VSK MFF UK Praha - Volejbal Muži "A"

VSK MFF UK Praha - Volejbal Muži "A" Kontaktní informace, mapa a trasa, kontaktní formulář, otevírací doba, služby, hodnocení, fotky, videa a oznámení od VSK MFF UK Praha - Volejbal Muži "A", Amatérský sportovní tým, Bruslařská 10, Hostivar.

Pět minut před začátkem zápasu vedu s Pašou velmi sofistikovanou a erudovanou debatu ovolejbale plnou filozofických tezí...
06/03/2026

Pět minut před začátkem zápasu vedu s Pašou velmi sofistikovanou a erudovanou debatu o
volejbale plnou filozofických tezí a teorií. Při té příležitosti se s pokorou mě vlastní nechlubím
ničím menším, než tím, že již více jak dva roky úspěšně střihám o články. Obávaje se karmy
takového mocného prohlášeni, rázně zaklepávám klouby o železnou konstrukci našeho Chrámu
ticha, věříce, že bude stát ještě tisíciletí – podobně jako jeho vznešení příbuzní v Athénách a Římě.
Karma je ovšem zdarma a přichází rychleji než bych to čekal.

O hodinu a půl později stojím ve finále posvátné střižby o článek. Se zavřenými víčky vzývám
svatými nůžkami, které – jak každý ví – máloco porazí, výhru v PvP souboji s Jiřinou. Bohužel ten
voli kámen a posílá mě k pomyslnému reportérskému stolku. Holt není nic mocnějšího než kámen.
Je to ale asi symbolické, že mohu psát článek, který, jak za chvíli uvidíte, uzavírá naše letošní
působení v první lize.

Do čtvrtfinále play-off nám bodový příděl přisoudil Karlovarskou extraligovou rezervu. Z prvních
dvou venkovních zápasů jsme odváželi tak velkou kládu, že jsme ji Radimovým autem málem
nedovezli zpátky do Prahy. Doufali jsme proto, že i kdyby se nám sérii nepodařilo zlomit, chtělo by
to alespoň odehrát poslední utkání se ctí.
Škoda že nám chybí Víťa s bolavým kolenem. Soupeř naproti tomu přijel v plné síle. Bylo jasné, že
nás nečeká jednoduchý zápas.

První set začínáme poměrně sebejistě a zkraje dokonce vedeme, využívající soupeřovo tápání v
chladné s specificky osvícené domácí hale. Pak ale přijde pár chybiček okolo desátého bodu a
najednou jsme o bod dva pozadu. Soupeř přihrává výborně, podává důrazně a v koncovkách taháme
za kratší konec. Nepředvádíme špatný volejbal – ale mladíci z Varů hrají téměř bez chyb a útoky
zakončují s velkým přehledem.

Do druhého setu vstupujeme s jasným plánem: méně chyb, více tlačit plachtou na jejich přihrávající
hráče. Strategie funguje. Najednou vedeme o šest, pak o sedm bodů a nějakou chvíli si to užíváme.
Pak Paša ve čtverečku klidně prohlásí, že „už to skoro nejde prohrát."

Karma Chrámu ticha ten den nebyla nakloněna samolibým prohlášením a tolerance k nim se limitně
blížila nule.

Proto o pár balónů později prohráváme set v těsné koncovce 29:27. Do stavu dvacet jsme vedli o
dva body, ještě na 23 jsme si sáhli jako první – ale vyrovnané koncovky, ve kterých vedeme, nám
prostě nejdou. Jediné světlo v tomto setu je Skřitův výkon zdatně konkurující jejich univerzálovi.
Řežba z handy na obou stranách byla opravdu kulervoucí.

Třetí set, jednou nohou nad hrobem letošní sezóny se shodujeme na tom, že je potřeba udělat vše,
abychom to ještě protáhli – ať nejsme v Harmony příliš brzy. Hraje se výborný volejbal, oba týmy
podávají a přihrávají výtečně a většina balónů se dohrává přes oba zmíněné univerzály. Celý set se
ale držíme jeden až dva body za Vary. Těsně před dvacítkou přichází na servis jeden nejmenovaný
matický hráč – nameless hero – který odvážným servisem a skvělými zákroky v poli rozhodne, že
tato sezóna tímto setem nekončí. S jeho přispěním set vyhráváme.

Kdo by doufal, že si tuhle formu přeneseme do čtvrtého setu a Vary přejedeme do tie-breaku, ten by
se šeredně spletl. V posledním setu zápasu, play-off i celé sezóny dostáváme rychtu – především
díky skvělému servisu mladíků z Varů. Je ale potřeba říct, že kluci z lázní hráli opravdu pěkný a
kvalitní volejbal celý zápas, a my se tak můžeme se sezónou rozloučit se ctí.

