24/05/2022
SLOVNÍ HRÁTKY 😊
DEN 2.
VDĚČNOST
Nejdřív si zase se slovem VDĚČNOST pohraju. Vidím v něm skryté DĚKOVÁNÍ, VĚK, VĚČNOST.
DĚKOVÁNÍ jako základní forma úcty k sobě nebo druhému, když poděkuji za pomoc, radu nebo jen vyslechnutí.
VĚK jako čas, dobu, věk jako získané zkušenosti.
VĚČNOST jako nekonečnou formu, kdy nic nekončí.
VDĚČNOST
S věkem a s nabytími zkušenosti se stala dalším z důležitých pilířů mého JÁ.
Vděčnost mi pomáhá při tmavých bezesných nocí, když si uvědomím, že ležím v čisté teplé posteli, že nemám hlad, že mám vedle sebe další duše, bez kterých bych nebyla tím, kým jsem.
Vděčnost prožívám při ranním zvonění budíku, když se můžu nadechnout do dalšího dne, když mohu vstát a nic mě nebolí.
Vděčnost vnímám průběžně během dne, když potkávám lidi, se kterými je mi hezky, ale i ty, kteří mi nastavují zrcadlo a ukazují mi, co mě štve především na mě samotné.
Vděčnost prožívám i ve chvílích, kdy mě něco bolí. Tělo mi těmito malými bolístkami dává najevo, že je potřeba zpomalit něco změnit nebo se jen obyčejně pohladit. Jsem mu za to nesmírně vděčná, naučila jsem se svoje tělo poslouchat a milovat. Děkuji ti tělo 😊
Nejsem člověk, který by žehral na život. Už dávno to nedělám, není to k ničemu. Jen to bere čas a sílu, kterou raději zaměřuji jinam. Na to, co mi dává smysl, na to, co se mi povedlo, ať už v danou chvíli nebo z dlouhodobého hlediska. Jsem vděčná za všechny momenty svého života, za všechen marast, kterým jsme se musela prokousat. Jsem vděčná za svoje kotrmelce, díky nimž jsem hodně věcí pochopila. Jsem vděčná za možnost se každý den posunout na té svojí životní cestě. Byť je to někdy jen o milimetr, ale i to se počítá.
Access Bars – terapie dotykem
www.michaelastastna.cz
Carpe diem 🍀