01/07/2016
ZAJÍMAVÝ REPORT Z JEDNOHO EXTRÉNÍHO ZÁVODU OD SPORTOVCE, KTERÉHO TRÉNUJE TOMÁŠ BEDNÁŘ.
V sobotu 25. června se konal druhý ročník Austria Extreme triatlonu. Jedná se o rakouskou verzi populárního Norsemana, či Swismana. Závodníci se losují a počet je stanoven na 125. Extrémní není ani vzdálenosti (ta je jenom mírně větší než klasická IM trať - 3,8-186-44), ale zejména celkovým převýšením 5700m a podmínkami ve kterých se závodí.
Celá organizace je jiná, než je trend na klasických závodech - nabídnout full servis pro závodníka a jeho doprovod. Závod je minimálně zajištěn a vše je na závodnících a zejména jejich podpůrných týmech. Poslední úsek (cca 17 km) je nutné běžet s doprovodem. Zajímavostí je možnost sledovat závodníka online pomocí GPS chipu během celého dne.
Samotný den začínal uložením věci do depa ve 3:30. Start byl ve 4:30 skokem z mola za tmy do tmavé a studené (14C) alpské řeky Mur. Prvních 2000m po proudu se plavalo výborně, dle GPS za neuvěřitelných 23 minut, plavaní zpět však bylo o poznání horší. Volný záběr rovnal se stání na místě, neplavaní návrat o pár metrů zpět. Studená voda se projevovala silnou bolestí hlavy a necitlivými rukami. Konečný plavecký čas byl ale přijatelných 1:01.
Po klidném depu s převlečením se do teplého a suchého nasledovalo 186 km na kole. Jelo se za plného provozu, ale většina provozu byli doprovodné auta jednotlivých závodníků. Trasa vedla přes tři horské průsmyky, nejvyšší měl 1900m, celkové převýšení 3900m. Vzhledem k délce a menšími počtu startujících jsem se celý den pohyboval ve skupince cca 10 lidí (a jejich týmech) s kterými jsem si povídal a vzájemně se povzbuzoval. Kolem poledne jsem relativně svěží dojel do druhého depa.
Běžecká část začínala na přehradě Großsölk dam. Zde se ke mne připojil můj běžecký doprovod, co byla velká vzpruha. První část vedla údolím a směrovala pod masiv Dachsteinu. Tady se nejvíc projevovalo obrovské vedro, teplota šplhala až ke 35C a nikde stín žádný. Bohužel kolem 20 km se začala projevovat moje největší chyba a to, že jsem se odmítal chladit. Do té doby jsem se cítil dobře a nechtělo se mi být v mokrém. Pak nastala velká krize a běh se změnil na indiánský a pak na pomalou chůzi. Bylo mi na zvracení, motala se mi hlava, nemohl jsem nic jíst a i s pitím byl problém. Naštěstí po cca dvou hodinách a asi 10 km chůze se to zlepšilo. Posledních 5 km mělo převýšení kolem 500m a tam jsme se opět dostali do tempa a povedlo se nám několik dvojic oběhnout. Konečných cca 1000 metrů byl krásny traverz z nejvyššího bodu závodu Sudwandhutte do cíle. Tam na nás čekal zbytek týmu a nasledovalo přetnutí cílové pásky s gratulací ředitelky závodu. Závod jsem dokončil v 19:39 za 15 hodin a 8 minut na 19. místě.
Samotnou kapitolou bylo vyhlášení výsledků a snídaně, který se konali druhý den ráno na radnici v Ramsau am Dachstein. Již při vstupu dobrovolníci tleskali každému finišerovi a jeho týmu. Pak nasledovalo na pódiu předání finišerských triček a medailí. Poradí absolutně nikdo neřešil a vítěz krom trička nedostal v podstatě nic. Nasledovalo focení na dachsteinskom ledovci a oficiální konec.
Jestli někdo hledá alternativu ke komerčně vedeným závodům, či snad návrat ke kořenům triatlonu (to jsem bohužel nezažil) bez hodnotných cen, dárkových předmětů, občerstvení, hlasitých speakrů, slotů a hlavní cíl je dokončit, posunout svoje limity, či jenom mít dobrý pocit toto je správný závod a vřele ho doporučuji.
Rád bych na závěr poděkoval svému podpůrnému týmu - Ďurovi Ondreašovi, rodičům a Samkovi (5.lety syn).
V případě, že se někdo rozhodne závod absolvoval rád předám další informace.
http://www.autxtri.com/
http://www.triathlon.de/austria-extreme-triathlon-das-haerteste-langstrecken-event-oesterreichs-80518.html