Možná symbolicky připadla ta čest napsat tento závěrečný článek mně – služebně i věkem
nejstaršímu hráči letos nabitého rosteru. Po suchých letech baráží a obav o sestup jsme druhý rok po
sobě postoupili do play-off, letos dokonce přímo. To, že to bylo o nicotný poměr bodů a setů a až v
posledním kole, které navíc nebylo v našich rukou už dnes nikoho nemusí zajímat.

Kvalita první ligy se za těch dvanáct let, co ji hraju, extrémně zlepšila a musím říct, že mě těší, jaký
volejbal poslední dvě sezóny hrajeme. Jasně, asi by to šlo lépe – ale každý tu balancuje osobní
život, práci a studium se dvěma nebo třemi tréninky týdně. A přesto hrajeme proti týmům
aspirujícím na extraligu, týmům v poloprofesionálním režimu, hráčům, kteří extraligu hrají nebo ji
roky hráli. Top 8 za těchto podmínek, bez extraligových posil a čistě pro radost ze hry, je skvělý
výsledek.

Trochu kaňkou je série proher od půlky soutěže – ale v takové konkurenci s vědomím toho s kým
jsme poslední zápasy hráli to zase taková ostuda není, je to bohužel realita kvality soutěže a týmu,
které hrají její vršek. Díky širokému týmu a minimu zranění jsme mohli odehrát sezónu téměř pořád
v plné sestavě, a za volejbal, který jsme hráli, se rozhodně stydět nemusíme.

Přes jaro a léto máme na čem pracovat. A doufám, že příští sezónu zlomíme prokletí nových dresů a
opět budeme bojovat o horní skupinu a play-off.
Na konci článku se vždy vyhlašuje MVP zápasu, vzhledem k specifikům tohoto zápasu bych chtěl
říci že MVP si zaslouží všichni v týmu, tak abychom si mohli o píně udělat obdobu Secret Santy. Každý prinese nekomu neco dobreho.

Diky borci za další sezónu, na Albertově, letních turnajích, Albeři nebo na začátku příští sezóny - zdar.

Kubano

18/02/2026

PLAY - OFF!

S příchodem svátku zamilovaných se přiřítilo i play-off první ligy, do něhož jsme se (lehkým předvánočním zázrakem) podruhé za sebou kvalifikovali i my. Dalo by se suše prohlásit, že tabulka základní části nám jako šestým nasazeným přiřadila soupeře hrdě usazeného na příčce třetí, totiž VK Karlovarsko “B”. Já ale cítím, že za výběrem našeho soupeře stojí nějaká vyšší moc, osud, karma či snad boží vůle, neboť ze všech možných soupeřů z horní skupiny jsme právě tomuto týmu uštědřili porážku v této sezoně (jež jsem shodou okolností také měl tu čest líčit zde na sociálních sítích já). Po tomto zápase jsme ještě porazili Lvi, kteří na pavouka útočí zespodu jakožto nasazené sedmičky, pak už však následovala pouze nervydrásající sáhodlouhá série 13 prohraných zápasů. Do Varů tak jedeme s odhodláním tuhle proklatou statistiku zmírnit.

Týden předcházející našim dvěma zápasům ve Varech byl ale až poněkud netradičně rušný, vyprávění o našem volejbalovém počínání tedy ještě musím o chvíli pozdržet. Jak jistě všichni čtenáři ví (protože nevěřím, že naše rozsáhlé pasáže na FB čte někdo, kdo vůbec nesleduje globální volejbalové dění), ve čtvrtek měla do Prahy přijet v rámci CEV cupu Perugia, aktuální kluboví mistři světa z Itálie. Čtyři mušketýři z našeho týmu (včetně mě) se tak rozhodli vynechat poslední trénink před play-off a zamířili na bezdomovci oplývající Palmovku za světovým volejbalem. Tuto výmluvu (poněkud zhoršenou faktem, že většina z nás dala tuto informaci vědět pouze dva dny předem) později ostatní vyhodnotili jako MMT (mr*ání místo tréninku). Vlivem zranění a pracovních povinností dalších bylo na onen trénink nakonec přihlášených jen sedm statečných. Ve čtvrtek v 18:17 (43 minut do začátku tréninku) pak jeden z našich statečných poslal do skupiny vlaštovku nesoucí bez pochyby nejhorší omluvu z tréninku za posledních pár let, zprávu ohavnější než anglické obraty některých českých politiků, jejichž příjmení se rýmuje se slovem pacinka. Zprávu zde shrnu vlastními slovy: “sorry kluci, sedim v hospode a bavi me to tu, nestoji mi odchazet odtud kvuli treninku v 7 lidech.” Náš univerzál tak dostal do píny skoro všechny položky, co mohl (včetně MMT), a na trénink nakonec dorazila pouze velká šestka.

