysou a pěkná prasárnička na konci při cestě na Velký Javorník.
Start byl opět famózní, byť za mě byl zkažen nějakou divnou mutací písničky pevnost Boyard. Ze stadion se mně podařilo vyhrabat až cca po 5 minutách a byl jsem 900 😊 Na startu a cca do 4 hodin do rána prší a fouká vítr s nárazy.
Vše šlo v pohodě až do doby, kdy jsem začal stoupat z Morávky. Nějak mně vše došlo a do kopce jsem stoupal pomalu. Nabíral jsem ztrátu, která byla dobře 20 minut. Na traverzu do před seběhem do Krásné se dávám dohromady. Při seběhu mně volají rodiče, že do Krasné nedojedou, neboť si špatně pojmenovali dojezd 😊 To byla asi poslední kapka, co mě dorazila. Do Krásné doběhnu s jazykem na vestě. Banány mě natahují. Tyčinka Mars úplně stejné jak banány. Jediné, co jde je meloun a kofola. Vezmu si gel, který mně také kope, ale musím to udržet jinak se z krize nedostanu. Výstup na Lysou utrpení, nic méně krize odejde a jde to tak nějak samo. Do Ostrovice je dlouhý seběh a doběhnu na 204 místě, tj. nedostanu tracker. Což jsem si tajně přál. No nedá se nic dělat.
V Ostravici trávím cca přes 20 minut, kde se převlékám snažím se jíst párky. Jedno kousnutí mně stačilo a více jsem do sebe nedal. Vlastně si ani nyní už nepamatuji, co jsem tam jedl. Po dlouhém občerstvení mně čeká Smrk a seběh do Čeladné. Cesta na Smrk celkem ubíhá, bavím se s nějakými týpky po cestě. Nic méně se odpojuji, neboť zjišťuji, že nejdeme až tak rychle. Traverz na Smrk, kde je studánka je šílený, ale snažím se. Studánka a její voda je slast, neboť už je horko a studená voda je super. Na Smrku je mlha a vlastně hnusně. Spěchám dolů do Čeladné. Je to nekonečné i když běžím. Kdybych to měl jít, tak se tam zastřelím.
Čeladná je plná lidí. Moc se tam nezdržuji. Nic méně si tam vezmu nějaké jídlo a mažu pryč. Po 300 metrech mně přepadá WC. V duchu si říkám, proč se mně nechtělo v Čeladné. Nenadělám nic a mažu za strom.
Čertův Mlýn je pro mě asi to nejhorší a netěším se na to. Poklusem se přiblížím k prvním prudkému výstup, který je zakončen krásnou zelenou trubkou. Což je začátek pekla a to jen na zahřátí 😊 Bohužel až u trubky mně došlo, že to bude jen horší. Již ve všech prudkých pasáží se mě dělá od žaludku špatně, jakmile zabírám hůlkami. Je to fakt peklo a hůlky jsou vlastně v ten okamžik jen opora mezi kameny. Jinak je k ničemu nemám. Táhnu to čistě nohama. Bojuji a ve vrchních pasáží již cupitám a hned je to lepší. Na vršku Tanečnice už slyším hluk z Pusteven, kde je kontrola.
Zde se nezdržuji jen doplním ionták a napiju se koly. V Ráztoce čekají rodiče, kde jsem v podstatě hned neboť je to prudký seběh a silnice dolů. Na kontrole se trošku najím a pokračuji. Snažím se moc nezdržovat.
