21/07/2026
Minulý víkend se v okolí Chrudimi uskutečnil již XXV. ročník RALLY ŽELEZNÉ HORY a za BoBo rally klub v AČR se tohoto prestižního podniku zúčastnily tři naše posádky, trošku v pozměněné podobě, ale pojďme pěkně postupně.
Ve známé Hondě Civic si manželé Lopraisovi stejně jako pod Orlickými horami vyměnili role a Michal se posadil na horké sedadlo spolujezdce. Markéta je již druhou soutěž v módu učení a s kráskou jménem Honda se postupně seznamuje. Okolnosti závodu zpočátku znamenaly pro posádku zkoušku psychiky, neboť večer před startem obdrželi velice smutnou zprávu a na stole bylo rozhodnutí, zda vůbec odstartovat do soutěže. Nakonec droga jménem rally zvítězila. Na RZ1 předvedla Markéta hezkou jízdu se ztrátou pouhých 2,7 vteřiny za zkušeným Martinem Jehličkou s Felicií. Na přejezdu k RZ2 začalo extrémně pršet, Honda byla obuta na suchých gumách a dále v RZ2, cca 3km před cílem došlo k neplánovanému výletu mimo trať, zadkem napřed a velkou ránou na podvozek. Honda naštěstí vydržela a nezlomná posádka pokračovala v nelítostném boji dál. Vzhledem k rozpoložení celého závodu se první etapa dokončila s velkou opatrností, což bylo logickým vyústěním. V servisní zóně, krom kontroly škod po výletu do příkopy a pole, se povedlo vyřešit technický problém s vadnou cívkou. Opět se naskýtala otázka, zda pokračovat do další etapy. Markéta s Michalem vydrželi a přijeli si do cíle pro pohárek za 3. místo ve třídě H7. Oběma patří velké uznání.
Do zdivočelého žigula se na železkách vedle Toma Janíčka tentokrát posadila Nicola Vláčilová, která se stejně jako Markéta na chrudimských vložkách učila. A nešlo jí to vůbec špatně. V RZ1 zcela nová posádka byla schopna po rozhodnutí změnit volbu pneumatik, zajet první čas ve své třídě a nastavila na začátek závodu laťku pro ostatní soupeře v kategorii H-Classic dost vysoko. Bohužel vzhledem k vyššímu startovnímu číslu žigula a s tím souvisejícím odlišným meteo podmínkám oproti posádkám, které startovali na předních pozicích, vč. jejich největšího rivala se Škodovkou, přišel logický propad. Žigul byl i přes zkušeného řidiče za volantem spíše jak na bruslích. I přes to všechno posádka dokázala dovézt Ladíka úspěšně do cíle a bylo z toho krásné a vydřené 3. místo ve třídě H-Classic a 28 místo celkově. Veliká gratulace posádce a konkrétně Nikči přejeme rychlou aklimatizaci na pravé sedačce tohoto krásného stroje.
Za BoBo rally klub se poprvé objevilo i krásné modré Subaru Impreza Sti N12 s úspěšnou rallyovou historií, ve kterém se taktéž premiérově sešla posádka ve složení Petr Matějovský a Tomáš Svoboda. Petr kromě okruhů v rally nestartoval přesně 20 let a právě start na Železných horách byl pro něj splněný sen. Petra v minulosti navigoval velezkušený mitfára Pavel Dresler a proto byla pomyslná navigátorská laťka zdvižena hodně vysoko. Do první rundy, ve které hrozil déšť a zhoršené podmínky na trati, posádka zvolila mokré gumy, které se později ukázaly jako skvělá volba. Při prohlídce auta v tankovací zóně mechanik překvapivě zjistil defekt pravého zadního kola a proto muselo dojít k výměně. Naštěstí k defektu zřejmě došlo v samém konci RZ3, nebo paradoxně při cestě do tankovací zóny. Během závodu se také ukázalo, že ručička tachometru si žije svým životem a motivovala Petra k vyšším výkonům i v místech, kde to opravdu nešlo. Do druhé etapy se Subaru přezulo na suché gumy a opět to byla ze strany posádky výborná volba. V poslední RZ7 zpočátku startu pršelo, ale pak byly již cesty suché a auto skvěle drželo. Petr se dokázal s každou rychlostní zkouškou zrychlovat a ukázal, že to rallyové srdíčko a sportovního ducha pořád v sobě někde má. Tato soutěž byla velikým přínosem pro kluky a to zejména pro vzájemné poznání a sladění se. Také jim patří velká gratulace i bez umístění na bedně.
Za všechny posádky je zapotřebí vyslovit poklonu organizátorům za skvěle organizovanou soutěž, velké díky patří našim dvorním mechanikům Edovi, Davidovi a Milanovi, kteří fungovali na 101%. A také poděkovaní patří našim fanouškům na rychlostkách a zejména pak stálým partnerům.
OMS
milanloprais.cz
foto Jan Šmerda