Nyní již k víkendu. Celé play-off se hraje v sériích na 3 vítězné zápasy (neboli systém best-of-five), kde se 1.,2. a případný 5. zápas hraje na půdě lépe nasazeného týmu. Čekaly nás tedy dva zápasy (standardně v pátek a v sobotu) v moderní, světlem příliš nedisponující, Mattoni Aréně ve Varech, která slouží i jako domovská půda pro extraligový tým KV. Páteční cestu jsme pohodlně zvládli bez větších potíží, za zmínku možná stojí jen Radimova instrukce srazu “u Dr. Maxe na Zličíně”, který se ale nachází poměrně daleko od jakéhokoliv místa vhodného pro zastavení dodávky. Když v čase srazu voláme Radimovi, s klidem říká, že přece stojí na úplně druhé straně rozsáhlého parkoviště u OC. Po třech projetých jednosměrkách (ve špatném směru) na parkovišti a dvou minutých sjezdech eventuálně v pořádku a včas přicházíme do šatny. Tam následuje něco, co by se dalo označit za “promlouvání do duše” našemu hospodskému reprezentantu z předchozího dne a dále máme na programu předzápasovou poradu s burcujícími řečmi typu: “pojďme to zlomit, pojďme je porazit, pojďme si to užít, nemáme co ztratit”. Pak už s nepříliš přesvědčivým odhodláním vcházíme na palubovku.

Do zápasu vstupujeme v sestavě obměněné oproti posledním několika zápasům. Na liberu Tomíno, na náhře Dan, na účku Paša, na smeči Shtøfü s Dvořim a na bloku Skřítek s Michalem. Začínáme suverénním výkonem 0-4. Posléze dotahujeme na 6-6. Pak… Upřímně? To není příliš zajímavé povídání. Vary byly zkrátka lepší. Kluci z protějšího celku skvěle tlačili na servisu a stejně tak výborně přihrávali. My jsme se na přihrávce zase trápili, nahrávači pobíhali po kurtu jak diví a útočníci stejně smečovali z těžkých pozic na dobře srovnané dvoje až troje ruce. Nám se naopak nedařilo soupeřovým přihravačům znepříjemnit život a protější extraligový nahrávač tak mohl v klídku s kafíčkem v ruce stát pod sítí a střílet náhry na všechny strany. Vlivem absence blokařů jsme navíc nuceni povýšit univerzálního Skřítka na blok a v potenciálním dvojstřídání pak musel pozici univerzála zastoupit jeden ze smečařů, kterých jsme pro jistotu měli pět. To vedlo ke spíš negativnímu efektu dvojstřídání. První dva sety probíhají velmi podobně a nedostáváme se do žádné reálné koncovky. Do třetího setu pak vcházíme v lehce obměněné sestavě, Dvořiho posouváme na účko a já jdu na druhou smeč, v naději, že se čtyřmi hráči zvyklými přihrávat budeme hrát o něco lépe. O něco lépe možná, ale ani tak to nestačilo. Ani přes čtyři přihravače a vysokou efektivitu Shtøfüho vyosené pravačky nestačíme na soupeře a zápas prohráváme (17,15,20).

Jak bývá zvykem, MVP z předchozího článku je pověřen jednou veledůležitou činností, totiž výběrem podniku večerní zábavy. Kvůli zpoždění článku z minulého týdne zjistil Skřítek svoji roli až necelou hodinku před zápasem, rozsáhlou rešerši tak musel vyměnit za důvěru v protihráče. Ti nezávisle na sobě s úsměvem doporučili nenápadný podnik v centru zvaný Bamboocha. Ještě několik hodin na to jsme si lámali hlavy nad tím, zdali šlo o úsměv šibalský a doporučení lživé, či úsměv vlídný a doporučení upřímné. Po zápase nás Dan kyvadlově dopravil na adresu naší lóže a vyrazil na cestu dom, neboť ho druhý den čekal zápas s Odolkou. V poněkud kýčovitě působícím hotelu s high-tech contactless ubytovacím systémem jsme strávili milé chvíle při rozsáhlé konverzaci přes Whatsapp s AI asistentem, o němž Paša stále tvrdí, že to byla reálná osoba. Přidělené čtyřmístné kódy nás totiž do místností nechtěly pustit a žádná reálná osoba k zastižení nebyla. Nezbývalo než se bavit nad odpověďmi ryze whataboutickými… Na zprávy typu “nefunguje mi kód” jsme dostávali přiměřené odpovědi jako například: “Pokud chcete, poradím vám se snídaní”. Po zhruba půlhodinovém boji se ale úspěšně ubytováváme a vyrážíme do víru maloměsta.

