25/09/2025
Nagano, bylo pojem, ale kluci teď zavádí úplně nový pojem a tím jsou "volejbalové Filipíny". Být v nejlepších 4 týmech na světě, to je úspěch!!!! Fandíme na dálku a posíláme z Bíliny kapku sportovního štěstí!
Nagano. To rozhodně není jen japonské město. To je pojem, který v Česku symbolizuje sportovní vesmír. Nejvíc, co se může dosáhnout. A víte, jak se pozná? Lidé koukají na nějaké sportovní utkání … a vzpomínají u toho na své rodiče, na generace dávno minulé … a jsou u toho přikovaní klidně ve všední den dopoledne … a tečou jim při tom slzy.
A já bych nikdy nevěřil, že něco takového zažiju … u VOLEJBALU!
Tohle je jeden z největších šoků v dějinách českého sportu. My jsme opravdu v semifinále mistrovství světa! Mezi čtyřmi nejlepšímu týmy planety. Poté, co jsme 15 let na mundialu … vůbec nebyli.
Já vlastně pořád nechápu, co se to vlastně děje. Vždyť jsme na 17. místě ve světovém žebříčku. Před turnajem jsme měli dokonce 160 bodů a byli mimo první dvacítku. A hergot … my ani nehrajeme Ligu národů! A stejně píšeme příběh, který přesahuje generace, který přesahuje volejbal.
Jedno jediné družstvo získalo v historii České republiky medaili z mistrovství světa v letním týmovém olympijském sportu. Za celou 32 let dlouhou existenci samostatného českého státu. Byla to geniální generace basketbalistek okolo Evy Vítečkové a Hany Horákové, která na domácím šampionátu 2010 vyválčila stříbro. A volejbalisté … nyní mohu být druzí v dějinách.
Jenže holky tehdy opravdu patřily mezi špičku světa. Ale od těchto frajerů … to nečekal vůbec … ale opravdu vůbec nikdo!
Trenér Novák udělal s tím mančaftem neuvěřitelný pokrok. Hraje s ním variabilní volejbal bez slabin. Skvělý příjem, servis, bloky, nahrávka i útok. Věděli jsme, že tahle generace se dere zpátky na výsluní. Ale sakra semifinále?!
Navíc jakým způsobem? O tom senzačním nepřímém vyřazení Brazílie ve skupině, kdy Kanárci v této fázi turnaje skončili poprvé po 55 letech … už jsem napsal stohy. Tunisko bylo papírově slabší. Ale nyní … Írán! Jako … já nevěřil.
Ono to zní exoticky, ale co tento asijský stát udělal ve své zemi za poslední roky s volejbalem … jde mimo mé chápání. Z posledních čtyř světových šampionátů do 21 let … mají tři ZLATÉ medaile. Pravidelně hrají Ligu národů … a hlavně … za těch 15 let, co my na mistrovství chyběli … oni naopak obsadili šesté a dvakrát třinácté místo. Vždy dokázali postoupit ze skupiny.
Tohle je jeden z nejtalentovanějších týmů planety. Ali Hajipour Moghaddam Farouji byl před čtvrtfinále šestý nejlépe útočící frajer na šampionátu a narval tam 76 bodů. Arshia Behnezhad pak dokonce neměl konkurenci mezi nahrávači. 179 jeho přihrávek skončilo bodem. Nikdo nebyl na turnaji lepší. Ale nakonec … to na český zázrak nestačilo.
První set jsme ztratili v koncovce. A v tom druhém nám tam soupeř mohl zasadit klíčový úder na 23:20. Míč po našem příjmu letěl na íránskou polovinu. V ten moment jsme byli nad propastí a drželi se jen za jeden prst. Ale protivníkův smeč skončil v autu.
Vyrovnali jsme. Koncovka byla remízová. A pak tam vizionář a stratég Jirka Novák … poslal na podání Marka Šotolu. Týpka, který hraje za účastníka Ligy mistrů Halbank Ankara. Hráče, který měl být hvězdou, ale v nabitém kádru musí zkousnout roli náhradníka. A v ten naprosto klíčový moment … tam Marek šoupl neskutečné eso. A o pár vteřin později Lukáš Vašina další. A ten druhý set jsme urvali.
A od té doby? To už bylo na palubovce jen jedno mužstvo. Naši postavili koleje a česká lokomotiva se řítila přímo na Saloon, ve kterém se schovávali íránští bandité. Ti ale neměli takové štěstí jako Frederic Santer. Neutekli. A museli se sklonit před týmem, který byl zkrátka lepší.
Já fakt smekám. Před šťastnou rukou trenéra. Před náhradníky, kteří dělají partu. Před realizákem a všemi členy výpravy. Před fanoušky převážně z Českých Budějovic, kteří cestovali skoro 10 tisíc kilometrů fandit na Filipíny. Před každým funkcionářem, mládežnickým koučem a obecně před všemi kdo mají co dočinění s volejbalem a pomohli nastartovat tuhle famózní generaci a zažehli ten oheň, který nás nyní dovedl na vrchol.
A hlavně samozřejmě před těmi borci ze základu. Už je nezná jen úzký okruh fanatiků. Už se jejích jména učí celý národ. Zajíček, Moník, Klimeš, Galabov, Bartůněk … a zejména ty rakety v útoku. Indra s Vašinou tam zase nasázeli 22 potažmo 21 bodů. Zase měli úspěšnost na smeči přes 50%. A Lukáš Vašina to celé předvádí prosím pěkně pod prášky a v bolestech.
Myslím, že už teď je rozhodnuto o českém sportovním kolektivu roku 2025. Tohle nemůže nikdo překonat. Ale hlavně … tenhle úspěch už je vážně zcela nadčasový. My jsme dokázali navázat na tu geniální volejbalovou generaci Československa z 50. a 60. let. Mezi TOP4 turnaje jsme byli naposledy v roce 1970 v Bulharsku. A to se ještě nehrálo systémem play-off. A pokud by mě někdo řekl, že k těm šest historickým československým medailím někdy dostaneme šanci přidat sestřičku … opravdu … ale opravdu bych mu nevěřil.
Jenže ono se to děje. Jsme na úpatí Everestu. V zóně smrti. Jenže už nemůžeme zemřít. I kdyby ti kluci skončili bramboroví … bude to pořád úspěch, který už možná nikdy nezopakujeme. A tak do toho jděte pánové bez nervů. Užijte si ty zápasy. A pokuste se o další zázrak. Myslím, že o motivaci je postaráno.
A vězte … že republika je s vámi. Je na nohou. Úplně jste ji pobláznili sportem, který byl dlouho na okraji sledovanosti. A to se zatraceně počítá. A to je možná důležitější než všechny cenné kovy světa. A i já dojatě vzpomínám na své rodiče, jak básnili o tomto krásném sportu a dobách, kdy ještě byli středoškoláci. A nyní … jste ty časy do naší země dokázali vrátit. A už jen za to … vám za sebe … srdečně děkuju!
Foto: Fb/ Český volejbal
