28/01/2026
Píše se 23.1. 2025 a malá skupinka přátel se vydává na strastiplnou cestu do druhé největší vesnice naší země – Brna. Tomu ovšem předchází události uplynulého týdne. V pondělí daného týdne se totiž na tréninku nepohodnou asistenti trenéra a jeden odchází za dramatického činu sundání si mikiny. Dále nadchází debaty a teorie o tom co a jak bude dál, naštěstí se v průběhu týdne udobřují a vše je při starém. Den před zápasem, se řeší kdo s kým, jak a čím pojede. Nakonec se domlouváme a připravujeme na další den, jak to jen jde. Někdo odpočinkem a někdo trénováním e-sportu. Ráno odjezdu se dozvídáme od našich tajných dopravních zdrojů, že na Moravě je kalamita, a tudíž posouváme odjezd o neuvěřitelných 10 minut dopředu. Jako při většině cest na naše „východní Slovensko“ se přeskupujeme u mekáče v Lokti, kde se (abychom šetřili životní prostředí, když hrozí ministr, jaký hrozí na tento post) uskromňujeme pouze do auta a dodávky.
Já vyhrávám střižbu o přední místo v autě Štuffyho, což někomu může připadat jako výhra, ovšem jak se říká, že místo spolujezdce je místo smrti u Štuffyho to platí dvojnásob, jak jsem se dozvěděl druhý den. Vzadu se spolu mačkají Michal, Skřítek a Paša, takže žádné drobné bytosti, které se snažili najít polohy, aby se jim sedělo co nejlépe, až mi připadalo, že nám dávají názorné ukázky z Kamasutry. Po cestě se vracíme o 20 let zpátky a posloucháme hudbu či Hurvínka na CD, poté co nás omrzel omezený počet skladeb, se rozvíjí zajímavé konverzace o tom, jak se co nejefektivněji a nejdostupněji zabít prášky bez bolesti. Dodnes na to Michal neposkytl uspokojivou odpověď. Následná konverzace je o něco vtipnější, a to sice o tom, jaké největší zvíře by člověk dokázal porazit v aréně 5x5m v přirozeném prostředí daného zvířete. Dlouho trvalo, než jsme se shodli na kritériích, co znamená největší zvíře, jestli podle váhy či vzrůstu. Nakonec jsme se shodli na tom, že by to bez nástroje byla srnka, anebo hladová panda, která by hladem utrhla bambus, vy jí ho utrhli a následně ji s ním umlátili.
Přijíždíme k hale a netušíme kam máme jít, dokud nám nějaká místní vesničanka neporadí, vycházíme k hale a naproti nám jde pán se 3 psy a opět se rozjíždí debata o tom, zda bychom byli schopni je porazit. Vcházíme do šatny, kde nás zaráží překvapivá vůně oproti nám spíše známému smradu a dovídáme se, že jsme v holčičí šatně (tato informace bude podstatná později). Chvíli po nás přijíždí i Radimův šrot a scházíme se v šatně v této sestavě: Tomíno, Svojda, Fiky, Vojta, Skříťa, Paša, Vítek, Michal, Štěpán, Matěj, Štuffy, Dvoři a Radim. Zde je nutno podotknout, že Skříťa byl za nedostatečné tahání týmu degradován z postu Blokaře na post pouhého univerzála. Dáváme krátkou poradu a jdeme do haly.
Před začátkem zápasu je nutno zmínit, že rozhodčí rozhodli, že pokud někdo bude fejkovat nadhoz na servis dostane rovnou žlutou kartu. K překvapení všech jsme získali nové libero a sice se na něj nominoval člověk, který má k tomuto postu asi nejdále a bez vědomí spoluhráčů. Paša si vzal omylem jiný dres a nepřišlo mu divné, že celý tým má jiné dresy. Začíná zápas a do stavu 10-8 se se soupeřem celkem taháme a bojujeme o každý balon, ovšem pak přichází krize a soupeř uniká na 13-8, takový náskok si drží až do stavu 22-17, kde chytáme slinu a stahujeme na 22-20 ovšem i to je málo a soupeř vítězí 25-22. Mezi sety si říkáme, že jsme se aspoň rozehráli a další set bude lepší. DO 2. setu vstupujeme s novým nadšením, ale prohráváme 4-1. Soupeře doháníme až na 17. checkpointu a srovnáváme na 17-17, jak je ovšem zvykem od stavu 20 zapínáme úsporný režim a set prohráváme 25-21.
3. set vypadá nadějněji a ujímáme se vedení 5-1, pak ovšem nejmenovaný hráč (co rozhodně nepíše tenhle článek) dostává zbytečné parohy a soupeř dotahuje následnými esy na 5-5. Pak si se soupeřem krademe navzájem body, jak snědí spoluobčané okapy u nás ve vesnici ale na 13. bodu nás zastavují po pár míčích, které skončily ve stropu a nedomluvě libera a smečaře při braní freeballu a utíkají na 19 . bod. Taková ztráta v koncovce se těžko dohání notabene když máte problém s koncovkami. Smutní se tedy odebíráme do šatny a probíráme co musíme změnit v rámci tréninků abychom opět naladili vítězné řádění. V šatně dochází k činu, který by měl být považován za válečný zločin a ten, kdo ho udělal by měl stát před soudním tribunálem v Haagu. Štuffy si zapomněl ručník, ale jak jsem již zmiňoval byli jsme v dívčí šatně a někdo si tam nechal ručník asi z předešlého vyučování a Štuffy toho využil a daný ručník znesvětil. Po zpáteční cestě se nic podstatného neudálo.
