07/12/2015
5.12.2015 - zápas s TJ Podolí
Po sérii rozporuplných výkonů jsme se před zápasem s celkem TJ Podolí sešli v uvolněné náladě s vědomím, že velká předsezónní očekávání už stejně nenaplníme, a tak není potřeba se stresovat
Před zápasem jsme si řekli, že se hlavně chceme vyvarovat chyb a předčit soupeře větší disciplinovaností. Přesto však byl úvod zápasu z naší strany dosti nejistý a dá se říct, že symbolizoval celou podzimní část sezóny - hloupé srážející chyby, špatná poziční hra v poli, balóny nechané spadnou na zem, odevzdaný servis, spousta planého burcování v mezihrách bez promítnutí do hry, nepřítomná střídačka, nekoncentrace...Zlom přichází až za stavu 11:16, kdy stačilo přestat dělat chyby, zabojovat více v poli a zatlačit soupeře servisem a útokem. Set vyhráváme v euforii 28:26. Najednou se výkon oproti začátku diametrálně obrací a předvádíme nejlepší volejbal v dosavadní sezoně s minimem chyb. Soupeře posíláme do šaten po setech 25:17 a 25:13 s jasným vzkazem, kdo je v Podolí "doma".
Do druhého zápasu vkráčíme se stejným úmyslet - hrát bez zbytečných chyb a pokračovat v nastoleném tempu. Po krátkém výletu do Narnie je však na ukazateli skóre 0:8, přičemž soupeřky najednou lapají druhý dech a školí moje holky jako malý kluky. Timeouty nepomáhají, chyby se nasčítávají, naše psychika jde do háje a výkon Podolí graduje. 11:25. OK. Zapomeňme rychle na tento úlet, je nový set, hlavně je potřeba chytnout začátek, jo?.......0:7. Jak já kur** miluju ženský volejbal! :D Time: "Přestaňme dělat chyby!" - přeloženo v ženské řeči jako "Hrajme to kamkoliv, jen ne do toho čtverce před náma." Ho-pla-pa nepomáhají, dostáváme druhý set s dvanáctkou a já svým svěřenkyním ukazuju počet chyb, které za ty dva sety nasekaly (lepší nezveřejňovat). A tak místo věčného vybízení, motivování a lítajících předmětů zkouším nový trenérský tah: děvčatům se vysmívám s tím, že s takovou hrou můžou soutěžit tak leda v krajském přeboru handicapovaných, retardovaných a malomocných. Holky se začínají samy sobě smát a celá situace pro oko diváka působí dosti absurdně. Avšak tento tah, zdá se, zafungoval, protože najednou začínáme předvádět něco, co se už trochu podobá volejbalu. Výkon není ideální, ale bojujeme a postupně se nám vrací sebedůvěra, sebevědomí, sebejistota a další sebevlastnosti. Soupeřky udoláváme v koncovkách třetího i čtvrtého setu, čímž je značně nalomujeme (ženský volejbal). V tiebreakeru se utvrzuje naše touha po vítězství a s pomocí zhoršujícího se výkonu protihráček otáčíme zápas na 3:2!
Tento dvojzápas nám ukázal dvě věci: hov** a nic. :D ...ne, fakt nám něco ukázal. Zaprvé, když jsme plně koncentrovaní na dýl než tři výměny, tak dokážeme hrát supr voliš a porazit v KP každého soupeře - tomu opravdu věřím. Zadruhé, už víme, že se umím nevzdávat. A vono to pak déé, néé, že nééé. :)
Za náš tým,
Trenér.