03/06/2026
Psal se rok 2010. Ještě jsem chodil na výšku. No … chodil … občas jsem šel kolem a spíše jsem si užíval bezstarostného života. A taky hltal sport. Mimo jiné tenis. A pamatuji si to pro nás legendární Roland Garros, kdy jistý Tomáš Berdych porazil ve čtvrtfinále Michaila Južného … a postoupil poprvé v životě do TOP4 … jak French Open … tak vlastně jakéhokoli grandslamu.
Následně v epické pětisetové bitvě prohrál s Robinem Söderlingem, ale i tak to byl pro Tomáše veliký průlom v jeho kariéře, na který dokázal navázat už za pár týdnů ve Wimbledonu. No a tehdy bylo Berďovi … krásných 24 let. A už tehdy jsme se opájeli blahem, jak velký tenisový talent máme.
Střih. Uběhlo 16 let. A přesně tak dlouho trvalo, než se nějaký Čech probojoval v Paříži do semifinále znovu. Jenže pozor … Kubovi není 24 let. Má ještě o 4 roky méně. A včera před půlnocí … se stal nejmladším českým semifinalistou grandslamu … v celé historii našeho tenisu! Ani Lendl, ani Korda, ani Novák … ani právě Berdych. Ale Jakub Menšík! Naprostá, ale naprostá brutalita.
Já vlastně pořád nechápu, co ten kluk v Paříži předvádí. A jak se to vlastně celé stalo. A narovinu … rozhodně jsem to před dvěma týdny nečekal. Sezónu má skvělou, o tom žádná. V lednu vyhrál Auckland a pak se prokousal do OF na Australian Open, kde bohužel nemohl nastoupit proti Nolemu. Následně měl relativně slušné betony, a to šílené vítězství nad Sinnerem asi nemusím připomínat. Ale antuka? Před startem Roland Garros na ni letos vyhrál všeho všudy tři zápasy. No … tak v Paříži to překonal za 10 dní!
A že to bylo neuvěřitelných 10 dní! Kuba v nich odehrál 20 setů! A na kurtu strávil dohromady 951 minut! Ano. To je skoro 16 hodin tenisu. Což na tom oranžovém povrchu zkrátka není sranda. Navíc v tom šíleném počasí. Několikrát si sáhl na samé dno. A každé další kolo si pak člověk říkal, že to už musí být konečná.
Jenže není. Pohádka pokračuje. Kuba postupně vyřadil 107., 38., 7., 12. a 30. hráče žebříčku ATP. V posledních třech duelech ani nebyl favoritem. Ale on to celé … zvládl naprosto, ale naprosto na pána!
Fyzicky … tenisově (dohromady má už 245 winnerů!) … a hlavně takticky. Je neuvěřitelné, jak vyspělý chlap z něj vyrostl už takhle brzo. A já fakt smekám klobouk až ke kotníkům. Nejen před ním, ale před celým trenérských štábem v čele s Tomášem Josefusem. S Kubou mají evidentně stejný náhled na tenis. A zcela pochopili, jak tahle hra funguje. Je to v podstatě statistika. Hra čísel. Někdy podobná informatice. Buď ten míček vyhrajete … nebo prohrajete. Jiné možnosti nejsou. A oni využívají tunu dat, dokáží z nich číst ... a aplikovat to v praxi. Vědí, kdy je potřeba jít na síť, kdy se nepouštět do dlouhých výměn, protože se to nevyplatí a jen to žere síly, nebo kdy třeba neriskovat druhý servis. A tahle moderní filosofie zdá se sklízí neskutečně šťavnaté ovoce.
No a Kubova hlava? Během pár dnů na kurtu málem umřel s Navonem … následně šokoval De Minaura … pak si nechal vyrovnat s Rublevem, aby ho nakonec seknul … a nakonec ve TŘECH setech zcela ZASLOUŽENĚ poslal domů Fonsecu.
Já z Brazilce nechci dělat žádného Chucka Norrise. V Madridu i Říme prohrál hned své první zápasy. Ale nyní v Paříži porazil v epických bitvách Djokoviče i Ruuda a platí za jeden z největších antukových talentů planety. Ale Kuba ho vlastně k ničemu nepustil.
Teda … myšleno v těch prvních dvou setech. Za dvě sady nedal Brazilci ani jeden jediný brejkbol. Jenže zápas se hraje na tři vítězné. A narovinu? Jak moc jste se báli za toho stavu 0:2 … pak 3:5 … a poté, co Kuba nevyužil v posledním gamu 6 (slovy ŠEST!) mečbolů. Mně se teda ruce potily dost. Nicméně úplně zbytečně. Protože Kuba prostě nemá nervy. A i v momentech, kdy to naprosto … ale naprosto nečekáte … tam pošle takový kladiva, že jen beze slov zíráte na oranžovou obrazovku!
A chvála na něj nyní prší ze všech stran. Není se čemu divit. Tenhle zápas byl neskutečně sledovaný. Bylo to totiž „nejmladší“ čtvrtfinále Roland Garros … od duelu Djokovič – Nadal z roku 2006! V podstatě takový souboj o budoucnost tenisu. A Kuba ho zcela ovládl. A třeba takový John McEnroe se ve studiu následně úplně rozplýval.
Ale pozor. Tohle není konec! Pořád se hraje dál. A i když proti Kubovi teď bude stát Saša Zverev (který je podle sázkovek až nepochopitelně velký favorit) … pořád se to dá zvládnout. Všichni víme, jakou má Němec hlavu. A že když se blíží jeho Nemesis, může začít panikařit. Navíc Kuba nám opakovaně v uplynulých dnech ukázal, že je opravdu všechno na světě možný.
Tohle je šance, která se už třeba nemusí roky opakovat. Co roky … klidně nikdy. V tomhle tisíciletí je vyhrát grandslam celkem sci-fi. Od začátku roku 2001 měli tenisté celkem 101 příležitostí. A zvládlo to všeho všudy 20 frajerů! Jakmile postupně odešla velká trojka … přišlo duo SinCaraz a bylo zase po srandě. A kdy jindy se prodrat na Olymp, když ne v době, kdy Italovi se Španělem selhalo tělo?
Jenže tohle si podle mého uvědomují všichni, kdo v pavouku zůstali. A bude otázkou, kdo v takové situaci dokáže nejlépe vyladit hlavu. A komu zbylo v nádrži co nejvíce benzínu. A já pořád věřím, že … no … dále asi nebudu pokračovat. Těšme se na pátek. Protože tohle, bude zatraceně velký! A pokud máte husí kůži už teď … mějte. Je k tomu sakra důvod!
P.S.1: Katka s Taylor už jsou v semifinále čtyřhry. Už si na to pomalu zvykáme a v kontextu Kubova tažení by to mohlo zapadnout. Ale nemělo by. Pořád je to masakr.
P.S.2: Stejně jako tohle Roland Garros obecně. Už ty pětiseťáky. Rekordem je v Paříži 34 takových zápasů z let 1992 a 2001. Nyní už jsme na čísle 31. Zbývá 5 utkání, takže to asi nepadne. Ale i tak fakt poklona před všemi těmi šílenci, co tam v tom počasí blbnou.
P.S.3: Ufff … já to prostě neumím napsat krátký. Ale tak třeba to dočtete. A pokud se vám ty řádky líbí a chtěli byste moje grafomanství nějak ocenit, tady vám dávám možnost https://buymeacoffee.com/sportovnidenikfanouska Díky moc!
Foto: Tenisportal