Následuje krátký pitstop v podobě asijsko-amerického občerstvení (dle gusta jednotlivců) a pomalu se přesouváme do onoho vyhlášeného podniku, dějiště dnešního večera. Velmi rychle nás překvapila prázdnota podniku a začali jsme podezírat soupeře z nekalých úmyslů při doporučení. Dlouhé scanování nepříiš rozsáhlého menu nepřekvapivě skončilo kyblíkem přátelství u každého stolu. Zatímco jeden stůl si liboval nad mojitem, druhému se křivila pusa při sosání cuba libre s notnou dávkou Božkova. Večer pak plynul dál, počet kyblíků rostl a s ním klesala naše schopnost poznat, zdali právě hraje Lamour Toujours, či ne (na všechno se broukalo stejně). V průběhu večera (podotýkám, že to bylo už po té, co se atmosféra v baru docela rozjela) byl podán návrh na zahrání společenské hry Time’s up, který kupodivu sklidil vesměs kladné reakce. Za hlasité hudby a nevěřícných pohledů z okolí se tak skupinka připitých hráčů skláněla nad stolem a navzájem si pantomimicky předváděli čápa, plameňáka, kraba, či žárovku. Popis večera zakončím anonymním vyjmenováním několika (dle mého názoru) skvělých situací z večera. Jeden z nás se tak moc pobavil nad hloupostí svého druha, že se válel smíchy na chodníku. Jiný nás odrovnal hláškou “není 5 dětí na 3 holky trochu moc?”, další se pak ráno nebyl schopný přenést přes neznámý původ kaluže pod jeho věcmi (o žádnou tělní tekutinu ale opravdu nešlo).

Ráno jsme si více či méně pochutnali na výborných snídaňových bagelech a vydali se na pěší ozdravnou cestu do haly. Shtøfü, jeden ze dvou zbylých šoférů, pak těsně před halou vydal z úst několik nadávek doplněných vysvětlením: nechal na hotelu klíče od bytu i od vozu. Nechtěje inkasovat pozdní příchod na zápas se rozhodl přenechat tenhle problém budoucímu pozápasovému Shtøfümu. Následuje vnitrošatnové zhodnocení stavu jednotlivých účastníků, hodně unavená týmová porada a opět hurá na to. Radim vybíral sestavu podle fyzických projevů hráčů. Zvlášť vykutálenou taktiku vytáhl ze své bezedné kapsy radimovin, když včera slušně hrajícího Tomína dal do zásoby na druhou náhru, kdyby bylo potřeba střídat jediného nahravače Vojtu. Jirka se rázem posunul na první libero a na druhém liberu ho byl připraven zastoupit smečař Svojda. Na pomoc nám navíc přijel blokař Víťa a Skříťa byl degradován zpět na pozici prachpouhého univerzála. Při předzápasových deblících si bystřejší povšimli, že dnes již nehrajeme na jednom z postranních kurtů haly, jako den předchozí, nýbrž nám byla dopřána ta čest hrát na centru, se kterým, jak jsme zjistili, přichází i rozsvícení extra světel a výrazné zlepšení viditelnosti v hale.

Do zápasu nastupuje Michal s Víťou na bloku, Dvoři se Štěpánem na smeči, Skříťa na U, Vojta na pinku a Jiřina na liberu. Tempo je poněkud vlažné, výkon nápadně připomíná včerejší zápas. Do vyrovnaných koncovek se nedostáváme, soupeř nás vždy postupně přetlačí díky dobrému příjmu a servisu. Nakonec se všichni shodli, že ale přece jen hrajeme o něco lépe, než včera - například lépe blokujeme. Všichni se postupně dostávají do ráže. Skřítkovi se daří změnit jedno podání v pipe, když kontakt s balonem prováděl lehce za třímetrovkou, míč však končí v síti. O pár balónů později pak v ostré dize vybíjí protějšího univerzála do hlavy, lopta se však zastavila těsně pod stropem a byl z toho příjem za jedna. Ani štěstí holt není na naší straně. Celé to bohužel nevyšlo podle představ ani v sobotu a prohráváme 0:3 (16,22,20).

Své rozsáhlé povídání ukončím dle zvyku výběrem MVP tohoto týdne. Za skvělý výkon v pátek při zápase i po zápase nominuji Shtøfüho, který si po pátečním utkání dokonce lehce stěžoval, že nedostal tolik náher, páč by toho složil ještě víc. To považuji za něco mezi samochválou a slovy správného MVP.