Čeká mně stoupání na Radhošť, které je celkem v klidu, jen se táhne. Nyní tomu tak je také, ale trápím se skoro stejně jako na Mlýn. S tím rozdílem, že abych snědl kapsičku, tak si už sedám na šutr jinak bych se poblil. Na hřebeni Radhoště se snažím rozběhnout, moc to nejde, ale lepší jak chůze. Seběh na Pindulu je celkem v klidu jen je dlouhý. Doběhnu do míst, kde byla kontrola dříve. Z toho místa ale vidím již mamku a máváme si. Na Pindulu dojdu upečený teplem. Sedím tam jak pecka a přemýšlím, jak vyjdu ten prudký hang na Javorník a co mně čeká v Padolí. Stříkám si stehna a lýtka chladícím sprejem, abych jim trochu ulevil a ochladil je.
Z Pinduly se hned stoupá nahoru na asfaltku, která mně zavede až k nagu. Toto stoupání je též pěkná divočina. Poklusem se dostávám k hangu. Na horu jdu fakt pomalu. Neboť se dostavují problémy, jako před tím. Na vrcholu si oddechnu a říkám si tak ještě Padolí a jsem v cíli. Na rozcestníku Malý Javorový se zdravím s kontrolóry. Je to ale deprimující místo neboť vidím na kopec na který musíte, ale přitom se od něho oddalujete 😊 Do Padolí je krásny seběh (ty co tam byli za deště asi mluvili jinak 😊) při dobíhání ke kontrole tam bubnují na bubny. Celkem pěkný zážitek, který fakt nabudí. Na kontrole se zdržím, jestli moc tak 3 minutky. Napiju se a odcházím s gelem v ruce, který vycucnu. Doufám, že mě dostane na horu. Stoupám traverzem, cesta nic moc je taková zarostlá. Místa jsou odkryté, a žere mě slunku a pořád zakopávám o kořeny v trávě. Traverz najednou zmizí a já před sebou vidím kamenitou cestu až na horu na Velký Javorník. V tu chvilku jsem si řekl no tak to si dělá p***l. Podle mapky je to asi 1,2 km a asi 215m+ pekla. Vyšlapuji si to na horu jak pantáta a hůlky mám jak baletka. Moc mně to nejde, ale je to přeci poslední stoupání, tak si ho člověk musí užít plnými doušky. Což jsem si teda užil.
Na Javorníku blésknu nějakou foto a pádím důle do Frenu. Seběh si vcelku užívám a krásně si sbíhám v poklidu. Potkávám další závodníky, kteří jdou a nebo se rozběhnou za mnou. Což je rychle přejde. Když po lávce z lesa vyběhnu na trávu a silnici ve Frenu u hotelu, tak ze mě vše opadne. Vím, že cíl je v dohledu. Cupitám si to pod viadukt a po rovinaté cestě k hlavní silnici. Podél jsou občas lidé, které povzbudí. Pořadatelé na hlavní silnici zastaví provoz a já si prolítnu, jako by nic. Poděkují mávnutí a již zatáčím nahoru do kopečka do náměstí. Za nějakou chvilenku slyším, jak mně vyhlašuje náš oblíbený moderátor. Přidávám a krásně si to dobíhám do cíle po červeném kobercu za potlesku lidí, které ještě povzbudím rukami.
Je konec, jsem v cíli o 10 minut lepším časem než před 4 roky. Moderátor se mě ptá, jak jsem spokojen
Čas pod 16 hodin nesplněn. Nic méně, když jsem se odřídil cestu dom, tak jsem si vykračoval z kopce a pod kopec u baráku, jak kdybych nikde neběžel. Druhý den tomu tak už nebylo 😊 Jediná chyba co se stala, tak asi byla krize před Krásnou a trochu na Lysou. Ztrátu, kterou jsem zde nabral jsem úspěšně držel až do cíle. Naopak ztrátu v Ostravici sezením jsem dohnal do Čeladné. I když mně bylo poslední kopce blbě od žaludku a moc jsem si nepomáhal hůlkami tak jsem skoro dodržel časové úseky, které jsme si stanovili před závodem. Takže příští rok znovu. 😊

