20/05/2026
Most ze stoje.
Jedna ze závěrečných pozic Aštánga jógy.
Když jsem byla malá holka, naučila jsem se plakat, když mi něco nešlo.
Naučila jsem se, že nemá cenu se snažit. Zkoušet něco stále znova a znova. Že jednodušší je se prostě vzdát.
Tento filtr mi vydržel takřka dalších 30 let.
Zlom nepřišel ze dne na den. Nebylo to tak,že bych se ráno probudila a řekla si: jsem jiný člověk.
Díky praxi jsem se učila kousek po kousku. Každý úspěch byl pro mě velkým vítězstvím.
Nikdy to nebude o tom, že zvládnu vše na poprvé.
Nikdy to nebude o tom,že přestanu padat.
Ale vždycky už to bude o tom, že vstanu a zkusím to znovu 💫.
Ten pocit, kdy vstupujeme do neznáma. Nevíme, kde je pevná zem. Musíš pustit kontrolu a odevzdat se možnému pádu. Pak setrvat. Uvolnit hrudník, uvolnit se ve strachu. Nechat ho tebou projít. Přijmout ho.
Otevřít srdce. Dýchat. Dojde ti, že už to umíš.
Žes to vždycky uměla. Jenze tě naučili něco jiného.
A tady je možnost výběru.
Co si vybereš?
Skvělé. Už to umíš. A ted pojď nahoru. Jen se postavit.
Jen se zvednout z těch s****. Nádech ti pomůže nahoru, tvoje tělo to zná, důvěřuj mu.
Když to šlo dolů, půjde to i nahoru.
Jen se odlepit rukama od země a jdeš..v nohách je tvá síla, pak jde hrudník, nakonec hlava - Máš to!!!.
Už ti došlo? Celé to bylo jen v tvoji hlavě - filtry, přesvědčení, Mája.
Aštánga jóga, má Shala, moje tělo můj chrám a můj dech můj domov.
Aštánga jóga vítězství ducha nad hmotou.
Aštánga jóga moje krásné umění.
Aštánga jóga, která mě každý den učí krásně žít ❤️
