Iva Vacková

Domů
česko
Karlovy Vary
Iva Vacková

Mentální příprava výkonnostních a profesionálních sportovců. Pomáhám zvládat tlak, stagnaci a rozhodující moment kariéry. Individuální spolupráce

29/05/2026

Dnes jsem se při koučovacím sezení s jednou mojí klientkou ohlížela za její celoroční cestou.

Ptala jsem se jí:

„V čem vidíš svůj největší posun?“

A ona mi odpověděla:

„Dřív jsem se ptala: Co když to zkazím?“
„Dnes se ptám: Co když to nezkusím?“

A já se teď ptám vás:

Jaký rozdíl v myšlení vidíte mezi těmito dvěma otázkami?

Protože podle mě právě v takových větách je často vidět posun.

První otázka může sportovce držet v opatrnosti, v tlaku a ve strachu z chyby.

Ta druhá už v sobě nese odvahu. Ochotu jít do akce. Zkusit to. Nevzdát se předem jen proto, že výsledek není jistý.

A tohle je v mentální přípravě sportovců velmi důležité.

Nejde o to nemít strach.
Jde o to nenechat se strachem zastavit.

Která otázka se častěji honí hlavou vám nebo vašim dětem před výkonem?

Co když to zkazím?
nebo
Co když to nezkusím?

sebeduvera odvaha rustovemysleni koucink

28/05/2026

Tohle téma se mi při práci se sportovci vrací často.

Pracuji s klienty z různých sportů a skoro každý z nich někdy zažil zápas, který „měl vyhrát“.
Byl papírovým favoritem.
Soupeř byl podle tabulek slabší.
Okolí možná čekalo jasný výsledek.
A přesto to dopadlo jinak.

A právě tady se krásně ukazuje, jak je sport nevypočitatelný.

Teď to vidíme i na mistrovství v hokeji.
Máme tabulky, statistiky, favority, formu týmů, velká jména… a stejně nakonec rozhoduje to, co se stane přímo v zápase.

Jeden moment.
Jedna chyba.
Jedna přesilovka.
Jedna emoce.
Jedna hlava, která tlak zvládne — nebo nezvládne.

A možná právě proto je sport tak krásný.

Kdyby bylo všechno dopředu jasné, nemuseli bychom hrát.
Nemuseli bychom fandit.
Nemuseli bychom doufat do poslední vteřiny. A možná právě v tom je sport nejpravdivější.
Nikdy není napsaný dopředu. 🏒

sportovnirodice treneri mentalnikoucink vykonnostnisport mindset hlavarozhoduje

10/05/2026

Tohle nebylo jen derby.
Tohle bylo zrcadlo.

Včerejší události kolem zápasu Slavia–Sparta podle mě neukázaly jen selhání několika jednotlivců.

Ukázaly něco hlubšího.

Kam se nám ve sportu posouvají hranice respektu, emocí a agresivity.

Sport má v sobě emoce. Rivalitu. Tlak. Touhu vyhrát. Zklamání. Radost. To všechno ke sportu patří.

Ale fyzické napadení, nenávist, agrese a ztráta respektu k soupeři, rozhodčím, trenérům nebo samotné hře , to už sport není.

To je překročení hranice.

A nemyslím si, že to vzniklo ze dne na den. Je to důsledek prostředí, ve kterém čím dál častěji ztrácíme respekt k rolím, pravidlům, autoritám i k druhému člověku.

Vidím to nejen ve fotbale. Vidím to i v dětském sportu, na tribunách, v komunikaci rodičů s trenéry, v tlaku na děti i ve způsobu, jakým mluvíme o soupeřích nebo rozhodčích.

Sport ale bez hranic nemůže fungovat.

Rodič není trenér.
Trenér není nepřítel.
Soupeř není člověk k nenávisti.
Rozhodčí není terč.
A sportovec není nástroj pro naplnění ambicí dospělých.

Jako mentální kouč vnímám, že práce s emocemi není žádná nadstavba.

Je to základ.

Protože výkon nezačíná jen v nohách.
Začíná v hlavě.

A charakter se neukazuje jen tehdy, když vyhráváme.
Ukazuje se hlavně ve chvíli, kdy jsme pod tlakem.