Praži

18/02/2026

Zde jeste zapomenuta připomínka zapasu VSK MFF UK Praha vs. VK Brno (18:25 | 25:22 | 20:25 | 25:27)

Dobrý den, dobrý večer, případně dobré ráno – podle toho, kdy vám tento výtvor proletí
sítnicí. Hlásím se opět z komentátorského koutku, kde klávesnice dostává víc zabrat než
naše kolena po hlubokých dřepech. Čekal nás další důležitý zápas proti Brnu a my jsme
věděli, že když se nám podaří vyhrát za tři body, jdeme do play-off na Hradec, pokud ne, tak
nás čekají Vary a jejich prameny.
V zasedačce jsme si řekli taktiku, napili jsme se na utužení kolektivu a šli do naší krásné,
tiché a studené haly.

První set byl z naší strany… řekněme vlažný. Brno na nás vlítlo servisem, který létal rychleji
než KFC na druhý den, a my jsme se dlouho nemohli chytit. Co musíme našim soupeřům
pochválit, byla i rychlost a kompaktnost bloků, a než jsme se rozkoukali, bylo hotovo. 18:25.
Ve druhém setu jsme si řekli, že takhle teda ne. Přestali jsme se litovat, zkontrolovali, jestli
síť není výš než obvykle, a začali konečně hrát volejbal. Servis nám začal fungovat, pole
ožilo a Brno poprvé zjistilo, že to dneska nebude jednoduchá šichta. Skříťa s Víťou začali na
bloku rozdávat zavírací hodiny, útoky nacházely parkety a bylo z toho zasloužené vyrovnání.
25:22 a najednou bylo slyšet i něco jiného než jen brněnské radostné pokřiky.

Třetí set byl přesně ten typ setu, kdy si říkáte: „Teď by to chtělo udržet hlavu.“ My jsme ji ale
místy nechali doma na gauči. Brno znovu zatlačilo servisem, my jsme se tahali o každý bod,
ale pokaždé, když jsme se nadechli k dotahu, přišla chyba nebo brněnská pumelice, se
kterou se nedalo moc dělat. 20:25 a soupeř šel do vedení 2:1.

Čtvrtý set byl nervózní jak kontrola na STK. Dlouhé výměny, emoce na obou stranách a
pocit, že každý míč může rozhodnout. Prali jsme se, co to šlo, ale v tom, co se nestane –
Víťa si při doskoku poranil koleno a musel střídat. Do hry tak nenaskočil nikdo jiný než
středeční Kubáno (kdo by nevěděl, středeční Kubáno je takové zvíře, jako když zkřížíte
jaguára, medvěda a nasranou čivavu). Tento kluk dokázal udělat ze stavu 17:20 stav 23:20.
Tolik es a hlavně tolik čapnutých balónů jste neviděli ani v jeho beachové kariéře. Bohužel
soupeř otočil a Kubáno šel mimo hřiště. To naši vírou tak otřáslo, že soupeř vyrovnal a
povýšil na stav 23:24, a jak již to bývá v našem „panském“ volejbalu, hold jsme tlak neustáli
a bohužel – 25:27 a konec zápasu.
Výsledek 1:3 bolí, nebudeme si nic nalhávat. Nebyl to ale zápas, za který bychom se museli
stydět. Spíš další lekce z kategorie „chlapská soutěž“ a připomínka, že koncentrace musí
vydržet déle než jen pár setů.

MVP zápasu u nás nemůže být nikdo jiný než Skříťa. Za jeho práci, energii a nadšení, které
do hry dával, a za to, že i ve chvílích, kdy to drhlo, se nebál do toho štípnout tak, že měl i
Tomíno strach o parkety. Klobouk dolů.

Na závěr bych jen dodal, že sezóna ještě nekončí, my taky ne, a jestli něco umíme, tak je to
zvednout se po ráně. Takže hlavy nahoru, kolena ledovat a jede se dál.

Věčný pisálek,

Fiky

06/02/2026

Máme tu další víkend a s ním i další zápas. Tentokrát přivítáme doma Bučovice, soupeře který aktuálně vede druhou část.

Než se pustím do zápasu, tak určitě stojí za zmínku pondělní porada a promluva do duše. Jelikož se nám poslední dobou jak po bodové tak i po volejbalové stránce nedaří (z posledních dvanácti zápasu máme skóre 0:12), rozhodli jsme se s tím něco udělat. Dali jsme tedy hlavy dohromady a domluvili se na menší změně tréninku a přístupu. Kdo zápas neviděl, může alespoň dle článku posoudit, co z toho vzniklo.

MFF UK Praha - Bučovice 1:3 (-27,22,-18,-18)

30.1.2026 18:00 se scházíme v zasedačce, abychom si řekli pár instrukcí - jak dnes budeme blokovat, na koho podávat a hlavně jakou flašku z magické MFF taštičky dnes dopijeme. Hned na úvod nám Fiky udělal čáru přes rozpočet, když se ve dveřích objevil s poctivým demižonkem zelené. No nic, z pohledu na kvantum zelené a přepočtu panáků na osobu (kde podle mě Kubáno počítal i všechny diváky a svoje dcery) jsme se oklepali.

