18/09/2025
Jeden z našich věrných Sparťanů se zúčastnil závodu v Liberci a zde máte jeho report 😀
Liberec 29.-31.srpna 2025. SPARTAN ULTRA🟣
Pro ty, co se pohybují v těchto termínech ví, že to není žádné lážo-plážo.
A taky nebylo. Pot, bolest, vztek ale i radost a nádherná krajina kolem.
Přes 51 kilometrů pod Ještědem, 3100+ výškových metrů, 71 překážek a 10 hodin a 14minut na trati. 550 závodníků závod dokončilo, 445 nedokončilo.
Tolik k „Long Story Short“. Pro Ty, co rady/rádi čtou dlouhé texty📖 níže:
O myšlence vyzkoušet Ultra jsem začal rozjímat někdy loni na začátku roku. Jak to tak ale bývá, přes rok se toho nasbíralo tolik, že jsem byl na podzim rád, že naprosto neplánovaně pojedu závodit do Athén v Řecku na Trifecta world championship🔴🔵🟢
Když pak oznámili lokalitu Ultra na rok 2025 semínko bylo zasazeno. 29.4.2025 pak začalo klíčit, když jsem si tento závod zakoupil. A příprava na 100% mohla pokračovat.
Však co to je, zaběhnout v základu 50km a 60 překážek a nějaké to minimální převýšení pro tento typ závodu, což je asi 3000+ metrů.
Necelé 2 měsíce před dnem D, naši partu Spartan Brumov-Bylnice čekalo další dobrodružství ve Valči na Slovensku🇸🇰
Pro většinu celý trifecta víkend, tj. 3 závody 🔴🔵🟢za 2 dny. Celkem to bylo přes 39km a 2600 výškových metrů. Poslední takový ostrý tréning. Zbytek se už pak dolaďoval pravidelným cvičením 💪a běhy🦿
V komunitě Spartanů, se tak říká, kdo má za sebou několik trifecta víkendů, zvládne ultra levou zadní. S tím lze i nelze souhlasit☝️
Vše záleží na detailech, které i když to tak někdy nevypadá, hrají dost velkou roli.
Pátek den před startem.
Po celkem úmorné cestě 🚗 do Liberce, nějakých skoro 6 hodin, ubytováním se ve stejném hotelu jako loni na podzim, když jsem tam byl na trifecta víkendu v Bedřichově, následoval přejezd cca 15 minut od hotelu do festival zóny.
Na brífink před startem Ultra🟪
A ta atmosféra byla už večer znát, zítra to bude velké.
Pěškobusem z parkoviště do festivalky jsem potkával řadu závodníků s fialovým vybavením: vesta a vak na uložení věcí do komfortní zóny a to značilo jediné. Ti všichni se ráno od 7 hodin postaví na start nejtěžšího závodu ze série SPARTAN RACE.
Samotné informace pak už byly celkem nudné, co je povinné, jaké jsou 3 časové limity, kde a kolik je občerstvovaček atd.
Nesmělo chybět ani zakoupení nášivky ze Spartan stánku. Jak to tak většinou bývá, byla vyprodána už v páteční večer. Po ukončení kanonády informací jsem si šel dát vak poslední záchrany do našeho svatostánku, v kterém většina z nás bude hledat aspoň chvilku odpočinku při závodě. Obsah byl asi dostačující. Náhradní ponožky, pro jistotu i boty-ty jsem naštěstí nepotřeboval, něco na zub, 1,5 litru koly, náplast a mazání na prsty, pro některé asi ví co přesně😁 Poslední pohled na Ještěd při západu slunce byl hezký🌄 Cestou zpátky na hotel nakoupit nějaké zásoby do lidlu, na večeři do restauračky u hotelu a hurá do hajan.
Ráno bylo celkem hektické, rychle na snídani, kterou pro nás už připravili se značným předstihem než normálně a pojďme na to😈
Nervozita závodníků byla u startovního koridoru na úrovni max co to šlo. A tak 7:20 středoevropského času začalo moje dobrodružství.
