08/06/2026
Od svobody nás dělí prd
Občas se mě na lekci někdo odváží zeptat, jestli se stává, že si někdo na józe prdne. Vždycky mě to potěší a inspiruje mne taková otevřenost.
Pokud je mi známo, tak všichni živí lidé prdí. A jen živí lidé mohou “provozovat” jógovou praxi.
Jóga a praxe pro mne neznamená jen to, co provádím na podložce. Jóga je život samotný a vše, co do něj patří. A to tedy zahrnuje vše, co do něj přichází.
Pokud vnímáme jógu jako něco vznešeného, nadlidského a odděleného od “obyčejného” žití, pak vidíme jen část Celku.
V Patanjaliho Jógasūtře se píše, že pokud neprodléváme ve stavu Jednoty (Jóga), pak se ztotožňujeme s proměnami mysli.
Jóga totiž znamená celistvost.
Zde příběh z mého života k tomuto tématu.
Můj muž mě vídal jako vílu. Skoro každá žena by asi chtěla být viděna jako víla. Přitom si neuvědomujeme jak velký je to závazek! Přijmout jakoukoliv sebe-definici nás vede k omezení se na určitý prostor ve spektru dualitního světa.
Nevím jestli existuje definice víly. Já ji neznám, ale tak nějak asi tušíme, co je pro takové stvoření přijatelné a co ne, aby víla byla vílou. Když si např. představím bradavici na nose, vybavíme si spíš čarodějnici. Věneček z květin na rozpuštěných vlasech se zase pojí s představou víly.
Když se cítíte jako víla vedle milujícího muže, jako byste tančila na obláčku – radostná a uvolněná. Jako v pohádce.
Ale…
. zbytek povídání najdete na https://www.luciezahradnikova.cz/o-prdeni-na-joze/
