Integral Counseling Eszter

05/06/2026

is one of the most misunderstood behaviours in teenagers.

When a argues, ignores requests, rolls their eyes, or immediately says “no,” it’s easy to assume they’re being disrespectful or difficult.

But often, resistance isn’t about the request itself.
It’s about protecting their growing sense of autonomy.

The more a feels controlled, pressured, or managed, the stronger the resistance can become.

What helps?
Instead of pushing harder, try preserving the relationship while holding the boundary.

Rather than:
“Because I said so.”
Try:
“I know this isn’t what you want right now, and this still needs to happen.”

Teenagers are far more likely to cooperate when they feel respected, understood, and connected.

Connection doesn’t remove boundaries.

It makes boundaries easier to accept.

🇨🇿
Rezistence je jedno z nejvíce nepochopených chování u teenagerů.

Když teenager odmlouvá, ignoruje naše požadavky, protáčí oči nebo automaticky říká „ne“, snadno si to vyložíme jako neúctu nebo vzdor.

Často ale nejde o samotný požadavek.

Jde o ochranu jejich rostoucí potřeby autonomie.

Čím více se teenager cítí kontrolovaný, tlačený nebo řízený, tím silnější může být jeho odpor.

Co pomáhá?
Místo většího tlaku zkuste zachovat vztah a zároveň držet hranici.
Místo:
“Protože jsem to řekl/a.”

Zkuste:
“Vím, že se ti to teď nelíbí, a přesto je potřeba to udělat.”

Teenageři mnohem snáze spolupracují, když se cítí respektovaní, pochopení a propojení.

Propojení neznamená méně hranic.

Znamená větší šanci, že budou přijaty.

04/06/2026

Summer can feel like freedom at first… and quickly turn into overwhelm when structure disappears and emotions start to rise.

If you’ve ever felt this shift in your family, this space is for you.

👉 More info & tickets in bio or on the website.

🇨🇿
Léto může na začátku působit jako svoboda… a rychle se proměnit v zahlcení, když zmizí struktura a začnou se zvedat emoce.

Pokud jste tenhle posun ve své rodině někdy zažili, tenhle prostor je pro vás.

👉 Více informací a vstupenky najdete v biu nebo na webu.

03/06/2026

changes more than your address. It changes how you experience

One day you’re trying to navigate a doctor’s appointment in a language that still doesn’t feel natural. The next, you’re missing family support, questioning yourself, and wondering why everything feels harder than you expected.

The truth is, parenting abroad asks a lot from your nervous system. You’re not only raising children. You’re adapting, translating, rebuilding, and carrying the emotional weight of being far from home.

3 gentle reminders:

• Missing your old support system doesn’t mean you made the wrong decision.
• Ask for connection before you reach the point of burnout.
• Your children don’t need a perfect mother. They need a mother who feels supported too.

Follow for more insights, support, and conversations about abroad and raising children between cultures.

🇨🇿

Přestěhování do zahraničí nezmění jen tvoji adresu. Změní i to, jak prožíváš mateřství.

Jeden den řešíš doktora v jazyce, který ti stále není úplně vlastní. Druhý den ti chybí rodina, pochybuješ sama o sobě a přemýšlíš, proč je všechno těžší, než sis představovala.

Pravda je, že v zahraničí klade velké nároky na náš nervový systém. Nevychováváš jen děti. Zároveň se přizpůsobuješ, překládáš, buduješ nový domov a neseš emoční tíhu života daleko od toho původního.

3 jemná připomenutí:

• To, že ti chybí tvoje zázemí, neznamená, že jsi udělala špatné rozhodnutí.
• Hledej spojení a podporu dřív, než dojdeš na hranici vyčerpání.
• Tvoje děti nepotřebují dokonalou mámu. Potřebují mámu, která má oporu i pro sebe.

Sleduj profil pro další tipy, podporu a otevřené rozhovory o rodičovství v zahraničí a výchově dětí mezi kulturami.

