19/09/2026
Z písečných dun údolí Nubra vyrážíme dál na sever, podél řeky Shyok směrem k Turtuku. 🇮🇳
Ta cesta mě úplně dostala. Skály se nad silnicí zvedají v obrovských stěnách, za každou zatáčkou se mění barva hor a mezi kamením a šotolinovými cestami se najednou objeví zelená vesnice.
Blížíme se pod vedením zkušeného Owesa z k hranici s Pákistánem. Turtuk leží v indickém Ladaku, ale jeho obyvatelé jsou Balti a jejich příběh pokračuje i za dnešní hranicí. Do roku 1971 byla vesnice součástí Pákistánu. Pak se hranice změnila a rozdělila i rodiny, které tu žily.
V Turtuku jsem vyšla nad silnici do staré části vesnice. A samozřejmě jsem se zase zatoulala z cesty – mezi domy, zahrady a úzké kamenné uličky. Právě tam mě baví být nejvíc: chvíli pozorovat, jak lidé opravdu žijí, co pěstují a jak si do téhle suché skalnaté krajiny přivádějí vodu. Rostou tu i meruňky, kterými je Turtuk známý.
A byl tam i obraz, který se do romantických představ o posvátných kravách nevejde: jedna vyhublá kráva zavřená v ohradě u domu. I to patří k tomu, co jsem cestou viděla.
Kolem nás Karákóram, před námi hraniční hory a někde daleko za jejich hřebeny K2. Z Turtuku ji nevidíme. Ale na tuhle cestu a na lidi, kteří v těch horách žijí, jen tak nezapomenu.
A myslím, že nikdo z naší motoparty co se dsla dohromady pod .cz