Poděkování rodičům za supportík :) I když se vloudila chybička... Kdo by to dělal dobrovolně že :)

Díky BRUBECK a ATTIQ za hadříky.

26/07/2025

DFBG - 7 SZCZYTÓW 240km/8000m+ - 12. místo
Foto + video:
http://www.hejahejtrail.cz/DetailFotogalerie/12104

Statistika 282 odstartovalo, nedokončilo 154 a dokončilo 128
Čísla mluví za vše. Počasí si opět vybralo svoji daň. Již před startem cca od 14:30 hustě pršelo. Což mělo za následek, že závodníci včetně mě byli již promočeni na startu. Navzdory špatnému počasí, které má trvat celou noc se vydávám s ostatními běžci směr Troják.
Na první kontrole se ani nezastavuji, neboť jsem na kontrolu doběhl pozdě, což není moc pozitivní, ale jsem na 9,5 km z 240km 😊 Trasa je hodně blátivá a promočená což bude celou noc a minimálně celé dopoledne.
Před druhou kontrolou přestalo trochu pršet. Což je pozitivní, že aspoň na chvilku přestalo pršet. Na kontrole čekali rodiče, kteří mají vše připravené. Zde si sundám bundu s tím, že nebude pršet. Beru si skampolo s dlouhým rukávem od značky Brubeck. Bundu dáváme na batoh a vyrážím na Kraličák. Na vršku jsem skoro za světla a také opět mží. Seběh na další kontrolu, kde není povolen support je již za tmy. Tento seběh, jak je známo je plný kamení. Běžel jsem ho již několikrát a nikdy jsem nespadl. Bohužel vše je jednou poprvé, a tak téměř před koncem kamenité cesty letím na zem takový stylem že, padám na bok a brzdím rukou v kamenech. Čelovka letěla, kam si do řitě. No šupa to byla pěkná. Snažím se zvednou, ale šlo to fakt z tuha. Bok mám naražený a až v cíli zjistím, že ho mám odřený. Přes kus zadku odřeninu a moncla. Dlaň je do bahna a do toho teče krev. Probíhají 3 Poláci, ani jeden nezastavil, trošku smutné. Nikde není trošku vody na umytí ruky a tak jí celou otírám o vysokou trávu, která je mokrá od deště. Seberu hůlky a snažím se klusat ke kontrole.
Na kontrole je plno běžců a mačkáme u malého stánku, do toho začne hustě pršet, chci se skovat pod stan, ale nejde si pod stanem rozložit batoh, abych si mohl strčil flašku s colou do batohu. Trošku se naštvu a jdu mimo stan na déšť, kde batoh dávám na mokrou zem, abych si dal do něho pití. Najdu barel s vodou a myji si tam ruku. Jedna polka si všimne mé ruky a ptá se, zda to chci zalepit. Kývám že ano. Po ošetření hned mažu pryč. Na prvním stoupání zjišťuji, že díky odřené dlani již nebudu moci plně držet hůlku v ruce. Poutko mně přímo řeže do rány.
Déšť neustává a já se v něm dostávám na další kontrolu. Zde již jsou opět jsou rodiče. Taťka na mě čeká v dešti u cesty. Mamka asi zaspala, ale hned doplňuje pití a já si sedám k jídlu. Nezdržuji se moc dlouho a odcházím v neustávajícím dešti na další úsek směr Spolona (u knedlíku). Vždy zde byly ovocné knedlíky.
Stoupání v tomto úseku je nekonečné, nic méně se dostávám na další kontrolu. Čekám zde na polévku, ale Polák přede mnou neví, zda si jí má vzít či ne. Odcházím k autu, kde si dám z těstoviny. Po chvilce doběhne pořadatel s polévku. Děkujeme, ale když zjistím, že je to něco jako kulajda, tak to nechci. Chci si vzít gel, ten mně bohužel nesedne, a tak kus těstovin jde ze mě ven. Dojím gel a raději jdu pryč. Bundu již mám opět na batohu, neboť přestalo pršet.
Do další kontroly Zieleniec již pouze padá mlha nebo občas mžít, ale přestalo definitivně pršet konečně. Již je světlo, takže vlastně pršelo celou noc až do rána. Na kontrolu se dostávám v celku rychle a zase plný elánu. Zde si vysvléknu dlouho triko a beru krátký rukáv a také mažu úplně promočené nohy. Pokračuji na další kontrolu Jamrozowa Polana (biatlon).
Na kontrole tzv. biatlon mají gulášovku, ale je tak horká, že ji nechávám být.
Následuje úsek na 130km tj. do Kudowy. Úsek je hodně odkryté a vždy zde bylo velké horko. Díky tomu, že byl start od 2 hodiny dříve, tak teplo není tak citelné. Do Kudowy doběhnu s dalším borcem z dlouhé trati. Nic méně před doběhem běžím okolo cukrárny kde potkám kámošku se kterou jsem se neviděl snad 5 let. Oba nevěříme vlastním očím. Zdravíme se, ale nezastavuji.
V Kudowě si převlékám mokré triko a snažím se více najíst a napít. Již mně čeká „pouze“ 110 km do cíle. Jsem zde o necelých 10 minut později než v roce 2022. Což není potěšují, ale smiřuji se s tím, že již čas pod 38 hodin nebude. Umístění je zatím 27 celkově.
Čeká mě prokletá Pasterka. Nevím co se, kde stalo, ale po doběhnutí na kontrolu si stěžuji na oko, které mně pořád slzí. Nic v něm na kontrole nenajdeme, ale je to dosti nepříjemné a kapky do očí nemáme. Musím to nějak rozmrkat 😊