29/05/2026

For about a month, panic attacks came and went unpredictably, at least it felt that way. I was still working, taking care of my children and trying to hold everything together, but inside I was constantly on alert, as if my body was waiting for something to go wrong.

There were days when I could barely swallow, even my own saliva. Sometimes I would choke on water and eating became something I started to fear. I lost weight, felt weak, and began to question what was happening to me.

I tried medication and kept pushing through, but nothing really helped. Eventually I saw a specialist who suggested it might not be only anxiety, but also reflux.

That changed everything. Within weeks, through a strict diet change and a new way of caring for my body, my symptoms began to calm down. I stopped drinking alcohol, quit smoking, and slowly started to feel like I was coming back into my body again.

For the first time in a long time, I understood that healing wasn’t about control or pushing harder, but about finally listening…

🇨🇿
Asi měsíc přicházely panické ataky nečekaně, alespoň to tak tehdy působilo. Stále jsem pracovala, starala se o děti a snažila se držet všechno pohromadě, ale uvnitř jsem byla neustále ve střehu, jako by moje tělo čekalo, že se něco pokazí.

Byly dny, kdy jsem sotva polykala i vlastní sliny. Někdy jsem se dusila i při vodě a jídlo se pro mě stalo něčím, čeho jsem se začala bát. Hubla jsem, byla slabá a začala pochybovat o tom, co se se mnou děje.

Zkoušela jsem léky a fungovat dál, ale nic moc nepomáhalo. Nakonec jsem se dostala ke specialistovi, který zmínil, že to nemusí být jen úzkost, ale i reflux.

To změnilo všechno. Během pár týdnů, díky změně stravy a péči o tělo, se moje potíže začaly uklidňovat. Přestala jsem pít alkohol, přestala kouřit a pomalu jsem měla pocit, že se vracím zpátky do svého těla.

Poprvé po dlouhé době jsem pochopila, že uzdravení není o kontrole ani tlaku na výkon, ale o tom konečně začít poslouchat…

28/05/2026

This is something I keep coming back to.

Children don’t need us to remove frustration from their lives. They need us to help them stay connected to themselves when frustration shows up.

Because frustration is not the problem. The problem is when it has nowhere to go and no one helps the child understand it.

When we support a child in moving through what they feel, we are not fixing them. We are teaching emotional awareness, safety, and self-regulation from the inside out.

And this is something that develops over time, through relationship, presence, and simple everyday moments.

🇨🇿

Tohle je něco, k čemu se stále vracím.

Děti nepotřebují, abychom jim z jejich života odstranili frustraci. Potřebují, abychom jim pomohli zůstat v kontaktu samy se sebou ve chvíli, kdy se frustrace objeví.

Protože frustrace sama o sobě není problém. Problém je, když nemá kam jít a když dítěti nikdo nepomůže jí porozumět.

Když dítě podporujeme v tom, aby prošlo tím, co cítí, neopravujeme ho. Učíme ho emočnímu vnímání, bezpečí a seberegulaci zevnitř.

A to je proces, který vzniká postupně, v každodenních situacích a v vztahu.

For more insights, follow for more 📍

27/05/2026

Most of us were never taught how to actually feel .

We learned how to stay functional, stay quiet, stay “fine.” So instead of moving through emotions, we hold them in the body. Over time, that tension can show up as overwhelm, anxiety, numbness, irritation or emotional exhaustion.

One of the most powerful things you can do in emotional moments is to stop asking “How do I make this go away?” and start asking “What is this feeling trying to show me?”

Not every emotion needs to be fixed immediately. Sometimes the simply needs a moment of safety, breath, and presence to let the emotion move instead of getting stuck inside.

📍This is something we explore together inside Embodied Emotions

🇨🇿
Většinu z nás nikdy nikdo nenaučil, jak opravdu prožívat. Naučili jsme se fungovat, být potichu a být „v pohodě“. A tak místo toho, aby emoce prošly tělem, zůstávají uvnitř. Časem se to může projevit jako zahlcení, úzkost, otupělost, podrážděnost nebo emoční vyčerpání.