O den později, to jest 24.1.2025 vyrážíme do Hradce Králové do asi největší volejbalové haly v České republice. Cesta sem byla plná nástrah a nebezpečí. Auto našeho šoféra Štuffyho přestává v půli cesty spolupracovat a když se náš řidič řítí po dálnici neuvěřitelných 150km/h motor najednou zahlásí, že musí do servisu. Do tohohle momentu jsem o tomhle zatím jen slyšel, ale nikdy by mě nenapadlo, že to i zažiji. Začínám si tedy v duchu odříkávat Otčenáše a snažím se přemýšlet co napíšu do závěti, notabene potom co Štuffy začíná hrozit, že na dálnici vypne motor a zase ho nastartuje za jízdy. Naštěstí k téhle pí*ovině nedošlo a sjíždíme dalším sjezdem z dálnice, kde se zastavujeme v křižovatce a Štuffy vypíná a zapíná motor v naději, že začne spolupracovat. Opak je ale pravdou asi po necelých 20 metrech se motor rozhoduje dělat drahoty jako… radši nic… a opět se rozsvicuje kontrolka čínské nudle a nápis na palubní desce „Motor do dílny“, zkoušíme tedy sjet ještě jednou ale opět s neúspěchem, a tak se Štuffy rozhodne udělat něco jak z nezvratného osudu a rozpálí to, jak může, než mu motor opět nahlašuje nám již známou závadu. Tady ale ostřílený řidič zvolí jinou taktiku a rozhodne se, že dojedeme ještě asi zbývajících 40km setrvačností. Zprvu se toto jeví jako dobrý nápad, do doby, než před námi jede kamion asi 70 a Štuffy ho nemůže předjet. Postupně nabíráme zpoždění a vypadá to, že nestihneme včas přijít do šatny. Domlouváme se, čí to bude chyba a jednohlasně rozhodneme, že Štuffyho, když nás jeho auto zradilo. K tomu ovšem nedochází a v momentě co se vypl motor (potom co Štuffy parkoval 2 pracovní dny) vyskakujeme z auta a utíkáme seč nám síly stačí. Nemůžeme ale najít číslo nám přidělené šatny a tak probíháme celou halou a máme to už pomalu jako část rozcvičky. Naštěstí se do šatny dostáváme včas a k našemu překvapení dokonce i před ostatními, kteří z důvodu došlého oleje přijeli později a přispěli tak na naše chlastání na konci sezony.
V šatně opět probíhá rychlá porada a poté se odebíráme do tělocvičny. Po příchodu na kurt si uvědomujeme, že bíle dresy na zdejší oranžové podlaze, která barví nejsou nejlepší nápad, ale na změnu je již pozdě. Naše sestava je stejná + se k nám přidává Kubáno, kterému se před zápasem snažím vysvětlit, že středa a sobota mají stejné 1. písmenko tak že má nasadit svoji středeční formu, kdy je naprosto neporazitelný v jakékoli činnosti, bohužel za celý zápas nedostává ani jednou nahráno, a tak nemůže vyjádřit svou S formu. Přichází písknutí zahajující zápas a my klasicky prohráváme 4-0 po několika útocích, které končí v zámezí. Následně stahujeme 2 body k dobru, ale soupeř hned otáčí a vede 8-2. Daří se nám stáhnout náskok na pouhé 2 míče, jak s oblibou říkám „2 body to je hovno“, ovšem to nepomáhá a zanedlouho je stav 23-17 a 1. set končí 25-19. Říkáme si, že jsme prohráli jenom našimi chybami a z novou vlnou nadšení se vrháme do 2. setu. 2. set začínáme vedením 2-0 soupeř ovšem rychle stahuje na 5-5 a následně se ujímá vedení. Taháme se s nimi až do stavu 15-13 avšak tady přichází skrat a HK najednou vede 20-14 a nakonec prohráváme 25-17. Na začátku 3. setu se uchopujeme vedení 5-2 a vypadá to, že by mohl nastat 4. set a cesta se Štuffym by nebyla naprosto zbytečná. Soupeř ovšem dotahuje za stavu 8-8 a během chvilky bere vedení na 14-11. Ještě se nám daří dorovnat skore na 16-16, ale tady náš boj končí a zničehonic je to 20-16. Tento náskok už nemáme šanci stáhnout a set končí 25-19. Po zápase ještě přichází střižba, kterou prohrávám. Po zápase se opět bavíme o tom jak a co změnit na trénincích, abychom hráli lépe, ale o tom vám asi bude psát příští písař. Jestli vás zajímá, jestli to zafungovalo přijďte se podívat na odvetný zápas proti Bučovicím 30.1. v pátek na SCUK Hostivař od 19:00.
Tito 2 soupeři byli dobří a i když nás trenér střídal asi všechny aspoň jednou, žádná kombinace sestavy nefungovala. Ale naopak fungovaly jeho time-outy, kdy jsme, co si vybavuji pokaždé otočili v náš prospěch. K tomu sice každý z nás měl svoji světlou chvilku, ale spíš jsme všichni měli temné období, a tudíž jako MVP těchto zápasů vyhlašuji velmi netradičně našeho trenéra/vinaře Radima Hanuše.
Váš, Vít Vít.
