05/06/2026
VÝLET NA KRISTIÁNOV
patří k těm delším, když se z horské chaty Lusitania chcete vrátit zpátky rovněž pěšky, ale určitě stojí za to ;-)
DÝMALY TAM KOMÍNY HUTÍ
V Kristiánově to jen vřelo
Nová Louka a Kristiánov jsou dnes již jen překrásnými, tichými zákoutími Jizerských hor, důležitými křižovatkami zimních i letních turistických cest, oázami ticha, sváteční promenádou Liberečanů. Ale nebyly vždy takové. Obě jmenovaná místa překypovala životem. Po cestách se sem vozilo bukové dřevo a zpět vyváželo sklo. V tyčích, tyčinkách, lustrových ověskách, nebo jen jako surovinová kompozice k dalšímu zpracování.
Na obou místech dýmaly vysoké komíny sklářských hutí, které obklopovalo všechno, co je k plnému životu zapotřebí. A proč právě tam? Snad proto, že k výrobě skla v polovině 18. století bylo zapotřebí kromě sklářského písku 1 tvrdé bukové dřevo k jeho tavení a potaš, která se získávala z bukové kůry. "Králem" jizerskohorských skláren se stal Jan Leopold Riedel, který založil huť v údolí uprostřed hlubokých, bukových lesů, v místě, kterému dnes říkáme Kristiánov. Přišel sem z Antonínova, kde měl na pozemcích panství Desfoursů svoji první sklářskou huť. Ale zde se mu nevedlo. Stále častěji se dostával s vrchností do sporu o dřevo.
Množily se i hádky s prodavači, kteří ho soustavně okrádali. Provoz antonínovské huti byl nadále k neudržení. Málem se dostal na buben. Ale Jan Riedel se nevzdával. Na sousedním panství frýdlantském se dohodl s majitelem Krištofem Clam-Gallasem o pronájmu zmíněného údolí o rozloze 20 korců (8,50 ha). Zchudlou huť v Antonínově nechal strhnout a přenesl své podnikání až pod samý vrcholek frýdlantských lesů. Tam, poblíž zakoupeného pozemku sice již od roku 1756 stála huť skláře Kittela, ale její konkurence se nezalekl a také ji nakonec v roce 1769 skutečně odkoupil. V roce 1776 Jan Riedel otevřel novou sklářskou huť v místě, které na počest Kristiana Clam-Gallase nazval Kristiánovem.
Byl to šťastný počinek. Jan Riedel zde postavil pro sebe, svou rodinu a nejvyšší úředníky dvoukřídlý jednopatrový dřevěný dům s věží, ke které přistavěl i kapli. To byl počátek sklářské osady, ve které později postavil i faru a hřbitov. Povolal kněze 1 učitele a založil pro děti sklářů školu. Za zámečkem kouřily vysoké komíny hutí, které byly obloženy bukovými poleny. K plnému životu takovéto osady patří i domky sklářů. Zanedlouho stály i ty. Kristiánovo údolí si žilo svým životem, aniž by z tohoto malého světa samého pro sebe musel někdo vytáhnout paty. Později zde přibyla hájovna a hospoda. Generace sklářů se tady rodily, vzdělávaly, zakládaly rodiny, pracovaly i umíraly.
Ani po smrti nemuseli skláři opustit toto své údolí. Zde Jan Leopold Riedel zbohatl. Z původního písaře se stal "král sklářů". Jak již bylo řečeno, po několika letech sklářská huť na Nové Louce přešla do majetku rodiny Riedelů. Na Blatném potoce poblíž byl založen rybník a na něm v roce 1780 postavena panská pila, která byla o devadesát let později přestavěna a až do roku 1920 pronajímána soukromníkům. Huť na Nové Louce byla v roce 1817 uzavřena a o dvacet let později stržena. Na mýtině zbyl jen zámeček (panský dům Kittelů), myslivna a sklářská hospoda. Myslivna zanikla, neboť se stržením hutě odešel i polesný, a hospoda, které se říkalo Liščí bouda, byla po roce 1839 přenesena do Kristiánova údolí. Stojí tam dodnes a je v ní expozice Muzea skla a bižuterie Jablonec n. N., prezentující dějiny sklářství na horách Jizerských.
Zámeček byl pak v roce 1844 prodán zpět majitelům panství, kteří ho používali jako lovecký. Po zestátnění lesů v roce 1929 se stal vládní chatou, později patřil Státním lesům a dnes je tam restaurační zařízení. V roce 1882 byla výroba skla v Kristiánově zastavena a přenesena do nové sklárny v Rýnovicích. O pět let později, 7. srpna 1887, po požáru byla huť stržena. Ten den shořela také škola i chalupy sklářů. Zůstala jen myslivna z roku 1860 a zámeček, který byl prodán frýdlantské šlechtě.
V něm se pak konaly po léta dětské prázdninové tábory. V zámecké kapli byly vzácné varhany z roku 1713. Ty původně stály v benediktinském klášteře na Bezdězu. Odtud byly přeneseny do kostela v Horním Polubném a později byly Riedelem zakoupeny pro jeho kapli. Ale ani krásný kristiánovský zámeček nepřežil válku. Shořel při mobilizaci v roce 1938. Na jeho místě vyrostly tři zděné kasárenské domy, z nichž dva tam straší dodnes. Pak tam je ještě pod stoletými duby Liščí hospoda a také lesní hřbitůvek. A tak po stu letech ze živé sklářské osady zůstaly jen vzpomínky, dokumenty, fotografie a překrásné Kristiánovo údolí uprostřed lesů, kam se v neděli Liberečané chodí procházet.
Zdroj: Ivan Taller - Čtení kratochvílné o starém Liberci II., 1997
další fotografie na odkazu:
https://www.okoliliberce.cz/l/kristianov/