Další úsek je do Wambierzyce přes skalní město Szczeliniec Wielki. Toto je část trasy, kde snad všichni musí ztratit rychlost a já jsem na tom stejně. Což je nepříjemné ale více mně trápí oko, na které začínám vidět mlhavě a teče mně z něho zelený hnis nebo něco takového. Volám rodičům, aby počkali na silnici, kterou budu přebíhat. Chci, aby se na oko ještě jednou podívali. Nic na plat, oko jsme vypláchnuli a běžím dál. Bohužel nějak uvadám a začíná mně ž**t slunko. Na kontrole se ptám na doktora skrze to zatracené oko, ale bude tu až večer. Takže prd. Jsem vyšťavané a bez nálady. Úsek jsem šel pomalu a začínám ztrácet rychlost a čas, ale již jsem 17 místě, neboť dosti lidí je na tom hůře jak já. Hlavně s chodidly a otlaky a já na tom začínám být také na štíru. Nic méně dosti lidí jsem předešel.
Raději odcházím pryč po nekonečné asfaltce do kopce, kde svití sluníčko jak blbé. Po cestě za nějakou dědinou potkávám fandící rodinku s děcky, dávají mně napít a říkám jím o oku. Donesou kapky a kapou mně je do oko. Moc jim poděkuji a odbíhám pryč. Úsek je dlouhý a neubývá to. Oko se trochu lepší, ale hnis a slzy a otok je pořád. Před kontrolou, které se fakt nemohu dočkat mně dochází pití. Na kontrole není povolen support. Vše mně pomáhají doplnit holky z kontroly. Ptám se po doktorovi, zda by mně mohl kouknout na oko. Ochotně se podívá a oko vykape a vypláchne. Oko mám celé rudé a moc se mu nelíbilo. Nechtěl mně dávat žádné prášky, neboť by to zhoršilo fyzičku a byl bych více unavené.
Další úsek je Bardo. Celkem v klidu úsek až na jeden velký kopec mně dávat zabrat. Nejde mě to. Na konci úseku navíc potkávám divoké prasata. Teda spíše jedno malinké, na které čekala maminka ve vysoké trávě. Pomalu jsem přeběhl a najednou v trávě chrochtání a slyším, jak valí za mnou. Běžím jak střela a díky bohu si to maminka rozmyslela a dal mně pokoj. No pocit nic moc.
V Bardu si už stěžuji také na otlaky na patách a prstech. Do toho všeho mně bolí stehna od seběhu. Což vede k tomu, že 40 km už bude o bolesti, ale jak jsem někde slyšel ultra začíná tam kde začne bolest 😊 No rozhodně jsem se nesmál. Lépe se o tom píše, než prožívá. V Bardu ještě mažu chodidla a beru si vylepšené vložky do bot aby mně kraje netlačily do pat. Očekávání, že vložky pomůžou je milné. Oko je jako tako, ale bolí a lepší už nebude.
Na kontrole vím, že již nebudu stíhat ani 39 hodin a budu lízat hranici 40 hodin. Nic méně se pohybuji 12 místě a už asi nic lepšího neurvu. Odcházím jak robokop a třesu se celý zimou. Rozhýbu se až dole v Bardu.
Usek přes Bardo na Przełęcz Kłodzka je nejhorší usek na trati. Hnusná křížová cesta do prudkého kopce je bonus. Nevím do teďka jestli se mně to je nezdálo, ale na vršku jsem byl poměrně rychle. Na kopec Laszcowa se snažím poklusávat, neboť bych tam usnul, jak to bylo nudné. Následuje výstup na Ostra Góra, která fakt je ostrá. Hnus, jak má být. Cesta dál je vlastně jen o tom, že vystoupáte na prudký kopec a hned ho seběhnete. Stehna a otlaky trpí stejně tak jak já.
Kontrola na Przełęcz Kłodzka je už krátkodobá záležitost. Doplníme s rodiči, co potřebuji vezmu nějaký gel a trochu jídla a jdu pryč směr poslední kontrola u kostela Orlowiec.
Začátek úseku na Orlowiec je uspávající do kopce, do té doby než se začnu motat po cestě ve vysoké trávě a následně dorazím na kopec Ptasznik. Seběh z něho je po velkých kamenech a ještě do toho tam jsou popadané stromy. Tma je v pytli. Na vysokém kameni uklouznu a sjedu asi o 2 metry dolů. Nadávám a Polák z kratší trasy, který mně hnal jak nadmutou kozu se ptá jestli jsem ok? Po této taškařici mě čeká další a to vysoké kopřivy a tráva větší jak já 😊. Nebýt zde vychozená stezka jak pro kozy, tak v tom ztratím. Doběh na kontrolu naštěstí je celkem ok, byť se běží kus potokem, ale netekla v něm voda, jako předchozí ročníky. Celkem divné na to že pršelo.
Orlowiec je krátké zastavení. Již nechci být na trase ani o minuty navíc. Stoupání do nekonečného kopce mě nutí popobíhat, ale nejde to. Nohy nechtějí běžet v kopci více jak pár metrů. Následný seběh v mém podání byl spíše pokus o běh. Nic méně se ve mně něco zlomilo, asi jsem si řek, že již nemám co ztratit. Z cupitání, jak na jehlách se vybudím k téměř normálnímu běhu. Stehna sice bolí, ale otlaky přestaly. Se zapnutými zuby jsem na kopci nad Ladekem-Zdroj. Všechna bolest opadla a poslední cca 1,5 km běží jak nic. Mezitím volám rodičům ať si připraví, že letím jak vítr. Taťka fotí mamka se snaží točit video (ze kterého je zase prd 😊, ale ona se to jednou naučí😊). Lidé okolo povzbuzují. Skvělá atmosféra. Jsem v cíli na 12 pozici a časem 40h. 12m.
Jsem rád že jsem to dal. Mohlo to být horší, ale také lepší. Rozhodně čas kolem 38 hodin, který jsem měl v roce 2022 byl reálný. Bohužel asi jsem pokazil pár úseků a to stálo čas. Oko k tomu nepřidalo. No snad příští rok se zadaří lépe.

