19/08/2025
Den 2.
Pardubice - Poděbrady
73 km, 96 m převýšení
Ráno jsme se v penzionu nasnídali a víc jsme se v Pardubicích nezdržovali.
Nebe slibovalo další krásný den, tak jsme se opřeli do pedál a s nadšením vyrazili na další cestu.
To nadšení nás však záhy přešlo. Foukal totiž docela silný protivítr, který nám dělal společnost po celý den, celou dobu, co jsme jeli.
Tahle část cesty už nevedla jen podél Labe a po klidných cestičkách. Tentokrát to bylo tak půl na půl. Už jsme jeli po okreskách a vítr se do nás celkem nepříjemně opíral. Snad jen chvílemi, když jsme zajeli mezi stromy, jsme od něj měli klid.
Neujeli jsme ani 20 kilometrů a zahlédli jsme nějaký rybník s několika plážemi. Ale byl to písník Mělice, nádherný koupání, prostě paráda. Úplně čirá voda, teplá tak 24 stupňů, na dně písek a velmi pozvolný přístup do vody. Hned jsme vytáhli plavky a zapluli do vody.
Příjemně osvěženi jsme opět nasedli na kola, ze kterých jsme ale hodně rychle sesedli, neboť jeden z naší dvojice měl v trenkách velké kousání. Po rychlé kontrole této skryté části těla se zjistilo, že s sebou vezeme i mravence, který se za únos z pláže pomstil pořádnými šesti kousanci. Tudíž byl ze spodek vyklepán a hurá, jede se dál.
Oběd v Semíně u silnice v hospodě Na Haldě. Pivo dobré a studené, kyseláč osvěžující, jídlo dobré, ale čekali jsme hodinu! Bohužel, pořádně se najedl jen jeden z nás, druhý vzal za vděk pouze kulajdou.
V Semíně jsme se bohužel nezastavili u místního zámečku, kde se roku 1880 narodil Josef Gočár. A ani jsme neviděli Semínský přesyp z období čtvrtohor. Tak příště.
Další zastávka nás čekala v Kladrubech, kde se na pastvinách pásli nádherní klabonosí bělouši (vraníky najdete ve Slatiňanech). Krásní kočároví koně, nejstarší české plemeno. A my viděli spoustu hříbat.
Z Kladru vede cyklotrasa o silnici, dlouhé, rovné, všude okolo ohrady pro koně a na konci hospodářský dvůr Františkov, který jsme ale nezkoušeli projet (možná by to šlo) a tak jsme museli jet po silnici dál.
Za Labskými Chrčicemi se trasa konečně stáčí opět k Labi. Přijedete pod Týnec nad Labem, na jehož okraji si můžete prohlédnout keltské hradiště, na kterém není vůbec nic vidět, neboť je to vlastně jenom obyčejná louka. Ale můžete si o Keltech něco málo přečíst na infoceduli.
Z Týnce přes Kolín až do Velkého Oseka je trasa nejhezčí a nejpříjemnější. Jede se jen kolem Labe, žádná silnice, žádná auta, jen cyklisté a chodci.
Že projíždíte Kolínem, to si ani nevšimnete. Prohlédnout si ale můžete Masarykův most se zabudovanou elektrárnou a nebo můžete po lávce přejet na Kmochův ostrov, prohlédnout si Kmochovu bustu, památník fotografa Josefa Sudka a pidirozhlednu Maják.
Tady jeden, pořádně nenajedený, cyklista ale už nemohl. K malinké krizi přispěl hlad a stále přítomný vítr.
Z Kolína pořád podél Labe, lesoparkem Borky a Veltrubským luhem do Velkého Oseka, kde se konečně slabší článek naší výpravy po 60 kilometrech mohl řádně naobědvat. A bylo na čase, neboť už neměl sílu a boj s větrem začínal pomalu prohrávat. Restaurace U Jezera byla se skvělým obalovaným květákem záchrana.
Teprve zde se zároveň zjistilo, že na ubytování není třeba přijet do 18:00 hodin, že nám klíče od penzionu budou ponechány v zakódované skříňce a tudíž nebylo třeba, aby vedoucí výpravy hnal zesláblého chudáka jako o život.
Stejně nám už do cíle zbývalo něco málo přes 11 kilometrů.
Vzhledem k tomu, že u soutoku Cidliny a Labe byla cyklostezka uzavřena, museli jsme přes Libici nad Labem a kdo zde ještě nebyl, může nahlédnout do historie u Slavníkovského hradiště. My ale jedeme dál, za Choťánkami se vracíme na stezku k Labi, vede lipovou álejí a už vidíme poděbradský zámek a zdymadlo na řece a víme, že naše cesta pro dnešek končí a nás teď čeká sprcha, převlíknout a vyrazit na promenádu, kde si dáme pivo a víno a někdo gothaj s cibulí. A pak jdeme projít centrum a ještě na náplavku do bistra Mlejn, je nádherné teplo, vítr už nefouká a my sedíme u skleničky vína, koukáme na nasvícený most a uvázané loďky a je nám krásně.
