18/10/2019
5 vět/situací, které kdyby nebyla pravda, nebo alespoň někde nebyly pravda, tak by byl český hokej o pár levelů výše.
1) Z mládežnického hokeje čím dál více mizí podstata hry - hráčství, podstata hokeje. Děti jsou na individuálované jako figurky v loutkovém divadle, skáčou jako krasobruslaři, individuální trenéři si mnou ruce, zblázňění rodiče vozí hráče na indidividuály a věří, že každá nadrilované věc se hned v nedeli projeví v utkání. Z dítěte se stává zátěžový panáček, který se na utkání ani netěší, jelikož jeho cílem je predcizně umět vnější hranu, ideálně lépe jako Franta od Nováků z první lajny.
2) Hledáme chyby všude jinde, než u sebe. Čeští trenéři, rodiče a později i hráči, raději věnují 10 minut tomu, že budou povítat o tom, jak tam je protekce, jak tam ublížili nebo že ten se zná a ním. Je to 10 minut denně, udělám to 6x týdně, hodina za týden v prdeli. Utápíme se v tom, proč to nejde a kde je problém, místo toho abychom řešili to co jde ovlivnit - sebe sama.
3) Trenéři vědí všechno, protože to dělají 20 let a mnohdy mají k tomu kurz rozhodčího, ledaře, umějí opravit elektriku nebo výborně mají zmáknutý off-ice. Možná proto jsou pořád na jednom místě 😂. Za svoje krátké mini-pidi působení v trenéřině, jsem poznal, že ti opravdu velcí koučové, osobnosti, bývalí skvělí hráči nemají limit na své vědomosti a znalosti.Tento týden jsem protelefonoval X hodin o hokeji s lidmi vlastnící medaile či starty v NHL či odkoučované sezóny v TOP ligách. Proč doprdele pokoru a píli těchto person, alespon z 5% nemá více koučů na našich stadionech? Strašně by to pomohlo dětem.
4) Kritika Svazu. I kdyby Český hokej zaslal do každé hokejové domácnosti 1000 korun od neznámeho sponzora, budou se do toho lidé obouvat. Neustálá kritika svazu už je směšná. Ano, miliarda vecí není Ok, ale dokud alespoň trošku nebude důvěra v systém od lidí z nejvyších míst tak se to nepohne. A zase, zaráží mne, že někteři lidé ji mají a nekdo, kdo nevytáhl paty z Dolních Břežan bude neustále kritizovat.
5) Děti až na přesposledním místě. Jsem rád, že mohu pracovat u juniorů a řešit s nimi jejich trable a pomáhat jim v živote a hokeji. Nedovedu si představit jít trénovat znova malé děti. Všichni co delate male deti palec 👍. To jak dnes už pojmenováváme hráce podle rodiců -typu: Pojede Míra Kabelka na zápas? Odpoved: Ty vole ta Kabelková tam nepojede, se hraje jen s Ovčárama to jí nic nedá. To radeji ho dá na hokejovou školu XY. Už tato absurdita je absolutní realita a odraz našeho stavu v mládežnickém hokeji. Ptáme se rodičů co jak bude, diskutujeme s nimi o věcech, do kterých nemají co mluvit. Rodiče obchází v chodbách a hodnotí tréninky, jak lidé v Mořském světe kvalitu ryb a programu. Je to přeci hokej, dětský sport a podstata hry, čímž jsem začala tento příspěvek, bohužel nenávratně mizí pryč. Pokud to někdo docetl az sem, prosím, reagujete pomocí smajlíku ci reakce, nechci na teto strance komentáře, jedna se o moje nazory a postrehy z deni na stadionech - okem lajka. ;) nechci diskutovat. PS: středeční sport 16.rijna... doporucuji ;)