Chtěl bych poděkovat opět rodičů za skvělou podporu na trase.
Rodině co mně poskytla kapky do očí a také pánovi z GOPR, který mně oko vyčistil.

Dále firmě BRUBECK a ATTIQ za hadříky

30/05/2025

UTM 250km/13000m+ 3.místo celkově :)
FOTO:
http://www.hejahejtrail.cz/DetailFotogalerie/12103

Do třetice všeho dobré a opět vybojované 3. místo.
Start v pátek nezačal moc dobře. Ve čtvrtek na místě startu a trasy pršelo a pršelo celou noc.
Ráno nebylo jiné a do všeho toho zjišťuji, že jsem doma zapomněl doklady. Co řešit, buď mě dovolí odstartovat nebo jedeme dom. Při příchodu k akreditaci potkáváme spousty lidí, všichni nás zdraví, ani nevím kdo to všecko byl. Nic méně potkáváme Piotra, se kterým se srdečně zdravíme. Na akreditaci vše vyplním a již padá otázka na občanku. Odpovídám, že jsem nechal občanku v Česku. Holkám se to evidentně nezdá, tak volají nejbližšího ze šéfů. Což nebyl nikdo jiný než Piotr, který se ptá, co máme za problém. Vše vysvětluji a jen po chvilce slyším veselou odpověď „To je náš Jiří přeci“ a mávl rukou. Akreditace dokončena 😊
Start je v dešti a je jasné, že to bude hodně o hlavě. Po startu jsem neměl odběhlý ani kilometr a již jsem měl mokré boty. Cíl byl jasný, dojít do cíle, ale v hlavě jsem měl přání, a to odvést si do třetice 3 místo. Soupiska byla poměrně nadupaná a běžel jsem si své. Nebylo se kam řítit. Sice mě deptalo propadání v pořadí, ale nesměl jsem se nechat strhnout ostatními běžci.
Pátek téměř celý propršel nebo pořád mžilo. Jestli přestalo, tak to bylo na hodinu a začalo znovu. Trať je těžká aj za sucha a do toho bláto, kameny a potoky vody tomu moc nepřidávaly.
Výstup na Sněžnicu byl zážitek, který je rok od roku intenzivnější. Prudké stoupání, které graduje u vršku bylo téměř nevystoupatelné. Udělal jsem krok a sjel jsem o půlku kroku zase dolů. V zimě to byl slabý odvar proti tomu blátu.
Přes první noc se celkem počasí umoudřilo a téměř už nepršelo. Ovšem nad ránem při seběhu do Rabky to král drakomor pěkně rozjel. Lijavec jak sviňa. Seběh absolutně klouzačka až do dědiny.
V Rabce na 130km poprvé přezouvám a beru si nový model Alter 6, které jsme vyložili na kotníkách molitany, aby mě nedřely. Super úleva být po x hodinách v suchých botách. Bohužel jsem netušil, co mně čeká na dalších cca 35 km s těmito botami.
Do další kontroly jsem cítil, jak boty pomalinku, ale jistě dřou paty a hlavně achilovku. Doufám, že si to sedne. Na další kontrole se dozvídám, že kolem Turbacze je sníh. Jen řeknu „tak to tu ještě chybělo“ Na boty ovšem zapomínám a vydávám se směr Turbacz.
Turbacz je fakt plný sněhu, který taje a snad není místo, kde by nebyla voda a sníh. To se ovšem zhorší po cestě z Trubacze směrem k další kontrole Knurovská. Kde je to fakt očistec. Nic méně se ozývá rozedřená achilovka či pata. Volám rodičům ať připraví ty staré boty, které jsem měl první 130km a dají do nich suché vložky.
Na kontrole převlékám opět ponožky a nazouvám opět staré dobré boty. Hned se ulevilo, ale pata s achilovkou je již rozedřená a je to znát. Rodičům jen říkám „toto bude ještě šichta, do cíle je háfo kilometrů“.
V tomto neštětí je aspoň pozitivní, že už neprší a pouze si občas tak za prší. Nic méně na trati to stále není znát. Voda a bláto panuje po celou dobu.
Další bod je Bacówka cca 178km, což se ukáže jako zlomový bod, neboť zde předejdu většinu závodníků a na kontrolu přiběhnu na 4 místě. Což mně těší, ale bohužel mně netěší stav chodidel, paty a achilovky. Bohužel staré boty to již nezastavili ale zdárně oddalovali od toho nejhorší. Kdybych měl nové tak bych jsem asi ani nedošel.