Prvních pár km na rozběhnutí a nastavení tempa bylo celkem na pohodu. Následovalo ranní koupání ve Veseckém rybníku 🏊♂️🏊♀️ tam a zpátky. Šikovně na 1 břehu umístěná překážka: slip wall, kterou nemuseli ničím polévat, neboť byla mokrá od nás. Potom následoval běh zpátky směr festivalka kde nás čekali už ty výživnější překážky. Monkey bar, žebřík a twister. Většina byla ráno mokrá od rosy a už to přidá na stupnici obtížnosti pár bodů navíc, a tak na poslední překážce-twister mi k dokončení chyběli 3 přechycení ale ruky prostě povolily 💥❌️
Na překážce, se kterou normálně nemám problém. A to znamenalo prvních 30! Super, hned na začátku naše oblíbené angličáky🤬
Trasa pak už mířila přes část Liberce směrem k Ještědu, kde nás ještě čekalo jedno osvěžení místním potokem pod mostem, aby nás něco nezajelo. První kolo byl břeh, kde jsme vykročili na suchou zem ještě v pohodě. Na konci to už bylo jak po nájezdu divočáků a bláto se táhlo dlouhých 50 metrů směrem dopředu. Po trase jsme míjeli i pár obchůdků, kdyby bylo potřeba něco dokoupit do zásob. Po pák km nastalo stoupání, které pak už nemělo konce. Až po první hod oštěpem, který byl úspěšný✅
️Následoval pak seběh, později už jen rychlá chůze dolů strmým klesáním kolem Skokanského areálu Ještěd.
Na místo, na které bude 99% závodníků ještě dlouho vzpomínat👻
Nošení pytle černou sjezdovkou tam a zpátky. Naštěstí po této zabijácké procházce s břemenem na zádech byla občerstvovaní stanice na doplnění sil. Pak nás poslali konečně směrem k tomu slavnému Ještědu. U samotného vysílače jsme sice nebyli ale viděli jsme ho, jak jsme vycházeli ty kopečky pod ním.
A následovala nejhorší informace dne. Kdy jsme se po seběhu dolů ocitly u té samé občerstvovačky po 1 kole nošení pytle. Jakmile nám dobrovolnice řekla, to co jsme tak tušily, že to půjdeme ještě 1x tak nám bylo hned do smíchu smíchaným s brekem. AROO!
Po druhém občerstvení a zdolání další překážky co bys kamenem dohodil, nás to lesem táhlo zpátky do Liberce k festivalce. A dříve či později v závislosti na rozložení každého závodníka Ultra, nám docházela ta úplně nejvíc nejhorší věc dne a to, že to nošení toho připos...těžkého pytle s pískem půjdeme ještě 2x druhé kolo 😱Už na to šlo jen stěží nemyslet. Noční můra co dříve či později přijde.
Během zpátky jsme cestou míjeli ty, kteří už měli našlápnuté na 2.kolo a závodníky v open vlně Ultra nebo z Beastu. Všichni se tvářili tak spokojeně až do doby, kdy to přešlo i nás. U toho nošení⚠️
U festivalky z druhé strany bylo dalších 30 na překážce, kterou normálně taky dávám-tyrolská traverza❌️ kde se máš po zavěšeném laně dostat ke zvonečku a zazvonit. Žel mi chybělo asi 5cm🤏 kdy už jsem se nebyl schopný vytáhnout a spadnul jsem do žíněnky pod jak pytel zemáků. Hned kousek od této byl oštěp, který tentokrát letěl mimo❌️-další smrtící angličáky.
Útěchou bylo aspoň to, že za malý kousek nás čekala druhá zastávka v komfortní zóně. A byla opravdu třeba. Na časomíře bylo 3h57min. Což, jsem si říkal, že vypadá ještě dobře a můj cíl do 9hodin vypadal realisticky.
