25/05/2026
Rodina říká: Proč nejsi v Praze, kde máš všechno, uvařeno, tři kroky na záchod? Já vím, ale tam bych shnil. Tady jsem nucený dělat sám všechny věci jako dojít si do kadibudky, která je za potokem, pro vodu do studánky, která je taky přes potok, pro dřevo, aby kamna hořela. Snídani a večeři si udělám, ale na oběd teď jako paďour jezdím.
(...)
Pořád vyprodáváme. Nejsou to žádné O2 areny, ale ty kluby, kam jezdíme, mají vyprodáno vždycky. Často i měsíce dopředu. Je to krásné. Lidé za námi jezdí do Prahy třeba z Brna, poslechnou si nás, zase jedou domů a ráno jdou do práce.
(...)
Sehnat takové muzikanty na naší úrovni, navíc zpívající, bylo těžké. Zvlášť když se ti opravdu dobří chtějí hudbou živit. Ale zase to nemohl být nějaký šmudla, který hraje jen na trampu. Nakonec se objevili dva naši zapálení fandové Quick a Cigán, kteří se nabídli, že nám dočasně pomůžou. A zůstali nám dodnes. Naučili se sto písní, které jsme za čtyřicet let udělali a které stále otáčíme.
(...)
Vymluví se na to, že jim je hodně let, a koukají na televizi. Chybí jim puzení dělat všechny ty věci dál. Mě něco pudí dělat je dál, i když každou z nich dělám s neskutečně větším vypětím sil než dřív.
(...)
Já dělám to, co mě baví, chápeš? Já se tou prací bavím. Nedělám nic proto, že bych musel. To není pracovitost.
(...)
Lyže jsem už dal celé rodině nabrousit, včetně těch svých, a čekám na příští lyžařskou sezonu, co se mnou bude. Je to však součást mého života. Jsme tam celou zimu od prosince do dubna a Vladěna tam učí lyžování už asi pětatřicet let, z toho jsme skoro třicet bydleli v maringotce, kterou za první republiky ještě tahali koně.
(...)
Vladěna má naštěstí neskutečnou fyzičku, čtyřikrát do týdne chodí hrát volejbal, a když lyžuje, vezme si první žáky v devět hodin ráno a poslední odevzdá ve čtyři hodiny odpoledne, předává si je na kopci a nejí celý den. Výdrž má ještě daleko větší než já.
(...)
Mě to jinde přestalo bavit i proto, že přibývaly půjčovny lodí, všude byla záplava lidí, co jen hulákají a motají se na těch lodích, protože drží pádlo poprvé v životě, ovšem na horní Berounce je pořád jeden úsek panenský.
(...)
„Ahoj kamarádi! Znáte Rychlé šípy?“ – „Jo, o nich jsme slyšeli,“ oni na to. „A víte, že Rychlé šípy pomáhají starým lidem?“ A oni už většinou zaberou. Jednou se mi ale stalo, že jsem se zeptal, jestli znají Rychlé šípy, které pomáhají starým lidem, a oni na to: „Ano, ale my jsme Bratrstvo kočičí pracky.“ Loď mi však přenesli.
(...)
Když mě vezmeš na Václavské náměstí, bude mě znát jeden ze sta. Navíc buď muzikant, tramp, nebo čtenář foglarovek.
(...)
Vladěna tu knihu přečte, vybere mi to, co je zajímavé pro ilustrování, napíše mi na papír, ať si přečtu určité odstavce na konkrétních stranách, já si přečtu těch pět řádek a ilustruju je. Když je hotovo, ona se na to podívá a říká dobrý, anebo řekne: Hele, ale tenhle kluk měl mít čepici. A já to opravím.
(...)
Záhada hlavolamu a Stínadla se bouří mi zase učarovaly, protože jsme bydleli na Starém Městě a jako celoživotní romantik jsem s kamarádem chodil prozkoumávat čtvrť Na Františku v Praze. A to byla skutečná Stínadla, i když před těmi pětasedmdesáti lety působila vlastně celá Praha jako Stínadla. Před kostelem svatého Jakuba navíc byla dlažba a v ní zkřížené sekery, což pro nás byl jasný důkaz, že tam Stínadla musejí být.
(...)
Vyskytly se názory na to, jestli ty chlapečky, o nichž psal nebo je měl v oddíle, náhodou nemiluje. A dokonce se psalo i o tom, že Chata v Jezerní kotlině, jak jsem ji nakreslil, je vlastně homosexuální komiks. Tehdy jsem si říkal, jak tohleto může někdo říct? Proboha, vždyť já jako osmiletý kluk sežral tu knihu se vším všudy. Tam jde prostě o normální přátelství, o kamarádství.
(...)
Tahle doba mi připadá, co se týče estetiky a kultury, úplně naruby. Já vím, že jsem stará škola, ale když se mi udělá díra na koleni, tak ty kalhoty buď odepíšu, anebo mi Vladěnka tu díru zašije. Jenže dneska se prodávají drahé kalhoty, které jsou rovnou roztrhané. Jako by bylo všechno úplně opačně.
(...)
Když ti někdo na nějakou desku nastříká sprejem barvu, pak tam přilepí ohryzek a nazve to intelektuálním hlubokomyslným názvem, klidně to prodá za půl milionu. A ty víš, že tomu nedal ani špetku výtvarné práce. Jenže kolem toho chodí snobové, spekulují a spekulují, až je z toho umění.
(...)
Lidi se pořád převlékají do nových a nových věcí a obchody přetékají zbožím. Kde skončí všechny ty přebytky, které nespotřebujeme? To je přece zoufalé.
(...)
Doba teď letí zběsilým tempem dopředu, a já ji schválně nechám utéct, protože už mi je hodně let a už nic stíhat nepotřebuju. Já potřebuju, abych se o sebe postaral, nakreslil ještě nějaké Rychlé šípy, sjel Berounku, postavil se na lyže, zabalil usárnu a vyrazil na čundr. Tam moje přání končí. A myslím, že i tak jde o neskutečný nadstandard.
---
https://www.lidovky.cz/orientace/marko-cermak-rychle-sipy-tramping-hudebnik-greenhorns.A260522_933766_ln-orientace_lval?h=5813A1B63693456D9545F54FA473960D