Další kontrola je celkem daleko, a tak se raději zvědám a cupitám pryč směr Rzeki (202km). Po cestě potkávám na dvou místech pořadatelé, kteří opravují značení cesty. Značení celé trasy je vskutku jako vždy precizní. Zabloudit, ale jde. Stačí být nepozorný či chrápat. Někde, ani ne v půlce úseku se dozvídám, že jsem se posunul na 3 místo. Což mě nabudí a snažím se o zrychlení. Na kontrolu do Rzeki dobíhám za burácení lidí, kteří jsou na kontrole. Hodně emotivní zážitek. Pocity jsou dosti smíšené skrze otlaky, když vím že mě čeká ještě 50km s nemalým stoupáním. Nic méně se dozvím, že již mám náskok cca 3 km. Což je slušné. Odcházím směr Turbacz a Obidowa.
Cca v půlce cesty již začne druhá noc a já rozsvěcím čelovku. Relativně v tempu se dostávám na Turbacz ke sloupu, kde si sedám na lavičku a čučím na rozsvícené město. Volají rodiče, kde jsem. Odpovídám „Sedím na Turbaczi a koukám na město“. „Jdi z tama pryč mrzne tam“ „Ani ne, je mně teplo“ „máš náskok asi přes 10km, tak v klidu a opatrně“. Zvednu se a je mně zima, jak h***l a třepu se jak sulc. Snažím se v to šíleném terénu běžet, ale moc to nejde, a tak začínám čím dál tím více přecházet do chůze. Tempo hodně ulevilo. Paty bolí a je to jak na jehlách. Nic méně si říkám, že toto snad už nemůže být horší. Závěrečný seběh korytem bláta a kamenů do Obidowy je téměř neschůdný. Seběh se stal pomalejší než jití do kopce. Na konci však čeká taťka se kterým dojdu asi 100 metrů až na kontrolu. Ptá se, jak jsem na tom. Říkám „to co zažívám s chodidly není ani popsatelné slovy“. Potkávám se s druhým Tomášem (2 místo), který cca za 5 minut odchází. Snažím si propíchat na patách otlaky s tím, že to jsou puchýře, ale marně. Oblékám se a jdu na celkem jednoduchý úsek do Rabky. Paty bolí a já se klepu zimou. Což se změní až začnu stoupat do prudkého výstupu. Snažím se po výstupu běžet, ale bolest pat začíná být horší než jsem si myslel na Turbaczi. Takže ano, může to být horší a bude. Usek je dlouhý a strašně se táhne. Zatnu zuby a snažím se cupitat, abych se co nejrychleji dobelhal zpět do Rabky.
V Rabce jsem dosti ztrápený. Rodičům říkám „Netuším, jak tyto šílené kopce sejdu. Do kopce to jde, ale dolů to je peklo“. Vezmu si nějaký gel a něco trochu k jídlu a odcházím pryč.
První kopec Luboň Wielki je dobrá šílenost jak do Rabky tak z Rabky. Na kameninové pole docházím poprvé za svítání a poprvé na něho vcelku vidím. Bohužel jsem přišel na něj špatně a trošku jsem po něm bloudil. Následoval seběh do rokle a její prudký výlez, který jel stejně, jak na Sněžnici. Prostě krok a zase trochu dolů.
Následoval seběh, který jsem v první půlce šel obráceně do vrchu. Nyní ho běžím zase dolů. Snažím se rozběhnout a zastavuje mě bolest. Tak začnu aspoň trochu cupitat. Po nějaké době mě to přestává bavit a zapínám zuby a začnu běžet trošku na úrovni. V údolí jsem celkem rychle ale bolest je nepopsatelná. Cestou na Szcbel se mně chce jako klasicky spát a celou dobu do kopce zívám a zakopávám o kameny.
Po prozívaném výstupu se snažím cupitat směrem dolů k nejhoršímu a nejprudšímu seběhu. Vůbec mně to nejde a jen se modlím, abych to přetrpěl až dolů. Poskakování v kamenech je šílenost pro otlaky. Prudký seběh byla spíše kroková chůze dolů. Nicméně se ocitám dole a vím, že už mně nic nečeká krom běhu v korytu řeky a cesty do cíle. Opět to nejde jinak než se snažit cupitat, musím to stihnout do 48 hodin. Chtěl bych napsat, že bolest nevnímám. Bohužel, napsat to nemohu, neboť co krok to utrpení.
Utrpení končí za 47h.36min. v cíli, kde mně čekalo burácivé přivítání. Pocit, že již nemusím udělat ani krok, byl fakt líbiví. Všemu dodává tečku a pohlazení teplá sprcha a hotelová snídaně. Vyhlášení je již třešnička na dortu.

Poděkování komu? No přeci rodičům za odvedenou práci na supportu. Dokonce se jim povedlo namíchat Polskou mlsku alá pudink. Ne bez srandy, to co dokáží na kontrolách se mnou vydržet je neskutečné.
Dále všem co na mě mysleli a zavolali či napsali. Všichni dobře vědí kdo to je :)
Dále pořadatelům Ultra-Trail Małopolska kteří dělají super závod, který je těžký a krásný.
Dále firmám ATTIQ a BRUBECK za hadříky.

