01/01/2026
Dnes jsem si udělala radost a na zeď pověsila svůj kalendář na rok 2026 (ještě tu 3 kousky jsou, pokud sháníte, napište mi). Hned první text u měsíce ledna o životě teď a tady a v souladu se sebou se mě dotkl a donutil zastavit a zamyslet.
Nicméně po včerejší noci si kladu spoustu otázek. Spoustu proč.A je mi trochu smutno z toho kam lidstvo spěje. Klid, skromnost, jemnost, všímavost - to jsou témata, která se dnes nenosí. I přes to, že jsou to témata tak léčivá a tahle nemocná společnost by tak moc potřebovala je praktikovat ... Mám pocit, že když vykouknu ze své bubliny, nepříjemně tam fouká a to, kam se lidstvo řítí, je nezastavitelné.
A tak si tvořím svůj kousek světa, kde mi je hezky. Kde přátelé mají čas. Na sebe i na své děti. Protože to je ta nejvzácnější komodita, kterou máme a žádný peníze ani postavení se jí nemůžou vyrovnat. Kam se poděly lidský hodnoty? Jsou už tak zvrácený a podivně umělý, že v tom nejde prožít život ve spokojenosti. Kdo je příroda a kde je? Čeká. Trpělivě. Tiše. Tam venku...
A tak chci psát o tom, co máme poslední dny na konci roku za sebou. Jsou to pozitivnější slova než výše.
Oslava Slunovratu. Děkuju. S přáteli je už roky naší tradicí venku u ohně a dává mi mnohem větší smysl a propojení s cykly přírody než svátky maximalismu a obžerství s oslavou příběhu, který se nejspíš ani nestal tak, jak je prezentován.
Chůze naboso i v zimě, každý den aspoň pár minut. Děkuju. Léčivé, očišťující, uzemňující.
Čas s rodinou. Děkuju.
Výroba dárků, které udělaly radost. Děkuju.
Kouřové noci. Děkuju. Záměry, přání, sny, cíle. Zamyšlení nad další cestou, kterou chci jít, a jaké kroky k ní vedou.
Nová kruhovka. Děkuju. Nejlepší dárek.
Zpevněná půlka zimoviště pro koně rohožema. Děkuju. Sobě i mému úžasnému muži.
Bruslení s přáteli. Děkuju za ten krásný silvestrovský čas.
Hry a bobování s dětmi. Děkuju, tohle si chci pamatovat - tu radost a bezprostřednost.
Krásný vyjížďky s koňmi. Ten čas s nimi jen tak. Děkuju. Léčivý, hladivý a objímající.
Sepisování 50ti věcí, za které jsem vděčná v roce 2025. Děkuju. I za ty nepříjemný události, který jen odkryly charaktery lidí, který už kolem sebe mít nemáme. Jak jinak to rozeznat? I to je v životě potřeba.
Tvorba visionboardu s dětmi. Děkuju. Je hezký znát jejich sny a inspirovat se ve vděčnosti tak obyčejnými věcmi v životě, že je my dospělí dokážeme přehlížet.
Zbavení se spousty věcí, které nepotřebujeme. Děkuju. Nejen nefunkční vztahy, ale i věci šly pryč. Vyhlížím popeláře a děkuji, že pracují i v tyto dny. Líp se mi dýchá.
Je toho ještě mnohem víc. To nejdůležitější se odehrálo uvnitř. O tom zase napíšu jindy.
Ačkoliv mi slavit počátek roku uprostřed zimy nedává smysl a způsob jakým je to obvyklé (ohrožujíci zvířata a přírodu) už vůbec ne, pro 99% lidí nový rok už začal a já vám přeji, ať ho prožijete v poklidu, skromnosti, jemnosti a všímavosti.
Bára Truxová - Jezděte srdcem ❤️