Do prvního setu nastupujem v sestavě Fiky na pinku, Skříťa na U, blok Míša s Víťou, libero Tomíno a na bombě Dvoři a já (Štufi). Do zápasu jsme naskočili slušně a přetahovali jsme se o každý bod až do poloviny setu, kde nám Bučovice utekly na stav 11:14. Radim zasahuje timem, který bohužel nepomáhá a soupeř si udržuje 4 bodové vedení až do stavu 14:18, kdy dochází k druhému timu. Z tlaku se nám podařilo dostat a do koncovky jdeme za vyrovnaného stavu. Na konci setu střídáme Víťu na servisu za Jirku a provádíme dvojstřídání Fiky/ Skříta za Pašu a Dana. Bohužel ani tento zásah nepomohl a set prohráváme s nejmenším možným rozdílem 27:29.

Do druhého setu nastupujem ve stejné sestavě. Po prvním setu víme, že se soupeřem můžeme držet krok a pěkně ho potrápit. I po prohře v koncovce prvního setu se stále držíme a dokonce si udržujeme vedení až do půlky setu, kde bohužel zase taháme za kratší konec. Tentokrát nám od Radima stačí pouze jeden time za stavu 11:15 a pomalu dotahujeme. Do koncovky dokonce nastupujeme ve vedení, které si udržíme a set ukončujeme stavem 25:22.

Vítězná sestava se nemění a my jdeme bojovat o první bodík ve druhé části. Jak je v tomto zápase zvykem, začátkem setu se na obou stranách ztrátuje a stav je vyrovnaný. Bohužel je ale tlak hostů čím dál větší a Radim sahá ke změně nahrávače a místo Fikyho nastupuje Dan. Bohužel ani tato změna nepomáhá a Bučovice potvrzují svojí kvalitu a odskakují o několik bodů. Závěrem setu ještě zkoušíme zamíchat sestavou a nastupuje Paša a následně za Dvořiho Matěj. Taktika nepřidávání bodů na počítadle soupeřům bohužel neprošla přes pozorného trenéra hostů. Zato nepozorným rozhodčím unikl soupeřův nákop lavičky a míče do stropu. Za stavu 18:25 prohráváme 3. set.

Ve čtvrtém setu vracíme původní sestavu, ale Bučovice pokračují v dominanci z předchozího setu. Začátkem setu mě střídá Mates, ale to má bohužel soupeř již čtyřbodový náskok. Zkoušíme ještě klasické dvojstřídání, ale ani to nepomáhá. Čtvrtý set byl již v rukou moravského celku, který si set zaslouženě se stavem 18:25 bere a vyhrává zápas.

Z mého pohledu se jednalo o jeden z nejlepších volejbalových výkonů této sezóny a doufám, že v něm budem i v příštím zápase pokračovat, jen se šťastnějším koncem. MVP se mi vyhodnocovalo poměrně težko, jelikož jsme hráli opravdu dobře. Nakonec jsem se rozhodl dát Dvořiho, za jeho jistotu na příjmu a dělovky do diginy.

Loučí se Štufi, snad už s lepším článkem než minule.

28/01/2026

Píše se 23.1. 2025 a malá skupinka přátel se vydává na strastiplnou cestu do druhé největší vesnice naší země – Brna. Tomu ovšem předchází události uplynulého týdne. V pondělí daného týdne se totiž na tréninku nepohodnou asistenti trenéra a jeden odchází za dramatického činu sundání si mikiny. Dále nadchází debaty a teorie o tom co a jak bude dál, naštěstí se v průběhu týdne udobřují a vše je při starém. Den před zápasem, se řeší kdo s kým, jak a čím pojede. Nakonec se domlouváme a připravujeme na další den, jak to jen jde. Někdo odpočinkem a někdo trénováním e-sportu. Ráno odjezdu se dozvídáme od našich tajných dopravních zdrojů, že na Moravě je kalamita, a tudíž posouváme odjezd o neuvěřitelných 10 minut dopředu. Jako při většině cest na naše „východní Slovensko“ se přeskupujeme u mekáče v Lokti, kde se (abychom šetřili životní prostředí, když hrozí ministr, jaký hrozí na tento post) uskromňujeme pouze do auta a dodávky.
Já vyhrávám střižbu o přední místo v autě Štuffyho, což někomu může připadat jako výhra, ovšem jak se říká, že místo spolujezdce je místo smrti u Štuffyho to platí dvojnásob, jak jsem se dozvěděl druhý den. Vzadu se spolu mačkají Michal, Skřítek a Paša, takže žádné drobné bytosti, které se snažili najít polohy, aby se jim sedělo co nejlépe, až mi připadalo, že nám dávají názorné ukázky z Kamasutry. Po cestě se vracíme o 20 let zpátky a posloucháme hudbu či Hurvínka na CD, poté co nás omrzel omezený počet skladeb, se rozvíjí zajímavé konverzace o tom, jak se co nejefektivněji a nejdostupněji zabít prášky bez bolesti. Dodnes na to Michal neposkytl uspokojivou odpověď. Následná konverzace je o něco vtipnější, a to sice o tom, jaké největší zvíře by člověk dokázal porazit v aréně 5x5m v přirozeném prostředí daného zvířete. Dlouho trvalo, než jsme se shodli na kritériích, co znamená největší zvíře, jestli podle váhy či vzrůstu. Nakonec jsme se shodli na tom, že by to bez nástroje byla srnka, anebo hladová panda, která by hladem utrhla bambus, vy jí ho utrhli a následně ji s ním umlátili.