Sport by měl lidi spojovat. Ne rozdělovat.

Možná je právě teď čas si připomenout, že skutečná síla ve sportu není v tom, kdo křičí nejvíc.

Ale v tom, kdo se dokáže ovládnout, respektovat druhé a zůstat člověkem i ve chvíli, kdy jde o hodně.

08/05/2026

Ten rozhodčí to zase pískal strašně.

Možná jo.
Možná nepískl faul.
Možná udělal chybu.
Možná tě to naštvalo.

Ale otázka je:

Kolik energie ti během zápasu bere to, že ho řešíš?

Když v hlavě jede:

„Rozhodčí je úplně mimo.“
„Spoluhráči to kazí.“
„Soupeři hrajou hrozně.“
„Kvůli nim to prohrajeme.“

tak tvoje pozornost už není naplno ve hře.

Část energie dáváš do vzteku.
Část do hodnocení ostatních.
Část do výmluv.
A jen část ti zůstává na vlastní výkon.

Jenže zápas potřebuje tvoji hlavu tady a teď.

Ne u rozhodčího.
Ne u chyby spoluhráče.
Ne u toho, co se už stalo.

Ale u otázky:

Co teď můžu udělat já?

Kam se postavím?
Jak pomůžu týmu?
Jak zareaguju po chybě?
Jak zůstanu ve hře?

Protože energie, kterou dáš do vzteku na rozhodčího nebo spoluhráče, ti potom chybí ve sprintu, v souboji, v přihrávce i v hlavě.

Týmový hráč neznamená, že nevidí chyby.
Týmový hráč znamená, že se jimi nenechá sežrat. ⚽️

04/05/2026

Výkon se netvoří až v zápase.
Tvoří se v tom, jak přistupuješ k tréninku každý den.

Než začneme řešit psychiku sportovce, je potřeba podívat se na základ:
Jak pracuje v tréninku?

Pokud sportovec netrénuje naplno, jede tzv. na půl plynu, když se trenér nedívá nebo z důvodu toho, že ostatní v týmu to také s tím tréninkem nepřehánějí. Tak tady mentální techniky samy o sobě nikomu nepomohou. A jsou to vyhozené peníze i čas.
Ne každý den máš 100 % energie.
Ale každý den můžeš dát maximum z toho, co máš právě k dispozici.

Právě tady vzniká disciplína, odolnost a schopnost podat výkon pod tlakem.

04/05/2026

Než začneme řešit mentální stránku výkonu, je potřeba se podívat na jednu základní věc:

Jak trénuješ?

Protože konzistentní výkon v zápase nevzniká až v den soutěže. Vzniká v tréninku.

Pokud sportovec trénuje napůl, vypne, když se trenér nedívá, nebo jede jen tehdy, když má dobrý den, žádná mentální technika to sama nezachrání.

Cílem není mít každý den 100 % energie.
Cílem je dát do tréninku maximum z toho, co ten den mám k dispozici.

Právě tam se buduje odolnost, disciplína a schopnost podat výkon i pod tlakem.

02/05/2026

Když pracuji se sportovci, často se ptám:

„Co se stane po chybě?“

A velmi často slyším odpověď:
„Řeknu si, že to nevadí.“

Pak přichází moje další otázka:

„Když říkáš, že to nevadí. Říkáš to opravdu ty, nebo to říká hlas někoho jiného?“

Protože mnoho sportovců tuhle větu jen opakuje.
Slyší ji od trenérů, rodičů nebo okolí.

Ale uvnitř to často cítí úplně jinak.

„Štve mě to.“
„Mrzí mě to.“
„Jsem naštvaný.“
„Vykolejilo mě to.“

A tam vzniká rozpor mezi tím, co říkají nahlas, a tím, co skutečně cítí.

Za mě není cílem říkat: „To nevadí.“
Protože často to vadí.

Cílem je nejdřív emoci uznat:

„Vidím, že tě to mrzí.“
„Chápu, že tě to štve.“

A až potom hledat řešení.

Chyba není konec.
Chyba je informace.

30/04/2026

SEMAFOR PO CHYBĚ

Jednoduchá technika, která nepomáhá jen po chybě.

Pomáhá i ve chvíli, kdy sportovec ztrácí pozornost, začne se hodnotit, přemýšlí moc dopředu nebo mu hlavou běží vtíravé myšlenky.

