17/08/2026
Ve zpravodaji na sobotním zápase vyšel rozhovor s Oliverem Dalzielem. Tak prosím, zde jej máte i Vy ostatní :)
Jak ses vlastně dostal k fotbalu a kdy sis řekl, že ho chceš hrát závodně? K fotbalu mě přivedl hlavně taťka. S bráchou jsme spolu od mala hráli na zahradě a postupně nás to začalo bavit čím dál víc. Závodně jsem začal hrát až po přestěhování do Česka, kdy mě mamka přihlásila do přípravky v Kroměříži. Od té doby mě fotbal nepustil.
Pocházíš z anglické rodiny a angličtina je pořád tvoje silnější stránka. Hrál jsi někdy fotbal v Anglii? A pokud ano, jak bys stručně porovnal anglický a český fotbal?
V Anglii jsem fotbal závodně nikdy nehrál. Kdybych měl ale porovnat fotbal, který sleduju, řekl bych, že v Anglii je hodně znát rychlost a důraz. V Česku mi zase přijde větší důraz na taktiku, organizaci hry a práci s prostorem.
Z Kroměříže ses přesunul zpátky do Hulína. Co tě vedlo k tomu, že ses rozhodl právě pro náš klub?
Hlavně jsme se s bráchou domluvili, že se chceme vrátit domů a zase si spolu zahrát. Zároveň se nám líbí projekt, který Spartak Hulín teď má, a chtěli jsme být jeho součástí. Takže nám to dávalo smysl jak po fotbalové, tak i osobní stránce.
Je to tvoje první sezona mezi muži. V čem je podle tebe největší rozdíl oproti dorosteneckému fotbalu?
Zkušenost s mužským fotbalem už trochu mám z divize, kde jsem nastupoval za B tým Kroměříže. Největší rozdíl vidím v tom, že hráči jsou vyspělejší, a hlavně chytřejší v řešení situací. Umí lépe pracovat s prostorem a dělají méně chyb, takže člověk musí být pořád soustředěný.
Je něco, co tě v mužském fotbale po příchodu překvapilo? Tempo, důraz, taktika, kabina… nebo třeba nějaké „zvyky“ starších hráčů? 😁 Asi hlavně to, jak moc se musí člověk soustředit na to, aby nedělal zbytečné chyby. U mužů se chyba často okamžitě trestá, takže člověk musí být mnohem zodpovědnější.
Jak bys zatím popsal svůj přechod mezi chlapy? Cítil ses nervózně nebo sis řekl „jdu do toho“? Trochu nervózní jsem byl hlavně na prvním tréninku a v prvním zápase. Chtěl jsem ukázat svoje kvality a dokázat, že si zasloužím být v týmu. Zároveň jsem ale do toho šel sebevědomě a věřil jsem si.
Jak na tebe působí naše kabina? Přijala tě hned nebo sis musel svoje místo postupně vybojovat? Kabina je podle mě výborná a víc spokojený být nemůžu. Kluci mě přijali hned, což mi začátek hodně usnadnilo. Líbí se mi hlavně kombinace mladších a zkušenějších hráčů. Starší kluci mi dávají rady a když se mi něco nepovede, tak mě podrží. Na hřišti jsem si samozřejmě svoje místo musel vybojovat, ale v kabině jsem se cítil dobře od začátku.
S kým si v kabině nejvíc rozumíš a nejvíc se bavíš?
Rozumím si v podstatě se všemi, protože jsme fakt dobrý kolektiv. Kdybych ale měl jmenovat kluky, se kterými trávím nejvíc času i mimo kabinu, tak určitě Radek Stratil, Kuba Navrátil, Luky Vyvlečka a Tadeáš Větrovec.
A teď otázka, která zajímá čtenáře nejvíc: Kdo je největší šoumen kabiny? 😁
Myslím, že šoumenů máme v kabině opravdu hodně. Asi bych ani nedokázal vybrat jednoho, protože každý přidává něco svého. Takovou kabinu plnou srandy jsem asi ještě nezažil.
Máš dva bratry a všichni jste pořádní dlouháni. Kdo z vás je nejvyšší a kdo byl doma největší „boss“?
Nejvyšší je Theodore, můj nejmladší brácha. 😁 A jako nejstarší bych si samozřejmě rád myslel, že jsem byl doma boss já. Ale myslím, že bráchové by s tím rozhodně nesouhlasili.
Když už jsme u rodiny – podporuje tě rodina ve fotbale? A sledují tvoje zápasy?
Rodina mě podporuje opravdu hodně. Mamka je rodačka z Hulína, takže byla strašně ráda, když jsem jí řekl, že se možná vrátím domů. Taťka je na každém zápase, když mu to čas dovolí, a vždycky nás z tribuny podporuje.
Co tě kromě fotbalu nejvíc baví ve volném čase? Máš nějaký koníček, o kterém spoluhráči třeba ještě nevědí?
Nejradši trávím čas s kamarády, přítelkyní a rodinou. Když mám čas, rád si taky zajdu do fitka nebo prostě někam vyrazím a vypnu od školy a fotbalu.
Máš už nějaký fotbalový cíl nebo sen, kterého bys chtěl v dalších letech dosáhnout?
Cíle a sny samozřejmě mám, ale některé si zatím nechám pro sebe. Teď je pro mě hlavní pomoct co nejvíc týmu a odehrát s ním co nejlepší sezonu. Zároveň se chci pořád individuálně zlepšovat a posouvat se dál.
Teď zpátky k týmu. Jak podle tebe zatím vypadá naše sezona? Co funguje a na čem máme ještě zapracovat?
Myslím, že máme dobrý tým a hlavně dobrou kabinu, což je podle mě základ. Některé věci fungují dobře, ale pořád je na čem pracovat. Hlavně musíme být v některých zápasech důslednější a lépe využívat naše šance. Sezona je ale dlouhá a věřím, že se budeme dál zlepšovat.
Jak důležitá je podle tebe atmosféra v kabině pro výkony na hřišti?
Podle mě je strašně důležitá. Když je v kabině dobrá atmosféra a kluci spolu vycházejí, přenáší se to i na hřiště. Je pak mnohem jednodušší táhnout za jeden provaz a bojovat jeden za druhého.
Kdyby sis měl vsadit na jednoho hráče, který dneska udělá něco, co nikdo nečeká, na koho bys ukázal? 😁?
Vosu. Přesvědčil mě o tom už ve třinácti, když jsem přišel na svůj první dorostenecký trénink a on tam střihl takové nůžky, že mi zůstala pusa viset. Od té doby vím, že u něj člověk nikdy neví, co přijde.
Co je pro tebe víc – vstřelit vítězný gól nebo na něj parádně nahrát? A buď upřímný… opravdu tě víc potěší asistence nebo chceš být ten, o kom se po zápase píše?
Asi pořád ten vítězný gól. 😁 Asistence mě samozřejmě taky potěší a rád připravím gól spoluhráči, ale když můžu sám rozhodnout zápas, tak je ten pocit přece jen ještě o něco lepší.
