To jsme byli jen hlučná parta nadšenců, která se honí s hokejkou za míčkem a hraje různě po Spořilově tu za jedním, tu za druhým domem svá první mistrovství. Dnes už ani nevíme, kdo přišel s oním osudným článkem z deníku Sport (ale víme... že Zdendo Smetano!!...), ve kterém psali o novém mladém sportovním odvětví - o hokejbale. Díky tomu jsme se dostali na naše historicky první turnaje do Českých Budějovic a do Pardubice pod oficiálním názvem SK HOKEJBAL LETOHRAD. A dalo aby se říci, že jsme byli vůbec jedním z prvních hokejbalových klubů v republice. V roce 1991 byli poprvé pořádány oficielní soutěže, kterých se mohli zúčastnit již jen registrovaní. Proto jsme museli založit oficielní klub - SK Hokejbal Letohrad, který vznikl dne 21.5.1991 zaregistrováním na ministerstvu vnitra a skončil svoji činnost ke dni 30.6.1994. Od tohoto data jsme pod křídly TJ Spartak OEZ Letohrad. Na již zmíněném prvním mistrovství republiky 1988 v Českých Budějovicích jsme dosáhli svého historicky prvního gólu, historicky prvního vítězství a samozřejmě historicky první, druhé, třetí, ... porážky, často až debaklu. Tedy historicky první gól letohradského hokejbalu vstřelil hokejkou značky Forward z poloviny hřiště náš současný dlouholetý předseda Petr Fiala. Po mocném nápřahu, nehledě přitom na hlavy ostatních, úderem o asfalt vystřelil a míček se po jistých souhrách náhod dostal až za brankovou čáru. A nutno dodat, že tento gól neměl absolutně žádný vliv při pozdější volbě předsedy do našeho výboru. Historicky prvního vítězství jsme dosáhli na mistrovství republiky 1988 s mužstvem z Vyškova poměrem 5:2. A byla to alespoň částečná náplast na naše slavné neúspěchy v Českých Budějovicích. Bohudík, někdy ale bohužel, že se historie letohradských hokejbalistů dochovala pouze útržkovitě. V těchto dobách jsme sbírali především zkušenosti, i když to bylo víceméně za cenu porážek (často i dost krutých), stálo to za to! Na jednu slavnou porážku ale vzpomenout musíme. Bylo to na turnaji v Pardubicích a výsledku 0:19 (jméno soupeře se nedochovalo) nezabránil ani náš "mohutný" brankář, který měl v pase obvod dobrých 70 cm (to i s brankářskou výzbrojí) a ztělesňoval ve své kleci jen další tyčku. Mužstvu ani gólmanovi se nedala upřít snaha, chyběli zkušenosti, technická vytříbenost, střelecká potence (spíš to byla impotence) a ono proslulé štěstí. To vše, jak pevně doufám, dnes již většina našich hráčů má. Jeden z Pardubických turnajů jsme sehráli dokonce na klasickém hokejovém hřišti u zimního stadionu. Nutno dodat, že má větší rozměry než hřiště hokejbalové. Byl to pro nás tehdy málo trénované jeden z nejtěžších turnajů vůbec, zejména z té fyzické stránky. No a dále samozřejmě následovaly ještě další turnaje, převážně v Pardubicích, další mistrovství republiky v Českých Budějovicích atd...
Jak vidíte, začátky nebyly z těch nejslavnějších, jako ostatně každé první kroky do neznáma a výsledky, i když dnes už nedochované ..., hovořili o všem. Ale vždy tu bylo něco, co nás drželo nad hladinou, co nás přimělo k tomu, aby vzniklo něco takového jako je dnes. Byla to hrstka vítězství, které jsme v té době dosáhli, byly to všechny ty kouzelné cesty na zápasy, na turnaje vlakem, auty, autobusy, čekání na nádražích vlakových i autobusových. Byla to ta perfektní atmosféra těchto cest, které se pomalu staly nejoblíbenější částí všech našich sportovních výprav. Prostě toto všechno a jistě i mnoho dalšího, nás začalo stmelovat v dobrý kolektiv, v dobrou partu, zaměřenou stejným cílem, partu, která si postupem času začala více a více věřit. A nakonec všem a hlavně sami sobě jsme si dokázali, že na to máme, že tento mladý sport můžeme bez obav hrát, protože se v něm můžeme prosadit.
