06/09/2019
Das war Ötztaler Radmarathon 2019
Závod, na který jsem se těšil celý rok, je za mnou. Legendární Ötztaler Radmarathon, na který se každoročně hlásí kolem 15 tisíc lidí, ale startovat může „pouze“ 5 tisíc. Na závod, kde většina uchazečů potřebuje 3 pokusy na to, aby se dostali na startovku ( při třetím pokusu je startovní místo garantované pořadatelem) jsem se já dostal hned na první pokus 😊
Start a cíl závodu je v rakouském horském středisku Sölden a jede se jediná trasa o délce 227 km s převýšením 5 500m.
V neděli časně ráno je tak připraveno v centru Söldenu 5 000 cyklistů na to, aby se vydali na trasu jednoho z nejtěžších amatérských závodů v Evropě. Start je rozdělen do dvou bloků. V první vlně ( cca 300 lidí) startují závodníci, kteří si toto právo vyjeli v předchozím ročníku. O minutu později startuje druhý blok. Já jsem v bloku číslo dvě zhruba tak na pozici 1 500 :-D
Začína se 31 km dlouhým sjezdem do Ötzu, který nam zabere ani ne 37 minut, a hned následuje první stoupání na Küthai. Do kopce najíždím na konci první tisícovky a nebudu se tak alespoň snažit držet s první skupinou :-D Držím si svoje tempo kolem 320W a na vrchol do 2 020 m.n.m po 18 km vyjíždím kolem 130. pozice. Následuje sjezd do Insbrucku, v němž ti nejrychlejší atakují hranici 120 km/h. Já se spokojuji s rychlostí 97 km/h.
Za Insbruckem začíná nejdelší stoupání dne na Brenner Pass s délkou 36 km. Zároveň je však ale také nejmírnější a nabízí pouze 800m převýšení. To dává příležitost spoustě závodníků vrátit se zpět a v půlce stoupání se tak vytváří cca 100 člený balík, který takřka celý vyjede až na vrchol. Na vrcholu zastavuji na občerstvovačce, nechávám si doplnit bidony, beru 5 gelů do kapsičky a pokračuji dál. Balík mi samozřejmě ujel, ale po sjezdu následuje další výjezd, tentokrát na Jaufen Pass ( 2 090m.n.m) a budu tak aspoň mít koho předjíždět :-D Jaufen začíná na 140. km a já se cítím kupodivu stále dobře a hodinový kopec zvládám průměrem 300W. Na vrcholu se objevuji na 100. pozici. Následuje technický sjezd do St.Leonhard a pak už poslední stoupání na Timmelsjoch. 29 km a 1759m převýšení do nadmořské výšky 2 509m. Po více jak 5 hodinách závodění je to solidní závěrečná pasáž. Na to jsem se snažil šetřit síly. První hodina kopce vypadá nadějně. Jsem schopný se stále držet kolem 300W a prokousávám se výsledkovou listinou vzhůru. Ale 5 km pod vrcholem udeří nekompromisní krize a já jsem rád, že se vůbec udržím na kole. Ani nevím jak, ale dostávám se na vrchol a začínám sjezd do Söldenu. Bohužel pro mě je sjezd přerušen ještě dvoukilometrovým stoupáním, ve kterém mě chytají křeče. Než se vyplížím na vrchol tak se přeze mě přežene několik dalších závodníků. Naštěstí poté už následuje pouze sjezd až do cíle, ve kterém se ocitám po 7 hodinách, 37 minutách a 41 sekundách. Nakonec je z toho 91. místo celkově.
Jako první zkušenost s Ötztalerem to nebylo vůbec špatné. Příští rok však hodlám jak čas, tak i umístění, vylepšit.
Sice jsem ze závodu ještě slušně „vyndanej“ i v pátek, ale to mi nebrání v tom abych v neděli závodil na Bergrennen Chur – Arosa, který je vypsán jako mistrovství Švýcarska v závodě do vrchu.
