20/08/2026
Navázat na loňské MČR pony, kdy Lucka přivezla tři zlaté a jednu bronzovou, nebylo vůbec lehké. Přeci jen tlak na očekávání po loňsku hodně stoupl, tím spíše, že se jednalo o Lucčino poslední MČR pony. Navíc loňský úspěch byl něco tak výjimečného a ojedinělého, prostě něco jako dar od Pána Boha, který chodí jednou za 100 let.
Lucka letos vezla na MČR čtyři poníky a účastnila se všech vypsaných soutěží ve své věkové kategorii. Už to, že měla koně do všech těchto soutěží a že se do nich kvalifikovala, byl pro ni ohromný úspěch a splněný sen.
S Pretoria Cedrikem jela letos drezuru jednotlivců 14–16 let a drezuru družstev, kde v obou soutěžích získala bronz. S Mawerickem jí v drezuře Masters velice těsně utekla bedna, ale i tak – sice nepopulární, ale krásné – 4. místo. Co víc si přát…
A nakonec přišly skoky…
Věta, že už má vlastně splněno, když má dvě medaile a jedno umístění na pódiu, moc nefungovala a nervozita stoupala. Prostě to bylo poslední mistrovství a šlo o všechno.
S Menai Endafem jela družstva (jejich mistrovská premiéra) a s Vanesou jednotlivce. Letošní parkury, premiérově v Martinicích, byly opravdu velké síto a počet čistých a dokončených parkurů se postupně snižoval, což na nervozitě moc nepřidávalo. Pět družstev soutěž ani nedokončilo.
Středočeský tým s Luckou nejenže do cíle došel, ale vybojoval stříbrnou příčku. Lucka jako jediná z týmu šla obě kola bez chyby, což považuji snad za ještě větší úspěch než samotnou bednu.
Největším úspěchem letošního mistrovství je pro mě ale paradoxně 6. místo Vanesy v jednotlivcích (tedy opět vyhlášené a oceněné na pomyslném pódiu). Tříkolová soutěž jednotlivců ve skocích 14–16 let je opravdu prověřením skokových schopností koně i jezdce a kdo dojde všechna tři kola do konce, je vlastně vítěz.
Lucka s Vanesou šly navíc třetí kolo STP**, bez chyby, což je prostě neuvěřitelné.
Jsem na ně neskutečně pyšná a letošní mistrovství považuji za opravdu důstojné rozloučení s pony kariérou. K tomu byla v rámci tohoto mistrovství oceněna jako 3. nejlepší drezurní jezdec v žebříčku pony 2025. Lucka tím vším opět potvrdila, že se řadí mezi top české skokové a drezurní pony jezdce a Kristýna je prostě super trenér. Za 5 let, ve kterých se Lucka účastnila pod vedením Kristýny MČR pony, získala 3 zlaté, jednu stříbrnou a 4 bronzové medaile, jedno čtvrté, jedno páté a dvě šestá místa. Tedy kompletní sbírka všech medailí i stužek.
Nutno dodat, že na prvním mistrovství Lucka soutěž bohužel nedokončila a jela tenkrát domů s brekem. Letošním a loňským mistrovstvím se potvrdila moje oblíbená věta: Dnešní neúspěch je zítřejší vítězství.
Každopádně, i když příští rok už Lucka kvůli věku nemůže do pony soutěží, svých poníků se vzdát nechce. Lucka prostě rozhodla, že životní parťáci se neprodávají, a raději se dočasně vzdá vrcholového juniorského sportu, jen aby poníci mohli zůstat u nás ve stáji i nadále.
Prohlásila, že vztah s nimi je pro ni důležitější než honba za vítězstvím na MČR.
Lucku tedy příští rok neuvidíte na MČR juniorů ve velkých koních, ale chce se ještě věnovat svým poníkům a prezentovat je mezi velkými koňmi v řadových soutěžích. Sice trochu nerovný boj, ale o to krásnější.
Svého velkého skokového koně si bude muset vypiplat od mládí, a to bude chvíli trvat, ale už na tom pracuje. Nadcházející sezony se chce více než na závodění zaměřit na jezdecké vzdělávání sebe i svých mladých koní, případně na předávání některých svých poníků mladším jezdcům naší stáje, kterým se tímto otevírají možnosti super sportovních poníků. Někteří budou určitě k dispozici do pronájmu, ale „doma“ ve stáji zůstanou.
________________________________________
A pro ty, co rádi čtou, něco na závěr pro lepší dokreslení letošního mistrovství.
Jako by mistrovství nebylo samo o sobě velký stres, tak jsme si museli přidat trochu toho adrenalinu i cestou domů.
Vezli jsme čtyři poníky a cestou jsme nabírali u Vandy ještě Diavala, který tam byl na tréninku.
Jihočeský kraj je evidentně poměrně vtipný stran uzavírek silnic, takže zavřeli, co mohli.
Dvacetiminutovou cestu k Vandě jsme jeli asi tak hodinu. Samá otočka, slepá, zákaz, nejmenší přípustná hmotnost apod., abychom na závěr zjistili, že jediná přístupová cesta do Těchařovic vede přes polní cestu, která se s vozíkem fakt projet nedá.
Vedro jak v Africe, čtyři zoufalí poníci na autě, jedna hysterická Bella v kufru a cesta neprůjezdná.
Tak jsme prostě museli zaparkovat na náměstí v Tušovicích. Vanda přijela pro Kristýnu na čtyřkolce, odvezla ji do Těchařovic a ta dojela na Diavalovi po kopytě.
Cestou jí došlo, že Diaval nebyl nikdy sám na vyjížďce. Trocha hysterie, cizí prostředí, nějaký lek sem, lek tam, ale zvládnout to museli a dorazili ve zdraví k autům.
Pak jsme museli vyložit všechny ty poníky, naložit prvního Diavala (protože je nejtěžší), pak zase naložit všechny ty poníky… Vcelku pěkná podívaná pro obyvatele přilehlých bytovek. Skoro bych řekla, že jsme mohli vybírat vstupné za poměrně zábavné představení.
Pak cesta směr pumpa (jelikož nikomu při mistráku nedošlo, že máme prázdnou nádrž). Široko daleko žádné LPG. Jediné, co jsme našli, mělo jen do 18 h. Bylo 19:30.
S pěti vzteklými koňmi a houpajícími se dvěma vozíky jsme prostě přesvědčili obsluhu, že nám musí LPG za každou cenu otevřít.
Podařilo se, natankovali jsme a vyrazili směr Praha.
Jaké to překvapení – na D4 kolona dlouhá jak týden.
Dija se stáním v koloně silně nesouhlasil. Protesty byly významné, z půlky rozložil vozík, ale dojeli jsme šťastně domů… Sice až okolo 22 h, mrtví a vyčerpaní, ale celí a šťastní.
MČR a dopravní situaci zdar!
Jednou z těch našich zážitků z cest napíšu knihu. Zatím jednoznačně vede Conova cesta na kliniku do Brna, za ním v těsném závěsu píchlé kolo na dálnici s pěti koňmi tankujícími u pumpy. Třetí místo zatím bere jízda ve sněhové vánici do Mariánek a zpět, něco jako jízda na sáňkách.
Když tak o tom přemýšlím, největším úspěchem všech závodů stejně je tam dojet a vrátit se ve zdraví zpět.