Jedna z nejsilnějších věcí, kterou můžeš v emočně náročných chvílích udělat, je přestat se ptát: „Jak to mám rychle zastavit?“ a začít se ptát: „Co mi tenhle pocit chce ukázat?“

Ne každá emoce potřebuje být okamžitě opravená. Někdy nervový systém potřebuje jen chvíli bezpečí, dechu a přítomnosti, aby emoce mohla projít místo toho, aby zůstala uvězněná uvnitř.

📍I tomuhle se společně věnujeme na workshopech Embodied Emotions.

26/05/2026

True doesn’t come from distance, but from secure connection.

When children feel emotionally safe with a steady adult, they don’t need to disconnect to become themselves – they can grow into their individuality while staying anchored in relationship.



🇨🇿
Opravdová nevzniká ze vzdálenosti, ale z bezpečného vztahu. Když se dítě cítí emočně bezpečně s klidným a stabilním dospělým, nemusí se odpojovat, aby mohlo být samo sebou – může růst do své individuality, aniž by ztrácelo ukotvení ve vztahu.

25/05/2026

We often assume that when kids become teenagers, they no longer need us as much. That they need friends more than parents. That pushing away means they don’t care. That silence means independence.

But research and experience (like the Neufeld Institute) show something very different:

still deeply need their parents. Not as controllers. Not as lecturers. But as anchors.

When teens act distant, rude, or shut down, it’s often not rejection – it’s disconnection and overwhelm.

What usually happens:

We react with control: “Why are you like this?” “Just tell me what’s wrong.” “Stop being disrespectful.”

Or we withdraw: “Fine, do whatever you want.” “I’m done trying.”

What actually helps:

1. Stay emotionally available even when they push you away
2. Don’t take their behaviour personally – it’s communication, not definition
3. Offer connection without pressure
4. Hold boundaries without emotional punishment
5. Be a calm presence, not a reaction

Even in adolescence, attachment doesn’t disappear. It just changes shape.

They still need to feel: “I matter to my parent even when I’m hard to be with.”

⸻

🇨🇿

Často máme pocit, že když dítě vstoupí do puberty, už nás tolik nepotřebuje. Že víc potřebuje kamarády než nás. Že odmítání znamená nezájem. Že ticho znamená samostatnost.

Ale výzkumy i praxe (Neufeld institut) ukazují něco jiného:

Teenageři rodiče pořád hluboce potřebují. Ne jako kontrolory. Ne jako kritiky. Ale jako oporu.

Když se teenager uzavře, je nepříjemný nebo nás odstrkuje, často to není odmítnutí – ale přetížení a ztráta spojení.

Co se často děje:

Reagujeme kontrolou: „Co s tebou zase je?“ „Tak mi to řekni!“ „Takové chování nebudu tolerovat.“

Nebo se stáhneme: „Tak si dělej co chceš.“ „Já už na to nemám.“

Co pomáhá:

1. Zůstat emočně dostupný i když nás odmítají
2. Nebrat jejich chování osobně – je to komunikace, ne identita
3. Nabízet kontakt bez tlaku
4. Držet hranice bez emočního trestu
5. Být klidná přítomnost, ne reakce

I v pubertě vazba nezmizí. Jen mění formu.

Po�

22/05/2026

I imagined salt in the air, barefoot mornings and long dinners as the thing that would heal us. This personal essay dives into the messy truth about expectations, family, and what a holiday can — and can’t — fix. Read more: https://wix.to/mSDp8Md

I had this picture in my head for months. Salt in the air. Barefoot mornings. Kids laughing with ice cream dripping down their wrists. Long dinners outside while the sky turned pink over the sea. I told myself this holiday would be good for us. Not just good, but healing. Because by the time summer....