Volná pata, volná mysl je naším heslem. Kdo jinak jezdí, nejezdí. Legendární závod v dobov?
Adresa
Boží Dar 111
Milovice
36301
Internetová stránka
Upozornění
Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Telemark Team Boží Dar z.s. zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.
Sdílet
Kategorie
Historie TTBD aneb "jak to fšecko začlo"
Jsou Velikonoce. Nevím přesně, jestli stačí přibližně, tak rok 1985. Karlovy Vary.
Vždycky jsme jezdili s pomlázkama na kole a vždycky nás bylo minimálně deset. Ale tentokrát, už nevím proč, šli jsme po svých. V každém městě, takže i ve Varech, je u každého baráku, paneláku jedna a více popelnic. Prošli jsme ten den kolem stovky baráků a paneláků. Když se plížila dvanáctá, šli jsme na poslední šlehání. Vcházíme do další ulice a Košík (kdo nezná Košíka nezná Vary) kde přede mnou asi 5 kroků. Z ničeho nic ho napaá, že otevře popelnici. Jednu jedinou z těch sta. Tak do ní tak chvilku čumí a po té chvilce sáhne rukou (bez hygienických rukavic!) do útrob té popelnice. A jako když berete z botníku jeden pár bot mezi palcem a ukazováčkem, vytahuje jeden pár krásných, kožených lyžáků s hranatou špičkou. A říká: “Hele! Lyžáky!”. A já mu říkám: “Ty jsou krásný, vem je.” Tak je vzal. Ale už na oko bylo vidět, že mu jsou malý, tak mi je dal. Nechal jsem je podrazit traktorem a používal je jako pohorky. Jezdil jsem s nima snad fšude. I na diskotéky.
Zimní sezóna. Nevím přesně, jestli stačí přibližně, tak rok 1986. Neklid, Bejčák.
Judy. Kdo nezná Judy, nezná Neklid. Jednoho krásného víkendu přijela na Bejčák se starýma dřevěnýma lyžema s koženým vázáním. Dostala je nebo vyškemrala od kamarádky Vandy z Horní Blatné. A já říkám: “To jsou krásný lyže.” A protože byly nalomené, s Vlastou Lepíkem jsme je zalepili. S kým jiným by člověk něco lepil než s Lepíkem. Tam je jistota, že to bude držet. A teď vám něco řeknu. To byste nevěřili, jak se ty krásné lyže hodily k těm krásným lyžákům. Pak už zbývalo jen jedno. Vyzkoušet je. První, co mě napadlo: telemark! Nikdy v životě jsem neviděl nikoho jezdit v telemarku, ale na takových krásných lyžích s volnou patou a s takovýma krásnýma lyžákama se přece nedá jezdit jinak než telemarkem. Kdo jinak jezdí, nejezdí... Šel jsem do toho. Při prvních pokusech jsem neujel víc jak 20 metrů, ale bavilo mě to. Takže jsem si takhle občas zkoušel ten telemark. Je jasný, že na sjezdovce jsem byl středem pozornosti. Aby ne, bílej sněhulák na hnědejch lyžích. A později následovalo –všichni znáte tu větu: “To jsou hezký lyže, takový má můj děda na půdě.” –, že je občas někdo dotáhl, občas jsem ty lyže někomu půjčil, a zkoušeli jsme telemark.