Přijíždíme k hale a netušíme kam máme jít, dokud nám nějaká místní vesničanka neporadí, vycházíme k hale a naproti nám jde pán se 3 psy a opět se rozjíždí debata o tom, zda bychom byli schopni je porazit. Vcházíme do šatny, kde nás zaráží překvapivá vůně oproti nám spíše známému smradu a dovídáme se, že jsme v holčičí šatně (tato informace bude podstatná později). Chvíli po nás přijíždí i Radimův šrot a scházíme se v šatně v této sestavě: Tomíno, Svojda, Fiky, Vojta, Skříťa, Paša, Vítek, Michal, Štěpán, Matěj, Štuffy, Dvoři a Radim. Zde je nutno podotknout, že Skříťa byl za nedostatečné tahání týmu degradován z postu Blokaře na post pouhého univerzála. Dáváme krátkou poradu a jdeme do haly.

Před začátkem zápasu je nutno zmínit, že rozhodčí rozhodli, že pokud někdo bude fejkovat nadhoz na servis dostane rovnou žlutou kartu. K překvapení všech jsme získali nové libero a sice se na něj nominoval člověk, který má k tomuto postu asi nejdále a bez vědomí spoluhráčů. Paša si vzal omylem jiný dres a nepřišlo mu divné, že celý tým má jiné dresy. Začíná zápas a do stavu 10-8 se se soupeřem celkem taháme a bojujeme o každý balon, ovšem pak přichází krize a soupeř uniká na 13-8, takový náskok si drží až do stavu 22-17, kde chytáme slinu a stahujeme na 22-20 ovšem i to je málo a soupeř vítězí 25-22. Mezi sety si říkáme, že jsme se aspoň rozehráli a další set bude lepší. DO 2. setu vstupujeme s novým nadšením, ale prohráváme 4-1. Soupeře doháníme až na 17. checkpointu a srovnáváme na 17-17, jak je ovšem zvykem od stavu 20 zapínáme úsporný režim a set prohráváme 25-21.

3. set vypadá nadějněji a ujímáme se vedení 5-1, pak ovšem nejmenovaný hráč (co rozhodně nepíše tenhle článek) dostává zbytečné parohy a soupeř dotahuje následnými esy na 5-5. Pak si se soupeřem krademe navzájem body, jak snědí spoluobčané okapy u nás ve vesnici ale na 13. bodu nás zastavují po pár míčích, které skončily ve stropu a nedomluvě libera a smečaře při braní freeballu a utíkají na 19 . bod. Taková ztráta v koncovce se těžko dohání notabene když máte problém s koncovkami. Smutní se tedy odebíráme do šatny a probíráme co musíme změnit v rámci tréninků abychom opět naladili vítězné řádění. V šatně dochází k činu, který by měl být považován za válečný zločin a ten, kdo ho udělal by měl stát před soudním tribunálem v Haagu. Štuffy si zapomněl ručník, ale jak jsem již zmiňoval byli jsme v dívčí šatně a někdo si tam nechal ručník asi z předešlého vyučování a Štuffy toho využil a daný ručník znesvětil. Po zpáteční cestě se nic podstatného neudálo.

