07/04/2026
✨ Když učíš to, co sama žiješ
Skoro celý březen jsem strávila v Centrum duševní rehabilitace v Berouně. Dnes s vámi chci sdílet jeden moment, který pro mě měl opravdu velkou sílu.
Na chvíli jsem totiž vystoupila z role účastnice… a stala se lektorkou.
V rámci pohybové terapie jsme obvykle chodili do tělocvičny nebo do fitka. A hle, jeden den byly na rozvrhu venkovní aktivity. Park v areálu Rehabilitační nemocnice Beroun k tomu úplně vybízí – klid, zeleň, prostor. Náš skvělý pohybový terapeut Martin věděl, že se věnuji Nordic Walking 🥢, a tak jsem se osmělila: „Co kdybych vedla krátkou lekci pro ostatní?“
Souhlasil. A dokonce mi nabídl i hůlky, které mělo CDR k dispozici 😊
Přiznám se – měla jsem respekt. ADHD mozek umí věci rychle vyhodnotit jako složité a prostě je zavrhnout. Specifická technika Nordic Walking, koordinace, nové pohyby… Ale skupina do toho šla.
Vyšli jsme ven. Slunce, první teplejší dny, park propojený s ovocným sadem. Začali jsme jednoduše – zahřátí, základní rytmus, krok za krokem. Vnímat tělo a dech.
A pak malý kopec – ideální na to zažít, jak hůlky pomáhají v terénu.
Postupně se něco měnilo.
Zvědavost. Uvolnění. Úsměvy.
A taky překvapení, že pohyb může být příjemný. Že se tělo samo narovná. Že se lépe dýchá. Že hlava na chvíli ztichne.
A na konci zaznělo: „Půjdeme znovu?“
Šli jsme. O týden později do lesa nad nemocnicí. Kopec k dubu Na Herinkách, louka s výhledem, povídání za chůze, smích.
Pro mě to byl silný zážitek.
Být s lidmi, kteří procházejí podobnou cestou. V prostředí, které znám i ze své vlastní zkušenosti. A předávat něco, co sama žiju.
ADHD není jen o nepozornosti. Je i o zahlcení, roztěkanosti, někdy o potížích s koordinací.
A právě proto mi dává takový smysl propojovat pohyb s prožitkem.
Ne „výkon“, ale návrat k sobě.
Ne tlak, ale rytmus.
Byly to jen dvě hodiny venku…
a přesto se v nich přirozeně propojilo to, co denně žiju, s tím, co už několik let předávám dál.
Jsem vděčná za důvěru i za prostor, který mi umožnil tohle zažít.
Lenka