18/04/2025

Bieg Kreata 148km/5500m+ - 13. místo, čas: 23h.3m.
Závod se konal 14 dní po mém návratu ze závodu Duch Pogorza, kde je vybojoval druhé místo.
Což není moc dlouhá doba na regeneraci, ale tento závod prostě za to stojí.
Letos jedeme na start přímo pod Kraličák, neboť mně startovní balíček vyzvedla naše známá paní Hanna Sypniewska, které moc moc děkuji.
Autobusy ze Sobotky mají spoždění. Startovní balíček kde je tracker a číslo si předáváme dosti v rychlosti.
Do toho mě začnout tlačit nové boty do kotníku (nemají tak vypolstrování pro kotník jako starší model) rozhodnutí je jasné musím si vzít staré boty.
Snad 5 minut před startem si měním boty, sotva dovážu tkaničky, zapnu hodinky a už se odpočítává start.
Taťka odešel fotit dopředu. Mamce jen stačím mávnout a už běžíme směr Kraličák.
Cesta je mokrá a od čtvrtky je sníh. Fouká vítr a padá mlha. Místy je cesta vymletá od vody tak, že by se tam schoval člověk.
Necítím prsty na noze, jak kdybych neměl vložku botě. Nutí mně to zastavit a zkontrolovat.
Naštěstí vložka je v botě, takže jediné co mě napadá je, že jsem celkem zmrznul na startu.
Tempo je jako vždy vysoké tak, že když si odskočíte. tak vás doběhne dalších 5 lidí. Na Kraličáku jsem za 43 minut. Cesta jako vždy z Kraličáku je příšerná. Na druhou stranu asi lepší než vloni na hardcore verzi.
Na Ploščinu, kde mně jeli podpořit rodiče, je to cca 15 km. Dle očekávání je to fakt rychlé. Na Ploščině se zdravím s rodiči a chvilku s nimi pohovořím.
Cesta z Ploščiny je členitá a zdlouhavá. První kontrola je cca za dalších 15km. Dobíhám na kontrolu, jenže nemohu nikde najít rodiče. Vlítnu do budodoviy, ale tam nejsou.
Jdu tedy pryč a v tom uvidím naše auto. Ťukám na auto. Vylézají se slovy "co tu proboha děláš, čekali jsme tě až za hodinu".
Odpovím asi jsem to přehnal a cítím se dosti unaven a nebude to dobré, je znát předchozí závod. Nic méně doplňuji vše potřebné a měním úplně mokrou bundu.
Dalších x km se jen trápím a dostavuje se velká únava. V hlavě si říkám, co budu dělat, jestli to nepřejde, ale pak si řeknu, že když jsem mohl dát hardcore, tak
přeci musím dát aj tuto děckou trasu :) No dávám gel a nějaké další šikovné věci. Kontrola je daleko až na 60 km (Laszczowa).
Patáky po nějaké době zabírají, ale je to za dlouho, vlastně jsem nad Ladkem. Seběh z Trojáku je dosti utrpení vlastně se mně udělá dobře až v Ladku.
Nestačím se divit jak kusy města jsou zničené od povodně. Je to tam jak po válce. Křižuji totiž celou dobu břeh velké řeky až do vesnice Radochow.
Zde začíná velmi náročný kus trasy, který je doslova nahoru a dolů až na kontrolu. Jsem domluven s rodiči že počkají na Przelci Klodzka.
Dobíhám tam už skoro za světla. Rodiče tam vlastně suplují kontrolu, neboť hodně běžců přede mnou si od nich bere vodu na pití.
Na kontrolu je to snad ještě 9 km, které jsou pekelně dlouhé, protože se pořád stoupá a klesá. Největší převýšení je právě na prvních 62km trasy.
Na kontrole se občerstvím a čeká mě dál celkem pohodový úsek do Barda přes křížovou cestu. Nyní dobíhám ztracené pozice a prodírám se zase dopředu.
Při stoupání z Barda vzpomínám na hardcore a vlastně zjistím, že fakt si z té trasy až na Przalec Wilcza skoro nic nepamatuji :) Mám celkem nostalgickou náladu. Nic méně jsem
na závodě, tak musím valit. Na Wilczu na kontrolu dobíhám v celku ve špatné náladě, neboť mám hlad. Beru zde sladkou rýži a zapíjím to ionťákem a redbulem.
To zjišťuji, že není úplně ono. Raději se zvedám a jdu pryč. Pokračuji po asfaltce směrem Stříbrné hora. Rodiče mně doženou v přesném místě jako na vloni na hardcoru.
Jen volám "jako na hardcore" a odbočuji pryč. Nyní již nebloudím jak na hardcore a rovnou to si to štráduji správnou cestou.