🔴 STOP – zastav vnitřní chaos.
🟠 NÁDECH / VÝDECH – vrať tělo do klidu.
🟢 JEDU DÁL – zaměř pozornost zpět ven, na hru a další akci.

Ve sportu není důležité jen chybu neudělat.
Důležité je umět se po ní rychle vrátit.

Protože když sportovec zůstane hlavou v chybě, často přijde další.
Ale když má jednoduchý systém návratu, získává zpět kontrolu nad tím, co může ovlivnit právě teď.

Stop. Dech. Další akce.

30/04/2026

SEMAFOR PO CHYBĚ není jen technika po chybě.

Je to jednoduchá pomůcka, která sportovci pomáhá vrátit se zpět do přítomného okamžiku.

Nejen ve chvíli, kdy udělá chybu.
Ale i tehdy, když začne ztrácet pozornost, přemýšlí moc dopředu, hodnotí sám sebe, nebo mu hlavou běží vtíravé myšlenky.

V takové chvíli se pozornost často obrací dovnitř:
„Co když to pokazím?“
„Co si o mně budou myslet?“
„Proč mi to dneska nejde?“
„Musím to zvládnout.“

A právě tady může pomoci SEMAFOR PO CHYBĚ není jen technika po chybě.

Je to jednoduchá pomůcka, která sportovci pomáhá vrátit se zpět do přítomného okamžiku.

Nejen ve chvíli, kdy udělá chybu.
Ale i tehdy, když začne ztrácet pozornost, přemýšlí moc dopředu, hodnotí sám sebe, nebo mu hlavou běží vtíravé myšlenky.

V takové chvíli se pozornost často obrací dovnitř:
„Co když to pokazím?“
„Co si o mně budou myslet?“
„Proč mi to dneska nejde?“
„Musím to zvládnout.“

A právě tady pomáhá jednoduchý návratový systém. Ale chce to trénink.

🔴 STOP
Zastav vnitřní chaos.

🟠 NÁDECH – VÝDECH
Uklidni tělo a zpomal hlavu.

🟢 JEDU DÁL
Vrať pozornost ven – na hru, pohyb, míč, soupeře, další akci.

Cílem není chybu vymazat.
Cílem je nezůstat v ní hlavou.

Protože ve sportu nerozhoduje jen to, jestli chybu uděláš.
Rozhoduje hlavně to, jak rychle se dokážeš vrátit zpátky do hry.

A někdy k tomu stačí opravdu málo:
jeden dech, jedna věta, jeden dotek rakety, hokejky, obruče, míče nebo dresu.

Stop. Nádech. Výdech. Jedu dál.jednoduchý návratový systém:

🔴 STOP
Zastav vnitřní chaos.

🟠 NÁDECH – VÝDECH
Uklidni tělo a zpomal hlavu.

🟢 JEDU DÁL
Vrať pozornost ven – na hru, pohyb, míč, soupeře, další akci.

Cílem není chybu vymazat.
Cílem je nezůstat v ní hlavou.

Protože ve sportu nerozhoduje jen to, jestli chybu uděláš.
Rozhoduje hlavně to, jak rychle se dokážeš vrátit zpátky do hry.

A někdy k tomu stačí opravdu málo:
jeden dech, jedna věta, jeden dotek rakety, hokejky, obruče, míče nebo dresu.

Stop. Nádech. Výdech. Jedu dál.

23/04/2026

Prohra není můj nepřítel, strach z prohry je můj nepřítel.
— Rafael Nadal

Největším soupeřem často není prohra sama, ale strach z ní. Když sportovec vstupuje do výkonu s obavou, že nesmí chybovat, je to, jako by hrál se zataženou ruční brzdou. A právě to ho připravuje o lehkost, odvahu i koncentraci.

Adresa

Karlovy Vary
360 01

Internetová stránka

http://www.ivavackova.com/, https://www.smtacademy.cz/lektor/ivana-vackova/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Iva Vacková zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Iva Vacková:

Odkazy

Chcete, aby vaše společnost byla nahoře v seznamu automobilových společností ve měste Tělocvična/sportovní Zařízení?

Sdílet

Kategorie

Sporty