O den později, to jest 24.1.2025 vyrážíme do Hradce Králové do asi největší volejbalové haly v České republice. Cesta sem byla plná nástrah a nebezpečí. Auto našeho šoféra Štuffyho přestává v půli cesty spolupracovat a když se náš řidič řítí po dálnici neuvěřitelných 150km/h motor najednou zahlásí, že musí do servisu. Do tohohle momentu jsem o tomhle zatím jen slyšel, ale nikdy by mě nenapadlo, že to i zažiji. Začínám si tedy v duchu odříkávat Otčenáše a snažím se přemýšlet co napíšu do závěti, notabene potom co Štuffy začíná hrozit, že na dálnici vypne motor a zase ho nastartuje za jízdy. Naštěstí k téhle pí*ovině nedošlo a sjíždíme dalším sjezdem z dálnice, kde se zastavujeme v křižovatce a Štuffy vypíná a zapíná motor v naději, že začne spolupracovat. Opak je ale pravdou asi po necelých 20 metrech se motor rozhoduje dělat drahoty jako… radši nic… a opět se rozsvicuje kontrolka čínské nudle a nápis na palubní desce „Motor do dílny“, zkoušíme tedy sjet ještě jednou ale opět s neúspěchem, a tak se Štuffy rozhodne udělat něco jak z nezvratného osudu a rozpálí to, jak může, než mu motor opět nahlašuje nám již známou závadu. Tady ale ostřílený řidič zvolí jinou taktiku a rozhodne se, že dojedeme ještě asi zbývajících 40km setrvačností. Zprvu se toto jeví jako dobrý nápad, do doby, než před námi jede kamion asi 70 a Štuffy ho nemůže předjet. Postupně nabíráme zpoždění a vypadá to, že nestihneme včas přijít do šatny. Domlouváme se, čí to bude chyba a jednohlasně rozhodneme, že Štuffyho, když nás jeho auto zradilo. K tomu ovšem nedochází a v momentě co se vypl motor (potom co Štuffy parkoval 2 pracovní dny) vyskakujeme z auta a utíkáme seč nám síly stačí. Nemůžeme ale najít číslo nám přidělené šatny a tak probíháme celou halou a máme to už pomalu jako část rozcvičky. Naštěstí se do šatny dostáváme včas a k našemu překvapení dokonce i před ostatními, kteří z důvodu došlého oleje přijeli později a přispěli tak na naše chlastání na konci sezony.

V šatně opět probíhá rychlá porada a poté se odebíráme do tělocvičny. Po příchodu na kurt si uvědomujeme, že bíle dresy na zdejší oranžové podlaze, která barví nejsou nejlepší nápad, ale na změnu je již pozdě. Naše sestava je stejná + se k nám přidává Kubáno, kterému se před zápasem snažím vysvětlit, že středa a sobota mají stejné 1. písmenko tak že má nasadit svoji středeční formu, kdy je naprosto neporazitelný v jakékoli činnosti, bohužel za celý zápas nedostává ani jednou nahráno, a tak nemůže vyjádřit svou S formu. Přichází písknutí zahajující zápas a my klasicky prohráváme 4-0 po několika útocích, které končí v zámezí. Následně stahujeme 2 body k dobru, ale soupeř hned otáčí a vede 8-2. Daří se nám stáhnout náskok na pouhé 2 míče, jak s oblibou říkám „2 body to je hovno“, ovšem to nepomáhá a zanedlouho je stav 23-17 a 1. set končí 25-19. Říkáme si, že jsme prohráli jenom našimi chybami a z novou vlnou nadšení se vrháme do 2. setu. 2. set začínáme vedením 2-0 soupeř ovšem rychle stahuje na 5-5 a následně se ujímá vedení. Taháme se s nimi až do stavu 15-13 avšak tady přichází skrat a HK najednou vede 20-14 a nakonec prohráváme 25-17. Na začátku 3. setu se uchopujeme vedení 5-2 a vypadá to, že by mohl nastat 4. set a cesta se Štuffym by nebyla naprosto zbytečná. Soupeř ovšem dotahuje za stavu 8-8 a během chvilky bere vedení na 14-11. Ještě se nám daří dorovnat skore na 16-16, ale tady náš boj končí a zničehonic je to 20-16. Tento náskok už nemáme šanci stáhnout a set končí 25-19. Po zápase ještě přichází střižba, kterou prohrávám. Po zápase se opět bavíme o tom jak a co změnit na trénincích, abychom hráli lépe, ale o tom vám asi bude psát příští písař. Jestli vás zajímá, jestli to zafungovalo přijďte se podívat na odvetný zápas proti Bučovicím 30.1. v pátek na SCUK Hostivař od 19:00.

Tito 2 soupeři byli dobří a i když nás trenér střídal asi všechny aspoň jednou, žádná kombinace sestavy nefungovala. Ale naopak fungovaly jeho time-outy, kdy jsme, co si vybavuji pokaždé otočili v náš prospěch. K tomu sice každý z nás měl svoji světlou chvilku, ale spíš jsme všichni měli temné období, a tudíž jako MVP těchto zápasů vyhlašuji velmi netradičně našeho trenéra/vinaře Radima Hanuše.

Váš, Vít Vít.

Adresa

Bruslařská 10
Hostivar

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když VSK MFF UK Praha - Volejbal Muži "A" zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu VSK MFF UK Praha - Volejbal Muži "A":

Odkazy

Sdílet

Kategorie