Na Stříbrnou horu (je tam pevnost) dobíhám vcelku rychle. Zamávám rodičům, kteří tam čekají a začnu stoupat na kopec Malinowa. Nekonečné stoupání, na které mám nepěkné vzpomínky.
Nic méně docházím další závodníky a na další kontrolu dobíhám už zase posunut blíže do předu. Na kontrole se vítám jak s rodiči, tak se starými známými.
Podáváme si ruky a už mně nosí vše možné. Zde je totiž kontrola, kde mně masírovali stehno, které jsem na hardcore zničené.
Rychle se najím a odcházím pryč nechci se zdržovat. Další kontrola je Walimska, která se nachází za Velkou Sovou. Začíná být teplo a cesta celkem ubíhá a hlavně je suchá.
Ne jak to peklo, co jsem si zde zažil vloni až na kontrolu. I tak přichází krize a na kontrolu dobíhám úplně zničen.
Nabízejí mně klobásy z ohně a hermelin. Odmítám, ale nechám se přemluvit. Bohužel jsou posypané kořením a já mám v puse aft. Což hned začne pálit jak h***l.
Zaíijím to kofolou a dále to nechci. Beru si vánočku a lívance. Zajídám to broskvemi. Nutím se jít pryč. Rozloučím se a jdu.
Nyní mně čeká skoro 22 km pod kopec nebo po rovině. Vsázím na toto místo, že to rozběhnu. No po louce mně to moc nejde. Beru nějaký gel, ten se chytne až na konci
louky a sbíhám do vesnice Glinno. Je mně fajn, a tak kopec, který mně čeká, vyrvu a pak už jen dolů a rovina až na další kontrolu.
Vše jde hladce a nabírám rychlost a utíkám těm co jsou za mnou. Zde má vždy kontrolu jeden pán. Dávám si u něho kofolu. Běží se pěkně, ale je horko.
Koukám do mobilu a za mnou jsou vzdálené skoro 5 km. Což je super ale bohužel. Za kolejemi ve vesnici Moscisko se vše mění v peklo. Opět se dostavuje únava.
Dávám další gel a nějaké ty povzbuzovače. Bohužel tak nějak nic nezabírá. Střídám běh s chůzí a nedokážu skoro běžet 200 metrů v kuse. Což je mimo plán a bude to chybět.
Na kontrolu Tuszyně dobíhám spráskaný jako pes. Trošku mně vzbuzuje to že je to jen16 km do cíle a hlavně jsou na kontrole opět známí z hardcore,
kteří mně snášejí modré z nebe, ale jsem na tom tak špatně, že nic nechci. Jen piju a jestli něco jím ani nevím.
Rozloučím se, a odcházím. Beru si čelovku, když bych to nestihl za světla. Jakmile, ze silnici zabočím na cestu tak si beru další gel. Někde kus před Przelec Tapadla opět začne vše
fungovat. Na poslední kopec závodu Sléza už jdu celkem svižně a popobíhám aj v kopcu. Na Sléze jsem za světla.
Hned začínám sbíhat, abych seběhl co nejvíce za světla, neboť je zde šeredná cest plná kamenu.
Tak si to cupitám. Hodinky ukazují čas, že budu mít v cíli 23:23. říkám si ok to stejně lepé nepůjde.
Cca 3,5 km do cíle volají rodiče. Ať sebou pohnu, že mám za p***lí běžce, který mně stahuje a má 1,2km na mě. To snad není možné. Povzdechnu si.
Přece mně nepředběhnou pár metrů před cílem. Dotáhl mně, jak jsem neběžel do Tuszyna. Telefon strkám do batohu a rozbíhám to tak, že kameny odskakují.
Po chvilce jsem už v Sobotce, jenže si nepamatuji cestu, tak furt čumím do hodinek, což mně zdržuje, ale běžím jak o závod.
Již vím, že mně nikdo nepředejte, neboť odbočuji ze silnici do cíle :) V cíli mně vítají jak rodiče, tak hlavní pořadel Radek a jeho kolegové.
Cílové čas 23h. 3m. Závodník za mnou měl ztrátu 18 minut. Stahl mně a dost.
V cíli jdu do sprchy. Kde také vzniká fotka ze záchodu, kde sedím jak troska. Dalo to fakt zabrat a únava byla velká.
Radek nám po sprše donesl kafe a jídlo
Posedíme a před 10 večer se loučíme se s organizátory a hlavně s Radkem. Již jen cesta cca 150 km k rodičům dom.

Komu děkovat? Přeci rodičům za bezkokurenčí support.
Hanna Sypniewska za vyzvednutí balíčku.
Také všem členům organizačního týmu Bieg Kreta
Podporovatelům BRUBECK a ATTIQ

Adresa

Nesovice

Internetová stránka

http://www.hejahejtrail.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Heja Hej Trail zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Heja Hej Trail