Realita byla po dalších pár km bohužel jiná. Začalo zlobit levé koleno🥵 svaly, šlachy, úpony, prostě to měkké kolem. A hned mi bylo jasné, že už to bude boj hlava VS tělo🤺🤺
Zpětně to z nějaké části přisuzuji asi těm 6 žihadlům od vos🐝 které jsem schytal ve čtvrtek před odjezdem a to většinu do nohou. V pátek ráno po probuzení jsem cítil stejnou bolest, která se začala objevovat ve stejných místech jak v sobotu.
Druhé kolo bylo prostě jak když jdete 2 beasty🟢 po sobě. Dalších 30 bylo u twisteru❌️ na kterém jsem se neudržel už ani do půlky. Pak dlouho nic až do 3.oštepu ❌️který se sice zapíchnul do konstrukce, ale konec se dotknul země, takže dalších 30.
Následně pak už kolena přímo brečely 😭při hodně pomalé chůzi dolů kolem skokanského můstku a pak ještě více při nošení toho pytle 2x!! Čím více se blížil cíl tím hůře nohy snášely už jen chůzi dole z kopců. Ale žádné takové jsem si říkal, musím to dokončit
Už skoro v cíli ve festivalce z té druhé strany, jsem 2.kolo už šel traverzu na jistotu a to po břichu✅️ Neboť jsem už další angličáky fakt dělat nechtěl. Hod oštěpem č.4 vyšel ✅️takže radost byla na místě. V cestě do cíle mi pak už dělala vrásky jen 1 překážka a to MULTI-RIG: tyčka, kruhy a lana. Splněna, takže pojďme rychle do toho cíle. Poslední malé kolečko kolem festivalky a už jen zavazela Z-WALL, následně se pak vyškrábat na 3metrovou stěnu a fire jump na úplný konec🥳
Shrnuto- ⏳️10h14m03s na trati.
Celkem 150 angličáků, ️nějaké ty trestné kolečka, vyšťavené kolena, ruky na tu hrůzu celkem v pohodě. Celkově spokojený💯
A ten pocit z toho jak jsem dostal tu medaili s fialovou stuhou na krk za tu dřinu fakt stál. Konečně to mám za sebou. Jupííí🥳🥳
Vyzvednout si ještě x2 medaili, sebrat to jediné, kvůli čemu to děláme a to je banán🍌 po závodě vole! Fialové finisherské triko, blísknout fotku ve foto-koutku a buch sebou na zem.
Jen škoda, že na mě nikdo nečekal, stačil by i jeden človíček, ale jelikož jsem jel nakonec sám, tak se nedalo nic dělat.
Po delší chvilce a pozorování všech co dokončili závod, jsem si šel pro batoh a něco na jídlo. Než jsem odjížděl na hotel, tak na velké obrazovce zrovna oznamovali lokalitu dalšího Ultra a to v Polsku a něco se ve mně hnulo. Že-by další Ultra??
Večer pak v posteli namísto počítání oveček jsem dumal nad tím, jestli se mi zítra chce jít ještě ten Sprin🔴 když už jsem tady. Však co to je, už jen 7km závod, brnkačka po sobotních 52+km. Ale rozhodnutí p***o až v neděli na místě.
A tak ještě v neděli 7km a k tomu 20 překážek.
Koleno zlobilo celou dobu a tempo tomu odpovídalo. Ale bral jsem to jako takové rozhýbání nohou po mordě den před tím.
Skóre bylo 0 angličáků, oštěp letěl přímo do středu terče✅️ Jediné trestné kolečko bylo po balanci na slack-line, kde už byla po sobotě taková vrstva bahna, že tam padali snad všichni.
Zbytek byl už na pohodu, jen při nošení pytle ale už ne takovou obludnou trasou jak pod tím Ještědem, se mi ježily všechny chlupy na těle😆
Pro někoho nepochopitelné, že den po Ultře ještě půjdu sprint, se stalo skutečností. Můj asi nejpomalejší sprint ale není se čemu divit po tolika km a stoupání v nohách.
Mise splněna. AROOO
