25/05/2026
V pátek jsme jeli hrát okresní kolo do Pozořic, ale jelikož nám do toho vstoupily oslavy, školy v přírodě atd. atd., tak jsme to vlastně jeli jen odehrát. Pořádně jsme neměli nikoho na střídání. Ale jsem rád za ty tři vstřelené branky, nebývá to zvykem, když má soupeř veliký tlak.
Zato krajské sobotní kolo přineslo velkou radost. Dalo by se říct, že jsme konečně hráli "v plné polní", střídačka měla adekvátní počet náhradníků.
První zápas proti domácímu Kunštátu byl zpočátku takový oťukávací. Domácí na nás vletěli s velkou vervou a prvních deset minut bylo v podstatě jen o tom, kdo si na soupeře zvykne dřív. Ani góly na začátku nepadaly. První jsme síť rozvlnili my, ale zanedlouho poté i inkasovali. Až od stavu 2:1 pro nás se čím dál tím více otěže zápasu přesunovaly na naše kopačky. Střed hřiště jsme okupovali a snažili se kombinačně přecházet do útoku. Ne vždy to bylo rychlé, přesné či efektivní, ale snaha hrát se nezapřela. Soupeř teda začal sázet na brejky.
Je pravda, že čelit a hlavně správně čelit brejkovým situacím není prostor na tréninku nějak trénovat, máme mnoho jiných věcí k tréninku a soupeř se k brejkům dostane většinou, když ho svojí hrou přehrajeme v poli, což taky ne vždy je, takže u této činnosti máme jisté mezery. Tuto mezeru však zalepila naše gólmanka Anička, která opět vystavěla Železo-betonovou zeď a vychytala neskutečné šance.
V druhé polovině jsme ještě více přitlačili na pilu a soupeř se začal lámat. O výsledek jsem se už nebál, proto jsem kluky protočil na postech, které normálně nehrají, nebo hrají málo, aby si to vyzkoušeli. Tempo hry pak nebylo takové, ale to vůbec nevadilo - 8:4.
Druhý zápas proti Boskovicím-Letovicím vlastně vypadal obdobně, ale kluky jsem dal zase na posty, kde jim to nejvíce sedělo. Jen to skóre se měnilo krapet jinak. Začátek opět vyrovnaný, než soupeř zjistil, že to tak lehce nepůjde. Zde se objevilo pár chybek v obraně, dostali jsme gól z úhlu, kde by to měl pokrýt obránce, gól po dorážce, kde na kilometr nebyl nikdo jen hráč soupeře, tečovaná střela do šibenice na konci zápasu atd. Tyto tři akce se daly pokrýt, ale to nebylo nic oproti tomu, co jsme předvedli my.
Kombinačně jsme hru ještě zlepšili a pár akcí bylo velmi dobrých. Jedna byla dokonce tak dobře sehraná, jakoby byla z učebnice fotbalu. Z obrany na střed, ze středu na nabíhajícího útočníka do křídla, který výjimečně nezpanikařil v koncovce a dlouhou rychlou křižnou nahrávkou až na zadní tyč za obranu soupeře podával balón doslova na zlatém podnose ke vstřelení branky. Nádherná podívaná.
Stav zápasu nicméně o poločase byl 5:4 pro nás. Měli jsme hru v režii spíše my, ale na výsledku to vidět nebylo. O poločase jsme si řekli pár tipů a rad, co zlepšit. A opět bylo možno vidět snahu o kombinační fotbal. Ne vždy to samozřejmě vyšlo, ale snaha tam byla. To vyústilo v naše dvě rychlé branky a odskok na 7:4. Někdy v této fázi už bylo na soupeři znát, že už ten zápal není takový. Nakonec to skončilo 10:5, kdy byly k vidění i poměrně hezké góly. Kromě zmíněné akce bych asi vyzdvihl bombu Kevina z pozice obránce, kdy si na to gólman sice sáhl, ale byla to taková bomba, že si to pouze tečoval do šibenice.
Celkově se ve hře už objevovaly prvky hry, které po hráčích chci, nicméně alfou a omegou je to, zda nám to soupeř dovolí. Je to o presinku, jakmile máme chvíli času, tak to jde, ale jakmile ten čas není, tak tuto hru ještě nezvládneme. Abych jen nepěl ódy, mnoho gólů jsme zase nedali po nezpracovaných balónech či špatně řešených situacích, zbytečné předržování míče, naivní "nekličky" mezi tři hráče atd. atd., prostě jako vždy. Ale na druhou stranu konečně nějaká střela z dálky, perfektní nahrávky a i nějaká ta komunikace. Jak se říkalo v jedné reklamě - "na těchto základech můžete stavět". Zvláště jsem za to rád, že si kraj opět zahrál Voloďa, který hrál teprve druhý kraj, a Filda Jasenovec, který, ačkoli nejmenší, se vůbec nebojí zhostit toho vůbec nejdůležitějšího úkolu, a to postu střeďáka. Fyzicky jsou na tom pak oba kluci velmi dobře. Obecně útok sice neměl úspěšnost v napadání gólmana soupeře, ten stíhal rozehrávat na své obránce do kraje vcelku snadno, ale rychlá obrátka a sprint zpět ke svému hráči byl velmi pěkný, takže k přečíslování středu ze strany soupeře moc nedocházelo.
Tyto dva zápasy byly hodné natočení, protože by to byl fascinující výukový materiál, kde by bylo k vidění naprosto vše od chyb až po naše perfektní akce.
Celkově to hodnotím pozitivně a pochvalu si zaslouží Anička, oba Davidové, Šimon, Max, Voloďa, Filda, Kevin, Roman, Kryštof = tedy všichni.
