18/07/2024
Konečně mám trochu času, tak ani já si neodpustím pár řádek:
Lidové noviny pro mě navždy zůstanou srdeční záležitostí, bohužel dění posledních let vlastně i možná trochu mohlo za moji frustraci, "vyhoření", těžko popsat. Protože pokud člověk není úplně blbý, musel dobře vidět, co se děje, kam to směřuje. Jen tomu nechtěl zároveň věřit. Říkal si, že se najde někdo, kdo má peníze, trošku kreativity, inteligence a trpělivosti, aby tuhle slavnou značku zachránil. A budu pořád věřit, že ani tohle není definitivní konec LN a že stejně jako už jednou zase povstanou z popela! 🙏 Jsem snílek? Jsem. A nestydím se za to!
Do LN jsem poprvé přišel v roce 2008. Ještě jsem zažil sportovní redakci, která se starala o 4 až 5 stránek, která seděla vzadu v relax zoně, aby se později posunula blíže, tam, kde je teď stolní fotbálek a gauč. Zažil jsem vlastní fotografickou redakci LN. Michal Sroubek si mě přetáhl z deníku Metro, abychom společně rozjeli sportovní rubriku na webu lidovky.cz. Do té doby se tam jen překlápěly stránky novin. A věřte, byl to boj, protože hlavně staří pardálové se na nás dívali skrz prsty, aby se z nás nakonec stali s Vencou Cibulou a Jirkou Jakoubkem přátelé. Společně jsem pak například přežívali páteční večery s Hitlerem, jehož proslovy si na konec šichty pouštěl z YT Vojta Gibiš :))))
Už tehdy ale začaly první náznaky. Osobně si myslím, že své "zásluhy" nemá ani tolik propíraný Babiš, jako jeho předchůdce, mr. Balšínek, který si hraje na nejsvatějšího ze svatých a přitom... darmo mluvit.
Podruhé jsem přišel v roce 2016, z externisty pro sport na webu jsem se postupne dostal k editování novin a pár letům spolupráce především s Tomáš Kubánek, které byly nahoru a dolů, ale v konečném důsledku skvělých :)
Tím, že si člověk vlastně prošel postupným vývojem co se pozic týče, měl šanci poznat práci celé redakce. Vím, že cenu "nejoblíbenější kolega roku" bych fakt nikdy nevyhrál :), ale vždycky jsem se na tu bandu, ať se měnila a postupně i pořádně řídla, těšil, což mi v plné kráse ukázala covidový homeoffice. Pro mě LN nebyly prací, ale... nevím, jak to popsat. Slovo "rodina" je moc silné. Na druhou stranu, když některé lidi potkáváte deset let dnes a denně, řešíte s nimi spoustu věcí, s některými i osobní, tak asi ano, dá se říct, že to byla taková jedna velká rodina, aniž bych s většinou musel trávit třeba i pak soukromý čas. Právě díky tomuto pocitu, který jsem myslím neměl jen já, byla tahle redakce výjimečná.
Chápu, že to říká asi každý, kdo někde byl delší dobu, bla bla, ale je to prostě tak. LN byly vždy o lidskosti, soudržnosti (a jedno, zda někdo z toho třeba vypadl, nepasoval) a empatii. Proto mohly poslední roky fungovat i v takových podmínkách, jakých fungovaly. Klobouk dolů přede všemi, co se na tom podíleli. Vážně a upřímně. Pro mě jsou to hlavní argumenty, proč je tenhle konec špatně.
Protože v mých očích žádné vedení Mafry nedokázalo v posledních deseti letech, které mohu hodnotit, využít potenciál téhle redakce a party lidí na maximum. Co, na maximum. Možná ani na 30 procent. Tím chci říct, že konec LN není chybou lidí, kteří každý den dřeli v redakci - redaktoři, komentátoři, editoři, grafici, layoutéři, produkční, "sekterářka" alias "malý boss", lidi z příloh, korektoři (a samozřejmě i dámy v těchto pozicích) -, ale těch o pár pater výše.
Nechci tady označovat všechny, se kterými jsem se v Lidovkách potkal. Stejně bych si na každého nevzpomněl a u některých jsem si zapamatoval jména až třeba loni :)))), ale všem děkuji za těch dohromady 11 let. Užil jsem si je. Mám spoustu vzpomínek, na které nikdy nezapomenu.
A jak jsem napsal v úvodu - třeba někdy, jednou, se zase LN na stáncích objeví. Byť třeba ne formou deníku.
🙏 ❤️
